Demobit 2000

Report (Carlos)

Report (Carlos)

O nové demoparty se lidé "scénou pozitivní" začínají zajímat teprve tehdy, až je logicky na řadě. Čas Demobitu tedy nastal po Fiasku '99, tedy někdy ke konci srpna '99. Jenže, jaksi se "usnulo na vavřínech" nebo já nevím, zkrátka všechny ty lidi, kteří se o tento typ "vyžití" zajímají a kteří s nadšením čekali na pokračování zatím posledního Demobitu, který se konal v Bratislavě někdy v listopadu '98, musela na nějakou dobu uspokojit Scapova věta někde na internetu (na nějakém boardu), že Demobit '99 nebude, že se nestihne, ale že se rozhodně stihne Demobit 2000 a ten že se bude konat někdy v únoru. Když někdy po novém roce došly upřesňující informace, mnohým to stačilo, přestali se ptát a začali se na toto dostaveníčko připravovat.

Asi tak pět dní před samotnou událostí ostatní měli své výtvory už dávno připraveny a pouze je pilovaly k dokonalosti, zatímco jiní ještě ani pořádně nezačali a nechávali to až na poslední chvíli. Do té druhé sorty jsme patřili já s Dementem, s tím rozdílem, že Dementovi se jeho dílko dodělat podařilo ale mně ne :-(.

Ve čtvrtek odpoledne mi do mailové schránky došlo během dvou hodin asi 9 zběsilých, organizačních zpráv, ve kterých se skupina těch největších opozdilců domlouvala, jak do Nitry dorazíme. Patrick0 vsadil na jistotu a jel vlakem a Dement s Redoxem v tu chvíli právě vstupovali do stavu "spórovitosti" (na půl druhého dne do samotného odjezdu se zakuklili doma, nešli do školy, aby mohli nerušeně dělat na intru a demu, které chtěli na Demobitu představit, a samozřejmě že přes noc ze čtvrtka na pátek a z pátku na sobotu nezamhouřili ani oka). Pro někoho nepochopitelné, pro druhého logické. Ale.. abych je jenom nepomlouval, musím taky uznat, že jsem v ten týden od úterka do dalšího pondělí strávil v posteli celkem tak deset hodin, víc ne. Prostě, scéna si žádá oběti :]

Dement mi jednou řekl, že kdysi věřil, že disketa je spolehlivé médium. Doplatil na to shodou okolností právě o minulém Demobitu, kdy si svoje intro nahrál "jen" dvakrát a ona prohnilá náhoda chtěla tomu, že na ani jedné z nich data nebyla zcela v pořádku. Vzpomněl jsem si na to v 6:25. V okamžiku, kdy mi za čtvrt hodiny odjížděl autobus směr Nitra :-). A ten okamžik se přiblížil zatraceně brzy! :-(

Samozřejmě, že těch devět mailů se ukázalo jako zbytečných, protože autobusák cestou do Brna, kde jsem se měl setkat s elitou české demoscény, zastavoval u každého patníku a nakonec přijel o nějakých šest minut později. Typická dávka smůly pro dnešní den. Nakonec jsem musel vzít za vděk přepychovým klimatizovaným (hehe:) autobusem, který jel přímo až na místo, a vychutnávat si právo smět si na pár hodin zdřímnout, když už stejně nemám možnost nic se svým intrem udělat...

Tak si tak jdu po nějaké Štefánikově třídě a najednou se ozve překvapeným hlasem: "Ahoj." Patrick0 s FiLiPsem. Patrick, do té doby mající strach z toho, že mě na cestě něco zlého potkalo, mě dovede mě na na místo a tam Shakul. Potřeseme si rukama a on říká: "Hele, a kde že je ten Demobit?" Ozve se nadšený smích, ale Patrick0 toho nedbá a ochotně nás dovádí až do hlavní místnosti. Je to relativně malá, dolů se svažující prostora, na jejímž konci se skví kvalitní a hóódně velké plátno, na němž právě probíhají různé prezentační animace, z dvou půlmetrových repráků doprovázené hutným zvukem. Zhruba v prostředku je promítačka a po obou stranách místnosti dvě předlouhé řady počítačů, za nimiž se tísní počítačoví nadšenci. Většina lidí už tu je a zřejmě už mají všechno potřebné rozbalíno, počítače zapojené a všechno (snad kromě lokální sítě) nainstalováno. Je zhruba tři čtvrtě na jednu...

Je zhruba půl šestý a situace je stále stejná. :-(

Počáteční chaos se z "Bože, jak já to jenom stihnu?!" změnil na "Bože, jak dlouho to ještě bude trvat?"
Shakul se moc nerozmýšlel a už asi pět hodin dokončuje svoje intro (teda, ten člověk má ale nervy!). Lazer Harp mu asistuje. Podle letmých pohledů na jeho monitor je vidno, že intro bude opět stát za to. Už asi sedm hodin od otevření se tu diváci nudí a organizační problémy (btw, Dement nepamatuje, že by to na minulém Demobitu trvalo tak dlouho) se táhnou a stále ne a ne vyřešit. Nálada je bídná. Zvláště u těch, co nemají co dělat :). Ti ostatní, co tu mají počítače, pilně zatěžují jejich procesory - většinou hrají hry a ostatní je v tu chvíli ani tak moc nezajímá.

Konečně, KONEČNĚ se z reproduktorů ozve něčí (asi Skywalkerův) hlas, který slavnostně ohlašuje, že Demobit '00 právě začíná. Žádná velká odezva se kupodivu nekoná, někteří zde přítomní ani neobtěžovali odtrhnout své velectěné zraky od monitorů. (To by mě tedy zajímalo, pro co sem tedy vlastně přijeli?) Nicméně i přes jejich ignoraci se rozjíždí první soutěž a sice kategorie pixelled picture.

Kvalita obrázků je různorodá, ale dá se říct, že většina z nich jsou velice kvalitní kousky. Ty vizuálně nejpřitažlivější (například dokonale nakreslená hlava lva) doslova vyrážejí divákům dech - ozývá se sborové "óóch" pomalu přerůstající v potlesk a pískot. To vše v mírném rušivém šumu ostatních lidí, které soutěž zřejmě nezajímá. Těch úplně nejúchvatnějších obrázků je několik a je zde skoro škoda, že vyhrát může jen jeden. V tomto případě to byl překrásný fantazy obrázek chaloupky s dokonalou barevnou kompozicí a bravúrně zvolenou paletou, který byl odevzdán na poslední chvíli - vlastně už v době, kdy se pouštěl první obrázek.

Následuje raytraced picture. I zde je vidět, že máme co do čumění na vyrenderované scény, za které by se nemuseli stydět ani profesionální 3d grafici. Vždyť, kolik práce jenom musela zabrat vesmírná loď na oběžné dráze planety, jenž byla navržena do toho nejposlednějšího detailu? Přibližně stejný údiv vzbuzuje model hlavy humanoidního zvířete (něco mezi psem a krysou), u nějž není na první pohled rozeznat, zda-li se jedná o malbu nebo vyrenderovaný objekt. Bravo! O první místo se opět popere několik nejlepších obrázků, přestože pochvalu by si zasloužily určitě všechny.

Pak ovšem nastává problém: Panter zjišťuje, že zvukový kabel, který na párty donesl, je vadný a tím pádem nebude hrát pravý reproduktor. Nakonec se najde dobrovolník, jenž mu kabel půjčí a další průběh party je zachráněn. Znamená to však úmorné zpoždění.

Mezitím se "typicky trapný" (já to slovo nepoužil jako první!) komentátor Nikko snaží diváky trochu povzbudit a tak se jim pokládá japné otázky jako například "Co je to kanál?" a "Proč se tato párty nejmenuje Demobit 1900?" a další. Čert ví, co se honilo hlavou otázaných, ale pravděpodobně si mysleli něco o Nikkovi a o prdeli..

Hudební soutěž se už konečně rozbíhá, ale postupem času prožívá spousta diváků strašlivé zklamání - kvalita modulů totiž zdaleka není taková, jakou by si ji představovali...

Jako první se z reproduktorů line Temple of Gods od GAMEOVERa - českého trackera, kterého Patrick0 na www.pruvodce.cz na poslední chvíli přemluvil, aby se zúčastnil. Je to sice jenom můj osobní názor, ale slyšel jsem jen několik modulů od tohoto nadějného človíčka a ten soutěžní přesně zapadal do jeho stylu a podle mě byl nejlepší. Po něm od druhého do čtrnáctého modulu následovala plejáda průměrných, nevýrazných a stylově vesměs homogenních skladbiček s úrovní precizně seřazenou směrem dolů (skoro jakoby se zdálo, že je tak někdo úmyslně seřadil) přičemž - a to není jenom můj názor - ty lepší moduly nebyly mezi oněch patnáct soutěžních vybrány! (podobně i na tutu otázku vznikají některé teorie). Na posledním místě, po tom největším shitu byl neomylně puštěn modul Legend of Crym od Pantera z bratislavské skupiny Peon. Panter, který zde byl jeden z porotců, kteří vybírali z celkových 36ti modulů patnáct soutěžních, vsadil na svůj orchestrální styl a (možná proto, že to byl jediný takto laděný modul) vyhrál. A tím potvrdil pověst nejúspěšnějšího československého trackera. Odpustím si spekulace nad jeho vítězným dílem, protože by to ode mě bylo dost trapné, a pogratuluju mu k prvnímu místu.

Žel bohu, atmosféra u této soutěže nebyla to 'pravé ořechové', protože se našlo příliš mnoho lidí, kteří s něčím nesouhlasili nebo se jim něco nelíbilo. Stejně tak diváci, kteří se jí neúčastnili, byli doslova otráveni celkovou, neočekávaně nudnou a nemastnou-neslanou úrovní skladeb. Vyskytlo se sice pár výjimek, jako třeba Pofiderovo "Rainbowing", ale celkově tato kategorie tentokrát za moc nestála.

Po krátké přestávce, kterou jsem využil bloumáním po městě (mimochodem, kdybyste někdy zavítali do Nitry, navštivte místní bagetérii - je skutečně skvělá!) následovala kategorie Chiptune neboli 32k modul. Hmm, co na ní říct? Snad jen to, že tady to bylo už o poznání lepší. Pro mě osobně bylo zajímavé, jak dopadne souboj sebevědomého Patricka, který měl své želízko v ohni jménem Rekarentli melodiez, s Caitiffem, který zase pro soutěž vytvořil Melliifluous milk of monotony. První místo však shrábnul GAMEOVER (samozřejmě zaslouženě) se svým The One and Only. Tato chiptuna by strčila do kapsy většinu před tím pouštěných 'velkých' modulů...

Teď si mohou již všichni vydechnout - 'už žádné moduly,' je vidět ve výrazech diváků. Trackeři si to už rozdali, a teď pomalu nachází to nejlepší z nadcházejícího večera - soutěž kóderů. Začněme pěkně zvolna, v té nejmenší (muší) kategorii - 256 Byte intro.

...Od Subway '99, kdy bylo poprvé spuštěno 256-bytové intro s hudbou, se nechal Dement slyšet, že v této oblasti zarazí další milník do země a slíbil, že se máme na Demobitu nač těšit.

Měl jsem tak trochu možnost sledovat jeho projekt a musím říct, že se mu opět povedlo něco pro normálního smrtelníka zcela nemyslitelného. V době, kdy se leckteré zahraniční demoskupiny vytahují svými inline playery pro Adlib, které v programu zabírají od tří do deseti kilobyte a nejsou prakticky použitelné ani pro 4kB intra (protože tam už se de facto nic jiného nevejde) ani pro 64kB intro (protože tam už se vyplatí MIDAS nebo cokoli jiného), si Dement "jen tak, jako by se nechumelilo" naprogramoval svůj Adlib přehravač do který (bez hudebních dat) zabírá 159 bytů!. Tvrdí, že je to něco docela normálního!! Sledoval jsem také, jak spolupracoval s Patrickem, který mu v RADu (Reality ADlib trackeru) "naťukal" chytlavou melodii Carribean Blue od Enyi a jak se oba těší na představení svého společného dílka obecenstvu... No, - mohlo by to dopadnout lépe. Třeba kdyby to intro nebylo puštěno hned na začátku a po chvíli přerušeno, ve zmatku, kdy pro jeho spuštění pořadatelé zajišťovali podmínky a jedna polovina diváků mezi výbuchy BFGček, ozývajících se z bedýnek pařanů, kteří stále spokojeně hráli Quaka, ani nevěděla, že nějaká kategorie 256B intro vůbec začíná. Chudák Dement strávil notný čas tím, že se snažil organizátory přesvědčit, že jeho intro bylo přerušeno, zatímco se pouštěly další příspěvky.

A bylo rozhodně na co se dívat - vlastně bych řekl, že jsme pravděpodobně měli tu čest vidět to nejlepší, co do 2^8 bytů dokáží čeští a slovenští kodeři vůbec nacpat (s výjimkou mé maličkosti). Skutečně bych rád jmenoval. Dva maníci ze skupiny 3SC - RiXta a bEETLE obohatili soutěž o překrásný kaleidoskop a prográmek, který disassembleruje (rozloží na instrukce assembleru) sám sebe. ToM - druhé housle Terror Opery zase předvedl, jak do tří a půl řádky textu narvat soukromou bouřku s hromy (ty tam sice nebyly slyšet ale byly tam :)) a blesky. LoveC do stejné velikosti velice inspirativní průlet hvězdokupou některých ASCII znaků a Serzh zase demonstroval, jakže se ve čtvrtině kilobytu má správně renderovat devítice plných, fialových kulečníkových koulí, když je na sametově černém plátně kulečníkového stolu nesou dva stěhováci v naprosté tmě přerušované jen pohupující se žárovkou se jejich odstíny vypočítávají (čemu se divíte? copak nemáte fantazii?). Na třetím místě potom zahrálo Dementova a Patrickova Carribean Blue a o první dvě pozice se porvali dvě na vizuální pohled nejlepší kousky, které obě dostaly od diváků přes sto bodů a celkově si jich mezi sebou rozdělili víc než ostatní příspěvky dohromady. Byly to Bazův Spin, ve kterém se nám ze všech stran ukazoval, otáčel, transformoval a snad i stínoval impresivní trojúhelníkový fraktál, který jako by plul vzduchem a zanechával za sebou svůj 'odér'. Jakoby to nebylo málo, poslední půlbyte Baze využil k tomu, aby v něm nakódoval ještě zmenšený pohled na onu pyramidku ze samých trojúhelníků, v kategorii 256 bytových inter dosud neviděnou. Největší přízeň diváků si ale získalo "Ňuf Ňuf" od Siliqua, ve kterém jsme měli možnost prolétávat futuristicky zařízenou modrými a zelenými neony osvícenou chodbou, která tak trochu připomínala nervovou soustavu žížaly pojatou ve stylu Clarkovy vesmírné odysey (alespoň tak mi to připadalo, jako by chodba na konci stoupala). Když tohle diváci uviděli, vyrazilo jim to téměř dech (náhodnému kolemjdoucímu by to zajisté přivodilo srdeční kolaps) a po chvíli, co se vzpamatovali, odměnili Siliqua bouřlivým potleskem. Nemohli jsme si přát nic lepšího.

Následovala 4kB intra. V nich byly přítomny pouze tři příspěvky - byl to opět Silique, dále překvapivě Patrick0, z jehož kousku se dalo tušit, že bude mít co společného s hubdou, a nechyběl "favorit" soutěže - a dalo by se říct "čtyřkilový specialista" - Ollie. Intra byla spouštěna v opačném pořadí, než se umístila. První šel na řadu Patrick0, který podle očekávání rozezněl oba obrovské reproduktory General Midi hudbou. Jeho intro po technické stránce nepatřilo mezi aspiranty na výhru, ale jeho stylová skladba na dost dobře znějící piánko nádherně doplnila a zpestřila zápolení v této disciplíně. Jako druhý předvedl svého 'drobečka' Silique. Skutečně nádherná 3d kombinovaná scéna s originálním 2d efektem a nápisem "Vypni sa!" nastavila laťku kvality vysoko, ale Ollieho intro jí přeskočilo s obrovskou rezervou. Možná jsem Siliqův výtvor trochu odbyl, ale dlužno říci, že po tom, co byl spuštěn poslední příspěvek v této kategorii a sice Ollieho "Six feet undeR", bylo vše jasné. Toto intro (a jeho sledování) byl totiž jeden z nezapomenutelných okamžiků celé party. Skoro bych řekl, jeden z důvodů, proč se na Demobit vyplatilo přijet. Tentokrát diváci nebyli šokováni naráz, ale postupně po jednotlivých scénách, o které si mysleli, že je poslední a že po ní už intro skončí. Jenže ono ne. Po té zdánlivě poslední, následovala další a po ní další, až se skoro zdálo, že to intro nemá konce. Ollie si první místo rozhodně zasloužil a u mě osobně si získal respekt kodera světové kvality. A myslím, že nejenom u mě. Six feet undeR by se alespoň podle mého názoru mohlo klidně srovnávat Outline!, Omnispace a těmi nejlepšími 4kily na světě. Chtěl jsem říct: Když už toho Ollieho, který vyhrál, na co sáhl (Demobit'98, Fiasko'99 a opět Demobit'00), někdo sesadí z trůnu? Teď musím dodat, že to bude hodně, hodně těžké! Congratulations!

Aby těch nejlepších zážitků nebylo málo, připravovala se ihned potom kategorie 64kB intro. Ta měla také své zvláštnosti. O první se postaral jeden svérázný slovenský nadšenec, který byl dozajista nejstarším soutěžícím na Demobitu (bylo mu asi čtyřicet) a který se do soutěže přihlásil pod jménem Juraj Paulik alias Big Reset. V kategorii 64kB intra přinesl něco, co se nazývalo "Bristols". Žel bohu, program ještě nebyl dost dobře přizpůsobený, aby běžel neinteraktivně jako ostatní intra (řeknu to rovnou - byl interaktivní) a nějakým nedopatřením běžel na big screenu jen pár vteřin, takže ho někteří diváci ani nestačili zaregistrovat. Pak ovšem přišla Dementova chvíle. Teď se teprve mělo odhalit, zda-li se ty dvě úmorné a bezesné noci vyplatily nebo ne. Nakonec se ukázalo, že asi ano :). A tak měli diváci možnost uvidět již páté pokračování ságy Underground, tentokrát s podnázvem "Return To Hardcore". Dement se opět pevně držel tradice a svého stylu výrazného zvukového doprovodu, pedantsky synchronizovaného s neméně (spíš více) výrazným flashingem a po vzoru předposledního dílu angažoval modely z časopisu Realtime. Co víc k tomu říci? James Brown hold zase řádil...

Potom se ale doslova opakovala situace z Fiaska '99. Shakul, který se celé odpoledne nehnul od svého počítače, těsně před soutěží dokončil své intro a odevzdal ho. A stejně jako na Fiasku, jeho příspěvek běžel za intrem od Broncsu. Shakul tenkrát před rokem získal vítězství s vynikajícím průměrem, který se téměř blížil devadesáti procentům. Nebylo by proto hloupé pokusit se v tomto duchu udělat ještě něco. Něco podobného. A tak, opět s Lazer Harpem (podle mě hudebníkem, který komponuje nejlepší hudbu pro intra) vytvořili pokračování tehdejšího qdpb. Jmenovalo se pd:pt (teda, opravdu nevím, jak na ty názvy chodí :-)). Shakul nás vyvedl z mylného předsudku, že pd:pt nebude nic jiného než pouze "datadisk" a předvedl spoustu nových nápadů - především trojrozměrná tělesa opatřil zvýrazněnými hranami a některá i svítícími vertexy; přidal poloprůhlednost objektů a jejich 'morphing'; vytvořil několik zbrusu nových 3d scén, předělal design a přidal impresivní particle system... a samozřejmě lharp nás ochromil novou, stejně melodickou chiptunou, která v intru zněla opravdu hodně profesionálně a zapadala do něj, jako by s ním byla srostlá. Ale diváci vůči tomu byli slepí a hodnotili to pouze jako "nastavovanou kaši", přestože tam nebyl jedinej byte stejnej. Prvenství si z Demobitu odvezlo jiné intro...

Terror Opera se na scéně ukázali poprvé na Fiasku'99 se svým debutem (shodou okolností právě v kategorii 64kilbytového intra). Jinými slovy, dalo by se říct, že jsou to docela "nováčci". Nicméně, jak je vidět, berou to docela vážně a na každou party se důkladně připravují. Na Demobitu'00 se pochlubili intrem jménem "The Rune", které nás na okamžik přeneslo do doby magie a pohanských svátků. Tento příspěvek diváci ohodnotili 440 body, což bylo zdaleka nejvíc z celé demoparty. Ne, že bych to Terror Opera nepřál, ale stále pro mě zůstává záhadou, čím je dokázali tak začarovat a získat si je. Třeba by se mi to taky mohlo hodit :-)

Tak to bylo 64 kilo. A teď honem na demo. To mělo tentokrát o trochu benevolentnější podmínky - mohlo ho být až 8 mega a mohlo být akcelerované (toho druhého ústupku využila však jenom dvě dema). Celkem se jich sešlo 11, což už je docela slušné číslo.

První pouštěné demo bylo záležitostí skupiny Osiris a jmenovalo se History. Bylo to takové typické demo ze staré školy a mně připadlo velice sympatické. Druhé a třetí demo se mi "slejvá dohromady", protože jsem sháněl patch pro starý TurboPascalovský programy, abych také mohl zařadit jednu svoji "vykopávku" mezi dema. Takže se omlouvám. Pamatuji si ale na docela originální, a když se to tak vezme tak i velice konstruktivní ba přímo "exemplární" otázku "správného" použití některých standardních efektů v demech a intrech. Hlášky typu "This is the bad way to do kedlubna" dost možná napovídají, že autoři si nastudovali nějaký ten "materiál" z Výhně. A to se rozhodně počítá :-).

Jako čtvrtý byl pouštěn Shallow od poměrně známého (ale přece jen trochu "distantního") týmu iNSOMNia. Původně se mi hodně líbilo, ale po druhém spuštění mi přišlo poněkud "mělké" (odtud asi ten název). Byť je to šokující, téměř osmimegabajtový Shallow obsahoval méně scén a částí než zmíněný Six feet undeR, který však měl pouhý čtyři kila! Shallow mi připadlo jako takové tlustší intro, které ani pořádně nezačalo a už skončilo. Po nadějně vypadajícím úvodu se stylovou hvězdnou oblohou a ušmudlanou vesmírnou družicí přejde celkem bezinvenčně obraz "skrz" jeden obrázek do druhé scény. Sice hezky hicolorového, ale jinak zcela nezajímavého tunelu, jehož technicky vypracovanější verzi jsem měl možnost vidět třeba v 4kB intru Mobilization. Tunel se rozpohybuje a víc nic, po něm následuje opět jeden obrázek, třetí scéna, nikterak zajímavá, statická animace, patrně pohodlně uložená se samotným 3d modelem a pak už jenom závěrečný obrázek a konec. To je všechno! A zabírá to sedm a tři čtvrtě megabytu! Ne, ne, tentokrát se iNSOMNia moc nevyznamenala a já bych Shallow zařadil o trochu níže. Pro absenci její "atmosféry" a její línou neoriginalitu.

Když pominu naprostou zhovadilost (MLADÍ A ÚCHYLNÍ), co se pouštěla potom, byl dalším pánem na holení Frohikey z "Modrých sušenek" (The Blue Biscuits). I ten zde představil svoje demo, tentokrát se jmenovalo MUSH_CA (familiérně vyslovováno jako 'muška'), které od ostatních vynikalo, když ne ničím jiným tak aspoň originálním stylem a designem. Jen tak mezi námi, jeho předchozí počin, da_flup se mi zas tak moc nelíbil, avšak MUSH CA oproti němu u mě zaznamenala 200%ní zlepšení. Myslím, že nakonec byli všichni moc rádi, že se fhk účastnil a svým lehce futuristickým, lehce "jetým" stylem (houbičky, housenky, geometrické obrazce, není nic lepšího než ten pocit po...srat se :-) a řádně okořenil soutěž. Vždyť, nakonec získal páté místo, a to zas není tak špatná vizitka, ne?

Ovšem, potom nastal další okamžik, který se musí zažít, možná i okamžik, pro který se (krom jiných) vyplatilo na Demobit jet. Na řadu totiž přišlo demo od Juraje Paulika - Eleven Bits of B.R. Protože nemám smysl pro humor, přišlo mi nejdřív trochu, vlastně hodně blbé, že se ostatní sceneři autorovi smáli (abych to vysvětlil: ono to totiž bylo opravdu viditelně slabé - jedenáct elementů, některé jen stály, jiné se "dokonce" pohybovaly, a jediné "povyražení" bylo to, že se měnila paleta) ale Juraj Paulik si z toho patrně nic nedělal, tak jsem si z toho hlavu taky nedělal, prostě - byla to taková "kulturní vložka" :).

Jakoby oněch "momentů překvapení" bylo stále na rozdávání, jako dalším demo následoval Broncský šok jménem "Secret Ultra Dry" od koho jiného než od Redocse. Byl to šok i pro mě, protože něco takového jsem skutečně od Broncsu viděl poprvé. Dokonalá napodobenina někdejších "komerčních" dem, plných sprajtů rozháraných černochů s afro účesy a výstředními brýlemi, "bárbínek" s plastickými konzumními šatečkami a kýčovitě natapetovanými drškami, podobný typ dem zároveň tvrdě parodovala. Přispěly k tomu také jednak Hellboyovy grafické schopnosti a Pherdova autentická hudba...

Po Broncsu následoval počin od Peonu. Zatímco před půl rokem v Uherském hradišti Peoni zazářili se svým Dreamem, tady se na moc nezmohli. Výsledkem jejich (nejspíš uspěchaného a na poslední chvíli do přijatelné podoby splácaného) dema bylo pár scén cedule v zahrádce velké jako kapesníček, ohraničené ostnatými dráty (evidentně pod napětím) a pár dalších předmětů, ale víc nic. Nic, ani stejně beznadějný zvuk, nemohlo bratislavskému týmu zabránit propadu hluboko do pole poražených.

Za koncepčně asi nejslabším se pouštělo technicky nejlepší demo Fate od košické grupy 7 Gods. Grafika tohoto dema natolik vynikala nad ostatní, že jsem vlastně úplně zapomněl, jakou že vlastně demo mělo hudbu. Nicméně, bylo poznat, že toto demo je akcelerované - renderovat v hi-resu plynule scénu, kde se od světlem zalitého okna v kostele odráží dvacet lavic, by softwarově šlo asi těžko. Přestože vizuální úroveň na mě (a na ostatní určitě taky) udělala největší dojem, později jsem si uvědomil, že to bylo v podstatě jenom přehrávání scén v 3d akcelerovaném enginu. Navíc jsem se dozvěděl, jaké mělo demo nároky a to mě docela zděsilo. Ale co, možná jsem příliš staromódní a nechci uznat směr, kterým se dema pravděpodobně budou v budoucnu ubírat. Už to asi nebude škudlení každého kilobytu místa a přemýšlení, jak co udělat nejrychleji nebo nejúsporněji - prostě se pro to a to demo bude vyžadovat tolik set megabytů paměti a tolik set megahercový procesor a hotovo.

Poslední slovo tentokrát patřilo skupině Satori. I méně znalý scener ví, že za tímto názvem se skrývá fenomén jménem Zden a spousta kvality. Už jsem si za ten čas stačil udělat představu o typickém demu od Zdena či od Satori a očekával jsem, že něco takového uvidím i na zde Demobitu. Omyl. Satori si zřejmě usmysleli, že je nejvyšší čas zkusit taky trochu něco jiného a Different Engine (možná už ten název něco prozrazuje) je toho důkazem. Takže jsme opět byli u zrodu něčeho nového... Těžko říct, jestli to byla změna k lepšímu či k horšímu. To, co jsem viděl bylo.. no, zvláštní. Nejzajímavější na tom bylo, že to bylo celé černobílé a ve vysokém rozlišení. Skoro to vypadalo jako nějaký stereogram nebo hologram. Jedno bylo jisté. Bylo to... "magické". Když jste odkojeni intrami a demy, které se všechny odehrávají ve standardních módech a potom se podíváte na "tohle", pak to na vás zcela určitě zapůsobí. Díváte se přímo na obrazovku nebo v případě demoparty na bigscreen, ale nesledujete nějakou věc, objekt nebo postavu, pouze se nestačíte divit, kolik se toho na v onom obrazu mění. Nesoustředíte se na jednotlivé body, ale na obraz jako celek a necháváte se unášet tím tolik zvláštním typem i způsobem zobrazení, který jste ještě nikdy nezažili. A obraz na vás působí, proniká do periferií vašeho zraku a možná i dál, do vašeho podvědomí a způsobuje v něm neuvěřitelný, neznámý a zcela nový pocit. Skoro, jakoby toto demo něco "zapisovalo" do vaší "operační paměti" :-). Myslím, že to, co jsem právě popsal, dostatečně odůvodňuje to, že si toto demo sáhlo na stříbrnou pozici...

První den tedy skončil ve znamení originality a nepopsatelných zážitků v mysli každého diváka i soutěžícího, který soutěž pozorně sledoval. Přespat na tvrdém loži v neutuchajícím kraválu zesílených zvuků zbraní z Quaka III popř. ječivých sirén Retaliátora nebylo zrovna to, co bych si představoval, ale pro mě to nebyl problém, když jsem tři čtyři dny před samotnou akcí nespal. Nevzbudil mě dokonce ani zesílený sampl krávího bučení, kterým jakýsi Win v pět hodin ráno demostroval svoji vtipnost a inteligenci.

Když už se dopoledne chýlilo ke svému závěru, chopil se opět někdo mikrofónu a zjednal si pozornost pro dvě zbývající soutěže, které ještě neproběhly - web_art a wild.

Zatímco ve wildu se těsnalo něco přes dvacet příspěvků, weby byly jenom čtyři. V nich se jednoznačně potvrdilo, že když nemáš Flash, tak nahranej seš. A tak zvítězil Mondo za svůj Project Space. (Mě ovšem potěšilo i třetí místo FiLiPsa.)

Wild prozrazoval další bitvu o nejpůsobivější "datový" soubor. Dalo se asi tušit, že největším takovým favoritem budou animace. Naopak, MP3-ky a hudební soubory vůbec diváky spíš otrávily než nějak zvlášť povznesly, což se potvrdilo tím, že se všechny sešly na konci hodnocení.

Favoritů, kteří mohli dosáhnout na vítězství, bylo několik:

• Explore Studios. Space. Dokonale vyrenderovaná, ale bohužel příliš jednoduše vymodelovaná animace o jedné vesmírné bitvě (ten příběh byl trochu komplikovanější, ale zhruba tak nějak by se to dalo jednou větou říct). Pamatuji si, že si autor (autoři) z Explore Studios vyhráli se světlem a explozemi, ale podle mě měli věnovat více času nad jednotlivými modely, celkovým designem nebo se alespoň snažit okouzlit střihem a kamerou. Takhle, když mateřská loď připomínala kus neopracovaného kovu, se museli diváci příliš snažit, aby v jednoduchých modelech vůbec něco poznali.
• Peon. Magic City. Toto bylo ovšem něco! Psychedelický, bravurně ztvárněný klip/krátký film, nekonvenčním, impresivním způsobem profilující hlavní město Slovenské Republiky, něco jako pohlednice budoucnosti, bylo něco, co se Peonům povedlo na jedničku. Za tohle by se nemusel stydět ani lecjaký režisér. (Myslím si, že udělali dobře, že se vybodli na svoje intro a soustředili se na tohle.)
• Elfo. Halloween. Tato věc nebyla myšlena vážně (alespoň doufám). Byl to jen klip z nějaké "chlastačky". Umělec by to nazval 'soudobé ztvárnění obrazu "Podnapilá společnost" od neznámého umělce z 18. století.' Ale co. Mělo to vtip a rozhodně se to líbilo.
• Satori. Surely This Is Blair Bitch. Pokračování Surely This Is Kevin, debutující na Subwayi p2k. Zde je však patrný notný pokrok. (Třeba v tom, že po celý film není kamera otočena směrem dolů :-)) I Blair Bitch má svoji pointu. Přestože v podstatě paroduje, působí dost vážně a skoro stejně temně jako její vzor. Není možné si nevšimnout, co všechno - jaké odhodlání, jaké nasazení a jakou profesionální vážnost - dávají protagonisté, Zdeno a Lucka do oněch několika málo minut filmu. Ne, toto není jen tak nějaká "recese". Všechno - kamera, mimika, prostředí, střih, prostě všechno - je na profesionální úrovni, troufnu si říct, srovnatelné s normálním filmem. Snad pro chytře zvolený, vybalancovaný a zdánlivě kontrastní poměr vtipu a vážného, uměleckého sdělení nějaké myšlenky, dostává Surely This Is Blair Bitch první místo. A... málem bych zapomněl - v polovině animace se ke mně naklonil Patrick0 a řekl "týjo, to má nejlepší hudbu z celý demoparty!" Tomu tedy říkám poklona!
• React&Label166.; Stale. Tak toto již není hybrid mezi popularitou a uměním. To je ryzí umění. Je to jenom můj, soukromý názor, ale Stale na mě zapůsobil nejvíc, protože podle mě měl ze všech wild příspěvků největší "hloubku". Natočit takovýhle snímek, to už opravdu chce k němu něco cítit... Podle mého soukromého názoru by toto dílo mělo být (minimálně) třetí.

Když tak na Demobit vzpomínám a promítám si v hlavě tyto wild příspěvky, vyvstává ve mně otázka, zda-li někteří scéneři nechtějí pracovat pro film. Talent by na to rozhodně měli... Vlastně je to pro mě strašlivě příjemné zjištění :-).

Jo, a abych nezapomněl. O propagandu proti konzumu se postaral crs/broncs svými 256b intry "Aňidas" a "McDonalc" a Biges svou imperiální animací "Anti A-teens", která také měla veliký úspěch a ohlas v obecenstvu.

Carlos

Report (Luc)

Report (Luc)

Ve dnech 26.-27.2. se konal Demobit, svátek všech slovenských a českých scenerů. Začnu hned kategoriemi, ve kterých se soutěžilo: Obrázky pixelované i raytracované, moduly 32kilové i větší, intra malá, větší i velká, dema, webArt, a konečně wild – tedy vše, co se nedá nacpat do předchozích kategorií. Na Demobit se společně se mnou podíváte očima zúčastněných i organizátorů, měla jsem totiž tu čest být v obou táborech zároveň.

Demobit se konal v sále loutkového divadla v Nitře :), které disponovalo překvapivě dobrým promítacím zařízením a bigscreenem. Nejdříve proběhl sběr produkcí, a musím říci, že úroda byla letos hojnější než před rokem a půl, dokonce i kvalita byla vyšší. To je potěšující. Je vidět, že s naším hospodářstvím to není tak zlé ;). Dokonce se začínají objevovat nové tváře, jen tak dál.

Odpoledne přišla na řadu první soutěž – pixelovaná grafika. Příspěvků bylo dost a na kvalitu nebylo možno hudrat. Byly k vidění různé styly a témata, vyhrála skřítčí chaloupka, jako vystřižená z pohádky. Jako druhá se ke slovu dostala raytracovaná grafika a i zde bylo na co koukat. Hlavně na vítězné oko :)

Pak následoval oddychový čas vyplněný sledováním animací a výborného dokumentu o dinosaurech, složeném z fantastických animací. Mezitím probíhala preselekce modulů, kterých bylo přihlášeno 36 - takové množství není možné pouštět, protože už při 21. se posluchači bouří. Ano, je to tak, soutěže modulů se stávají čím dál méně oblíbenější, hlavně proto, že během nich není na co koukat a moduly bohužel bývají poslední dobou často na jedno brdo, což po hodině poslechu už skutečně nudí. Nezbývá než apelovat na tvůrce, aby se zkusili odchýlit od stylů, které jsou zrovna „in“, tj. různé technoidní variace křížené s čímsi, pro což těžko hledám název – ne ve zlém, ale zkrátka mě výstižné pojmenování nenapadá, ale snad pochopíte, když vám napovím tituly některých modulů – Rainbow lasers, Rainbowing, Summer storm, Rainy… Volba tohoto stylu pro vlastní soutěžní tvorbu nebyla šťastná, jak se ukázalo - vyhrál totiž modul, který byl snad jako jediný odlišitelný od ostatních. Vlastně, abych byla přesná, na druhém místě skončil modul, který byl také alespoň trochu originální, i když kvalitou se mi až tak nepozdával… Název Fénix v mrazáku hovoří nevím zda za vše, ale rozhodně za hodně :). Originalita na demoparties jasně vítězí, obzvláště trackeři se však z toho stále nechtějí poučit. S nostalgií vzpomínám na ambientní věcičku, která zalahodila uším na loňském Fiasku (pražská demoparty) v záplavě monoteistických modulů.

Co se týče hudebních soutěží, ještě proběhlo compo 32kilobitových modulů, ze kterého mi ovšem též nic výraznějšího neutkvělo, snad jen hudbička, která zněla, jako by někdo cinkal na křehké poháry.

Následovala všemi očekávaná intra. Nejprve kategorie 256 bytových. Zde se sešlo poměrně dost kvalitních příspěvků, asi nejvíc byli všichni uchváceni modrým tunelem, který také nakonec vyhrál. Jako další mi utkvěly v hlavě létající sněhové vločky, kytičky a ksichtíky, kaleidoskop a intra se svéráznými poselstvími uskupení Broncs. Následující kategorie intro 4096 b byla na příspěvky nejchudší, všechny skončily na medailových místech .). Jako poslední byla na řadě 64kilová intra, jejichž výsledky přinesly některým lidem značné překvapení – Shakulovo & Lharpovo fantastické intro skončilo s velkým bodovým rozdílem až na druhém místě. Vyhrálo intro, které taktéž nebylo špatné, ale vyzrálosti intra předchozího se nemohlo rovnat. Nu, i takové věci se stávají.

A už se blížíme k vždy nejnapjatěji očekávané kategorii, jíž jsou dema. Většinou jsou také kategorií nejkontroverznější, a letošní Db nebyl výjimkou. Vítězné demo Fate se hodně líbilo jedněm (hlavně – ať už autoři chtějí nebo ne - těm, kteří mají rádi hry typu Quake) a hodně nelíbilo druhým (těm, kteří jsou za artová dema). Na druhém místě skončivší Zdenovo demo Different engine se zase líbilo těm, co jsou za artová dema, a nelíbilo některým členům 7Gods. No, nebudu tu rozebírat debatu, která se kolem toho točí, v případě zájmu vás odkážu na board Demobitu. Třetí místo kdoví zda potěšilo ReDoxe – jeho dílo totiž bylo parodií na světová dema využívající dívčích půvabů, a pokud tento ženský aspekt kladně hodnotili ti, co ReDoxovi dali body, zatloukli mu tak pár hřebíčků do scenerské rakve :). Nemalujme však čerta na zeď a pojďme se podívat, co dalšího Demobit uchystal:

Po demech se ukazovaly artové weby, které sice neměly hojnou účast, kvalita však byla dobrá. A užuž se dostáváme k nejokrajovější, avšak nakonec nejúspěšnější kategorii – wild compu. Svou polívčičku si tu snažil přihřát ledaskdo, dokonce i já :). A prozradím – v zájmu objektivity, samozřejmě ;) - že vyhrála právě moje&Zdenova variace na Blair Witch. Musím na tomto místě poděkovat Raidenovi, jehož skvělou hudbu jsme ve filmu použili. Řeknu vám teď něco, co by asi nikdo nehádal: Původně to vůbec neměla být žádná variace na nic, námět jsme měli vymyšlený nezávisle na čemkoli, ale když ono to tak moc svádělo vidět v tom relevanci k zmíněnému filmu, že jsme nakonec rezignovali a nazvali své dílo „Surely this is Blair Bitch“. A věřili byste, že do dnešního dne, co píšu tuto reportáž, jsme ještě Záhadu Blair witch neviděli? Poněkud komické, alespoň mně to tak připadá. Ale hodláme se na ni vypravit, nebojte :). Kdybyste moc, ale opravdu moc chtěli náš krátký film vidět a baví vás stahovat velké soubory, najdete ho na adrese www.demobit.sk/db00res.htm. Tamtéž také naleznete všechnu ostatní produkci, která byla na Demobitu k vidění/slyšení. Ono ale stahovat desítky megabytů velké soubory nikoho moc nebaví, navíc na Db toho bylo opravdu hodně, co stálo za to, proto se organizátoři rozhodli nejkvalitnější produkci vypálit na CD, které si můžete objednat, a to na adrese www.demobit.sk/index_.php3 . Pokud se alespoň trochu cítíte být scenerem a zajímá vás, co se na domácí půdě děje, neváhejte, stojí to za to.

Abych byla spravedlivá, poreferuji i o dalších zajímavých věcech z wild compa. Já sama jsem při hlasování dala na první místo Styngerovu animaci Magic City, která byla skutečně skvělá a určitě mu dala mnohem více práce než nám náš film. Pěkně podbarvující hudbu k němu složil Panter. Na třetím místě se umístil též krátký film, a to „videoklip“ na jakousi mně neznámou píseň mně neznámé skupiny typu Argema. Musím uznat, že i on byl poměrně povedený, spíše však po stránce humoru než umění. Nejvíce mě zaujal tajemný začátek, který vypadal jako Surely this is Blair witch II (skutečný název Halloween hovoří o jisté příbuznosti), potom se však příběh začal ubírat úplně jiným směrem :) ) Tvůrcem tohoto dílka je Elfo. Za zmínku rozhodně stojí ještě čtvrté místo, kde skončil (jak jinak než) film, tentokrát umělecky pojatý a technicky skvěle zvládnutý. Jeho název je Stale a stojí za ním React/Label166. Kdybych ho měla popsat Zdenovými slovy, řekla bych, že je to goticko - depresivní příběh o Ježíšově utrpení ;). Mně osobně se tento počin velmi líbil a rozhodně ho doporučuji zhlédnout (všechny čtyři filmy obsahuje Demobit CD).

Ve wild compu se objevily i další zajímavé výtvory jako drogy.mp3, obraz konce pozemské pouti Billa Gatese a jiné… však uvidíte ;).

Všemu soutěžnímu zápolení vévodila nekonvenční a rozdílně přijímaná moderátorská improvizace člověka jménem Niko, kteréhož projev s častými prvky humoru mně osobně velmi imponoval.

Je na čase skončit. Letošní Demobit se skutečně povedl a i přes organizační nedostatky si účastníci odnesli či odvezli domů blahé pocity fajn atmosféry a příjemně stráveného víkendu, někteří i trofeje. Já osobně se už těším na příští.

Luc

Report (Redoks)

Report (Redoks)

Ať chceme nebo nechceme, světová scéna zažívá dlouhé období tvůrčí krize. Velké a zaběhlé demopárty, bývalé zdroje kvalitní produkce, se pomalu, ale jistě mění v herní arény Quaka 3, kde věkový průměr návštěvníků klesá geometrickou řadou. Veterány tento trend od účasti většinou odradí a noví potencionální tvůrci si raději zahrají po síti, než aby se příliš nadřeli na tvorbě soutěžní produkce. V pozadí toho všeho se konají protestní akce, jako například paralelní Boozembly na trávníku vedle velké sportovní haly plné nenasytných hráčů. Bohužel, pravidla těchto akcí většinou krom compa v pití piva a házení harddisků do dálky neobsahují žádné kreativní kategorie. Výsledkem toho všeho je fakt, že kvalita tvorby rapidně klesá, pokud se ještě o nějaké kvalitě vůbec dá hovořit. Na staré dobré časy se nevzpomíná u klávesnice, nýbrž u flašky, případně plechovky nějakého opojného moku, o kuřivu nemluvě.

Sice se ještě najdou jedinci, kteří svou produkcí pověst PC demoscény zachraňují. Jejich snaha je obrovská, ale srovnávat například rok 2000 s rokem 1996 je opravdu nemožné. Zkuste si jen tak namátkou spočítat, kolik věcí vás v roce 1999 zaujalo. Důvodů krize je ale vícero. Časy se mění. Mnoho změn má na svědomí přesun z DOSu na Wir9x. Působí zde jakási technologická inflace. Například lesk realtime 3D enginů, dlouho to obdivované valuty PC dem, se díky všudypřítomné akceleraci téměř vytratil. Mnoho autorů dem se nových možností 3D akcelerace nemůže nasytit. Vznikají tak totálně bezduché a zdlouhavé záplavy nudy ve formě cizelovaného kýče 3D dem. V tomto směru prostě demoscéna selhala, protože po technické stránce měla vždycky prim před komerční produkcí. Nyní se jí snaží jen beznadějně kopírovat. Je čas přijít s něčím originálním. Zní to jako otřelá fráze, ale je to tak.

Zdá se to všechno neskutečně pesimistické. Jenomže nikdo netuší, že v ještě nedávno naprosto mrtvé pustině, jakou byla zóna.42, se probudilo něco, co lze nazvat opravdovou demoscénou. Potvrzením této myšlenky byl letošní ročník slovenského Demobitu, který co do kvality produkce s přehledem vede na světovém žebříčku demoparties.

Poslední čtyři dny zkouškového období jsem měl vyhrazeny na tvorbu dema. Naštěstí všechny zkoušky klaply ve stanovený termín a tak mohl začít několikadenní maratón kódování. Velký expert přes dálkovou dopravu Hoven onemocněl, ale spolehlivý Hellboy dodal grafiku včas a ještě se nabídl, že nás s D.Mentem odveze z Brna do Nitry. To ještě netušil, jak se situace vyvine. V pátek jsem ještě v půl třetí ráno zuřivě dokončoval produkci pro sobotní compo a na spánek tak zbyly asi jen dvě hodiny času, protože už v 5:45 nám jel autobus z Florence do Brna. D.Ment, který jakožto správný člen Broncsu nespal vůbec, se tak tak dostal z místa svého bydliště na nástupní ostrůvek autobusu.

Cesta z Prahy do Brna probíhala hladce. Spánku jsem tu noc opravdu mnoho neužil a tak mě moje zmatené biologické hodiny udržovaly celou cestu v módu plného vědomí, takže jsem mohl pozoroval dění za okny autobusu. Obdivuji světelné efekty přírody a něco jako východ slunce je pro mě, notorického spáče, adekvátní zážitku sledování zatmění slunce. V autobuse vládla ospalá nálada a svítící billboardy v kombinaci s východem slunce evokovaly značně futuristické obrazy.

Do Brna jsme dorazili dokonce o půl hodiny dříve, než byl čas oficiálního příjezdu. Neúspěchem skončilo vyhlížení Carlose, který se také šťastně dostal do Brna, ale k plánovanému setkání díky nedostatečné prostorové synchronizaci bohužel nedošlo. Mezitím dorazil Hellboy a po nákupu zpátečních lístků na neděli jsme odjeli jeho dieselem směrem k obchodnímu domu Bédy Trávníčka. Úmyslem bylo zakoupit zahrádkářské náčiní na chystaná live porno show do wild compa s názvy: "Kolo štěstí" a "Mám to zadarmo". Hellboye zaujala nejvíce parní sekačka se speciálně broušenými břity. To jsme totiž ještě netušili, že na vlastní pěst připravuje sólový masochistický program. Jaké bylo však naše zděšení, když jsme se pomocí několika tajných chodeb dostali do sluje herního vývojářského teamu Illusion, kde Hellboy ukájí svoje komerční choutky. O tajném kartelu Vochozky s Mountfieldem raději pomlčím. Naneštěstí byla doména www.demobit.sk nedostupná a tak se nám nepodařilo sosnout ultra tajné mapky s lokací partyplace. Zklamání jsme zahladili úchvatným pohledem na právě rozpracovaný herní trhák, jehož vizuální dokonalost mnohonásobně přesahuje sexepíl Quaka 3 a jiných akcelerovaných her a slibuje tak tučné výdělky.

Právě tato komerční vložka se stala diskusním tématem další etapy naší grandiózní výpravy na Demobit. Díky Hellboyovi a jeho psychologické analýze povahových rysů spolupracovníků z Illusionu, spojené s nastínění problematiky pracovních vztahů v kolektivu, ubíhala cesta tak hladce, že krom překročení rychlosti 160 km/h a nalezení správného ukazatele na Bratislavu, se nic zvláštního neudálo. Na hranicích celníci ověřovali D.Mentovu totožnost přímo telefonickým spojením s centrálou Interpolu. Důvodem byl pravděpodobně jeho již dosti hustý plnovous. V kartotékách bylo zjištěno, že se jedná o neškodného hackera, jehož pracovní náplní je pouze tvorba naprosto nezávadných 256B inter pod značkou Downtown. Ještě, že Interpol nemá záznamy o neseriózních a neoficiálních sdruženích. Díky tomu jim přes státní hranici v přestrojení proklouzla značná část silně nebezpečného teamu Broncs a to ani nemluvím o tovaru, který unikl proclení.

Hellboyův luxusní vůz nebyl vybaven slovenskou ani českou dálniční známkou, takže mu nezbývalo nic jiného, než toužit poznat krásy Slovenska. Vydal se tedy po klikatých státovkách směrem na východ v blahém očekávání, že Eukleidova geometrie ještě stále funguje a za vydatné pomoci místního pumpaře zjistil, že všechny cesty vedou do Nitry. Během celkem klidné jízdy utrousil několik méně lichotivých poznámek o rasovém složení naší bývalé vlasti a současně varoval před brzkým přemnožením obyvateli romské části populace.

Nitra se po čase jako zázrakem objevila pod koly našeho dopravního prostředku a po několika okružních průjezdech centrem města jsme pomocí metody hledání do šířky dospěli do silně souvislé části orientovaného grafu, který nesl název centrum. Orientace v Nitře je poměrně složitý proces. Problém spočívá v tom, že všechny ukazatele ukazují buď do centra nebo na některý z 20 místních úřadů. Hellboy přispěl k demolici města tak, že při prvním a, jak se později ukázalo, zároveň posledním parkování namáčkl předek vozu do plastikového krytu pouliční lampy. Místní dobrotivý stařík, který pocházel mimochodem z Brna, nám uspořádal menší exkurzi po místních úřadech. Krom těchto vele-významných institucí tu ovšem mají i divadla. K tomu Starému nás dědeček Hříbeček aktivně dovedl. Chvíli nato nastalo hlavní faux pas celé cesty. Hellboyovi se pomocí dvou ovládacích prvků na jeho dálkovém ovladači zámků a alarmu vozu nepodařilo přimět starter ke správné funkci. Stali jsme se tak obětí všemocné elektroniky. Nepomohlo ani brutální vytrhávání kabelů, které je asi tak stejně konstruktivní jako snaha dolaďování výkonu procesoru pomocí kladiva, které čas od času provozuje Ferda.

Hellboy měl tím pádem o zábavu postaráno. Z pohodového výletu na Slovensko se stala z ničeho nic drsná noční můra. Naděje na pomoc od krizového centra jisté nejmenované pojišťovny se ukázaly jako značně přemrštěné. Trochu rozladěni jsem tedy dorazili na partyplace. Bestie nás obrala o 100,- SK a označila naše paže logem Demobitu'98. Všechno vypadalo velmi slibně. V sále už rezidovalo relativně značné množství lidí a na plátně se proháněla video produkce, která představovala další silně působící dejavu ala Demobit'98. Veteráni organizace Demobitu Zden se Skywalkerem právě prezentovali akci před kamerami Slovenské televize. Postupně se scházeli další a další lidé. Bluezone aktivně přebíral produkci a Zdeno sháněl compo mašinu (stroje organizátorů s nejmodernějším hardwarem nesplňovaly požadavky pro spouštění produkce), peprně však komentoval následnou Skywovu nepřítomnost, identifikovanou jako "oběd". Organizace posléze probíhala pod heslem: "to sa dako porieši". Zákonitě atmosféra tak trochu zhoustla a slabší povahy začaly prohlašovat hesla typu: "zlaté Fiasko'99", atd. Po několika hodinách čekání skončil maratón video projekce.

K velké radosti osazenstva přišla na scénu první soutěžní kategorie, kterou bylo pixel compo a následné raytrace compo. Pár zajímavých kousků se na rozměrném bigscreenu objevilo, krom klasických stylizovaných námětů jsme viděli i originální věci, mě osobně zaujala zejména vítězná "perníková chaloupka", ale také Filipesovi tanečníci či OSkův vynikající minesenger. Moc jsem se těšil na slibovaný Lukáškův obrázek, ale hvězdná konstelace nepřála jeho osudu a dílo stále tlí na disku svého autora. Raytrace compo na mě jako obvykle moc nezapůsobilo. Abych se přiznal, tak se mi nevybavuje žádný výjimečný kousek, řekl bych, že ve srovnání s Fiaskem'99 úroveň značně poklesla.

Nedlouho po grafických soutěžích přišel na řadu Samaelův trest v podobě dvou hudebních maratónů. Organizátoři podobně jako v roce 1998 ušetřili návštěvníky a vybrali z každé kategorie 15 soutěžních příspěvků k velké nelibosti značné části nezařazených účastníků této masochistické soutěže, včetně Hellboye, jehož hudební ego bylo pro mě do té doby tabu. Jeho příspěvek jsem slyšel předem a musím říct, že on samotný mi připadal zajímavý. To se ovšem vůbec nedalo říct o vybrané patnáctce, kterou jsem postupně přestával vnímat.

Už tak hustá atmosféra ještě zhoustla, když Skywalker po skončení modulů optimisticky umístil na bigscreen sebevědomou hlášku, která anoncovala "brzký" příchod královských soutěží. Nakonec musel ustoupit tlaku publika a realizoval urgentní vyřízení této záležitosti v alespoň částečné návaznosti na hudební soutěže.

Náladu mi trochu spravila druhá kategorie 32K hudeb, kde jasně kraloval Kakan v doprovodu Carlose a Patricka, který se celou dobu rozčiloval nad kvalitou soutěžní produkce a začal pochybovat o významu letošního Demobitu. V průběhu celé akce jsem stačil zkonzumovat veškeré české jídlo a vypít veškerou českou tekutinu, tak mě tento maratón vytížil. Jako už tradičně v duchu vyznavače zrušení music comp na partyplace, jsem nehodnotil a tak můj hlasovací lístek zel v inkriminovaných kategoriích prázdnotou.

Celé dění doprovázel Niko svým mistrným komentářem, který mohl směle konkurovat Markyho výkonu z Fiaska'98. Zajímavé bylo, že občas dosti neotřelým způsobem nenápadně přesvědčoval diváky o tom, jak mají hlasovat. Auditorium se v průběhu hudebních soutěží nenechalo rušit a buď korzovalo prostory Starého divadla včetně schodiště, které spojovalo hlavní halu s těžební plošinou na párky a kávu nebo neúnavně mučilo své stroje jako například Shakul, jehož zálibou je dodělávání produkce přímo na partyplace. Také hoši ze 7 Gods hrdě dolaďovali svoje už jasně první místo za neprůhlednou stěnou lačných zvědavců.

Marně jsem se celou dobu snažil spočítat reálný stav bojeschopných mužů v Božská sedmičce oděných ve výrazném stejnokroji, který nenechával nikoho na pochybách. Počet triček ale rozhodně nekorespondoval s prvočíslem 7. S největší pravděpodobností se k reálným členům ozubených kol přidali ještě věrní fanoušci ve stejném trikotu, což značně znepřehlednilo celou situaci. Všechny moje úvahy měly ale daleko od pravdy, která brzy vyšla na povrch sama. Jedná se totiž o fikaný způsob maskování VIP členů před případnými útoky atentátníků a jiných nekalých živlů, členy Broncsu nevyjímaje. Každého trkne, že gorily oděné v slušivém obleku by v prostředí návštěvníku Demobitu působily značně nápadně a ochrana důležitých jedinců by lehla popelem. Nesmím zapomenout také na dva nenápadné hochy, kteří ve foglarovském duchu plnili velmi náročného bobříka. Jeho jméno nese název South Park a k jeho složení je zapotřebí vydržet celý víkend non-stop sledovat na notebooku se zvukovým výstupem všechny díly South parku. Hoši od Bobří řeky svého vytouženého bobříka splnili, celou dobu jsem je bedlivě kontroloval. Tímto jim ex post gratuluji! Další bobříky včetně známého Quake 3 se podařilo utržit několika nadějným hochům, kteří tímto přesvědčili o své zdatnosti a připravenosti bránit svou vlast před nájezdem slizkých botů, jejichž armády se generují zaklínadlem malloc().

Mezi tím vším mumrajem chodil Johny se svým digitálním fotoaparátem a pořizoval snímky všeho druhu, krom jiného také většinou silně dokumentárně zaměřené v duchu výukového seriálu na téma elektrifikace osobních počítačů. V zoufalství z nedostatku námětů se uchýlil k naprosto neuváženému kroku a vybral si pro svůj digitální senzor pasivní sveřepě vyhlížející skupinku bez viditelného výpočetního arzenálu, která založila diskusní klub v rohové části projekčního sálu. Netušil, že právě medializuje tajné členy Broncsu, ve fázi dojídání posledních zásob českých buchet. Poskytl tak Bigesovi další náměty na skandální odhalení nechutných komerčních praktik členů Broncsu, jejichž konzumní živelnost se chýlila ke svému maximu. Krom jiného se Johnymu podařilo zachytit Hellboyovu utrápenou tvář. Celou dobu si totiž užíval atmosféry akce poněkud extravagantním způsobem, hledal totiž nepřetržitě svého kolegu, který jediný mu mohl poskytnout pomocnou ruku, lépe řečeno lano a odtáhnout ho zpět do rodné vlasti.

To už ale mnoho nechybělo a začala část, na kterou se většina účastníků těšila nejvíce. Zlatá série 256B, 4kB, 64kB a demo. Zdeno sehnal úspěšně kompomašinu, byla to Panterova vosa, která za doprovodu malých technických problémů nakonec bezpečně zvládla promítnout veškerou produkci až na jednu výjimku, o které bude řeč později. Hned kategorie 256B intro přinesla sadu brilantních kousků. Jasným technologickým trhákem, který jednoznačně trumfnul všechny ostatní, byl D.Mentův FM player, přehrávající Patrickovu FM úpravu Carribean Blue. Enya by se určitě velmi podivila, jak informačně minimalistickou věc složila. Za zmínku dále určitě stojí i efektní simulace njufnjuf tunelu, self disassembler, ale také Carlosovy reklamky doplněné o alternativní načítač úvodní obrazovky oblíbeného operačního systému. Celkově by se dalo říct, že světově ojedinělá kategorie přinesla spoustu zajímavých příspěvků, jejichž serióznost byla, až na Carlosův prohlížeč, přímo monolitická, což naznačuje jasný rozdíl s podobným úspěchem této kategorie na loňském Fiasku.

Následující compo 4kB intro bylo na příspěvky poněkud chudší, ale technická kvalita odpovídala vysoko nasazené laťce první programátorsky zaměřené kategorie. 3D engine v 4kB se něčím, co připomíná raytracing, ale také Patrickův General MIDI player stojí určitě za vidění resp. slyšení.

Atmosféra byla už tak výborná, když přišel naprostý vrchol celé demopárty. Nikdo to nečekal, ale D.Mentův jasný smeč v podobně dalšího pokračování z veleúspěšné série underground, tentokrát s číslem 5 a krycím názvem "return to hardcore" strhnul publikum do totální extáze. D.Ment vsadil na osvědčenou partičku známých tváří z undergroundu, mistrně vygradoval scénář a zařadil nezbytný profesionální flashing. Pokud by pořadatelé na Demobitu realizovali hlasovací systém čundrkántryšou (tm), odnesl by si D.Ment všechny ceny od Microsoftu domů. V kategorii 64kB intro bylo k vidění ještě další překvapení. Shakulovo a Lharpovo volné pokračování skvělého qdpb tentokrát pod kódovým označením pt:bp. Zapůsobilo tak emotivně, že nikdo nepochyboval o jeho prvenství. Zdeno se v naprosté jistotě dotázal Shakula, jaký softwarový balík si přeje jako cenu za první místo. Ten odvětil, že Microsoft Visual C++. Ještě štěstí, že nakonec nevyhrál, protože tak komerční cenu by nevyvážila ani krabice redbullů a jistojistě by ze Shakula programátora učinila Shakula vývojáře. Na prvním místě se kupodivu umístili hoši z Terror Opery se svou Runou. Věřím, že toto umístění přispěje další motivací k tvorbě této nadějné české demogrupy.

Už teď jsem byl spokojen a své výpravy do vzdálené Nitry jsem rozhodně nelitoval, ale to ještě měla přijít královská kategorie demo. Začalo se pouštěním dem pro DOS. Nové nadějné teamy předvedly své tunely a plazmy. Vynikající byla zejména realizace kedluben, cibulí, mrkví, brambor a jiné zeleniny pod názvem Balada v porceláne. Progresivní Insomnia trochu zklamala. Po svém nářezu z Fiaska'99 znatelně vyměkla a přesedlala na lesby. Big Reset, nádherné BATové slideshow by skvěle zapadlo do 64kB intra s minimalistickou hudbou a mohlo by tak vzniknout nadějné pokračování kultovní Vaivy, škoda, že autor nepočkal a releasnul své efektíky v kategorii demo. Přebootovalo se do Wiru a pustilo se DOSovské demo od Broncsu se svojí anti perspirační retro agitkou, která přesvědčila účastníky, že bez účinného anti-perspirantu se na demopárty ani nehnou, a že nejvíce se člověk potí právě při sledování bombastických 3D kedluben, tunelů a 3D scén s reálnými dynamickými stíny, lhostejno jestli vztekem nebo vzrušením. Pozdní hodina a zápach potu postupně sladce uspával auditorium a atmosféra dostala správný malátný nádech. Následovaly do této atmosféry skvěle zapadající dema. Peoni předvedli skvělou synchronizaci s MP3, Zdeno ukázal, že patří bezpochyby mezi světovou špičku, když prezentoval své skvěle nadesignované, jasně vítězné demo, kterému velmi aktivně šlapala na paty Frohikova Muška. Jako jediná pokořila Panterovu vosu a musela běžet na mateřském stroji. Obě věci jsou svou originalitou jasným přínosem celosvětové demoscéně a ukázaly tak, že zóna.42 má rozhodně co nabídnout. Pak už byla projekční plocha plně vyhrazena božstvu. Uzřeli jsme nové nevídané hardwarově akcelerované virtuální světy. Třeba podotknout, že 3D engine Ježíšova otce zatím překonán nebyl, ale zdařilá simulace vodní hladiny a plamenů určitě nenechá všemocného v klidu. Možná bude nucen v nejbližší době provést již dlouho plánovaný upgrade svého stroje.

Tak děti, viděli jste Večerníček a teď hajdy na kutě. Celou dobu jsem se těšil na klidný sleeping room, i když to z počátku vypadalo velmi beznadějně, nakonec se našel a já jsem se tak mohl poprvé na demopárty v klidu vyspat! Ještě teď lituji účastníků, kteří spali v hlavní hale. Je sice pravda, že spát pod věšáky v šatně není žádné deseti hvězdičkové pohodlí, zvláště když připočítáme zbytky rozsypaného jedu na krysy, ale i tak je to příjemnější než celonoční hluk Doom/Kvákačů a chystaná ranní after party. Řeknu to upřímně, vyspal jsem se nebývale dobře. Ráno nás vzbudil Zdenův milý hlas. Zrovna nám přinášel snídani přímo do spacáku. Ale to už jsem se úplně probral a následoval průzkum okolí. V předsálí hlavní haly probíhala anoncovaná after party. Větší kabaret jsem po ránu ještě nezažil. Naspeedovaní nitráci se kroutili do rytmu vinylového kotouče, zatímco současně venku svítalo a chystal se nový den. Jsou to přeci jen dokonalé lidské bytosti, jejich spánkem jsou decibely a trocha toho bílého prášku, vydrží všechno. Po skončení after party se jich část přesunula do hlavního sálu, kde probíhala ranní projekce dem vedená stále čerstvým Panterem. Zprvu se jim kroucení na demo zvuky dařilo až do chvíle, kdy jsem jim zasadil ránu z milosti. Panter ochotně pustil Faux pas a o celkové veselí bylo postaráno. Památná věta, kterou zaznamenal D.Ment: "čo? toto je daké čudné, však?" mě naplnila radostí.

Neděle probíhala v duchu wild compa. V našem případě však také sháněním dopravy do Brna, kam jsme si prozřetelně, počítajíc s Hellboyovým zpátečním odvozem, na 16:00 zakoupili lístek do Prahy. Zkušeně jsme ignorovali úřadové ukazatele a pomocí intuice a Patrickovy rady jsme dorazili na autobusové nádraží, kde naše optimalizační schopnosti vysondovali pouze jednu, tedy zároveň optimální variantu odjezdu. Start byl stanoven na dobu, kdy ještě probíhalo wild compo, takže nám uniklo opěvované Peoňácké Magic city, ale naštěstí jsme ještě stihli Zdenův geniální klip s naší známou fotogenickou čarodějnicí Lucií. Utekli jsme z bojiště ještě před zakončením bitvy a tak věčně klidný a skromný Carlos musel zachraňovat čest Broncsu za nás. My už jsme mezitím ujížděli do Brna autobusem, jehož pohodový řidič inkasoval jízdenku v heterogenní měně. Odjížděli jsme spokojeni, nálada byla vynikající, vzpomněli jsme na Hellboye, který naštěstí odtah dojednal. Na hranicích proběhlo vše bez problémů a do Brna jsme dojeli včas. Už nás tam čekal (dle slov řidiče) luxusní bus soukromé firmy symbioticky parazitující na veřejnoprávní ČSAD, který nás spolehlivě odvezl do Prahy. Cesta zpět byla z optického hlediska stejně zajímavá jako cesta tam. Temné ostré odpolední slunce jasně zářilo, vrhalo skvělé stíny doprovázené různobarevnými odstíny přilehlého okolí dálnice D1 a vnášelo do autobusu atmosféru klidu a pohody.

Závěrem si neodpustím jednou moudrou větou, kterou před nedávnem pronesl Frohikey: "CS demoscéna je nejméně dva roky pozadu za světem, ale to je právě její velké plus." Demobit zero zero se vydařil. Díky všem!

Redoks / Broncs