Fénix

Fénix

Časopis Fénix založili dva bývalí redaktoři časopisu Help, přesněji BRAUN (Lenc Karel) a KAF (Faltín Karel). A tak doslova z ničeho vznikl nový papírový časopis, který měl být jen pro amigisty, i když podtitulek zněl „časopis nejen pro Amiga pařany“. Po zahájení příprav ještě přijali třetího člena, kterým byl JKMS (Missbach Jiří). Po uvedení nultého čísla se k redakci přidal ještě RedRose (Przybyla Tomáš).

Začátky vydávání vlastního časopisu nejsou nikdy jednoduché a tak se zpočátku tito tři potýkali s potížemi všeho druhu, jako je například shánění levného papíru, kopírování a tak podobně. Ale redakce všechny potíže překonala a díky tomu vychází Fénix 0 - 6 ve formátu A4 a to stylem, že všechny strany jsou sepnuty sešívačkou, aby držely pohromadě. Poté si redakce kupuje svou vlastní kopírku a tady se začíná psát skutečná historie Fénixu. Poprvé vychází Fénix (číslo 7) ve formátu A4 na přeložených listech A3 a už to skutečně vypadá jako časopis.

Fénix fungoval tímto způsobem: Braun, Kaf a JKMS kromě toho, že sami psali články, shromáždili materiály od externích přispěvatelů a potom všechen materiál převedl Braun na své PC, kde vytvořil vlastní a konečný vzhled časopisu. Potom byl celý časopis vytisknut na tiskárně a potom tento „master“ šel do kopírky, kde se nakopíroval potřebný počet čísel.

Po grafické stránce je časopis vynikající, což byla práce především Brauna a to i přes to, že byl omezen pouze na černobílý formát. Po obsahové stránce se dá napsat, že časopis byl výhradně herní i když bylo několik stran věnováno programům a hardwaru. Vlastní hitparáda her, rozhovory s jednotlivými členy redakce (pojaté velmi netradičně, o to však působivěji) a v úvodu dvě strany informací o Amigách, nebo i jiných počítačích a zmínky co je nového v AMIGA Review, AmigaCS, Top Secret atd...

Časopis tak vycházel v podstatě rok a půl. Sice autoři čas od času nestihli přesně termín, sem tam měli také problémy s gramatikou, ale nebylo to nic, co by nezvládli. Pak ale přišlo osudné číslo 13 a v něm manuál, nebo chcete-li návod na tehdejší horkou novinku – NAPALM. Mezi Amiga komunitou se poté rozpoutaly vášnivé diskuse o tom, má-li nebo nemá-li redakce právo otiskovat podobné články, apod. To by jí sice zase až tak moc nevadilo (reklama je reklama), ovšem sekundární efekt této události byl ten, že se naše Amiga komunita na základě dotyčného problému polarizovala na dva tábory, přičemž mezi těmito údajně docházelo k velmi ostrým slovním výměnám – především na IRC, ale i jinde. Problém se přetřásal i na stránkách Amiga Review, kde redakci autor tehdy dost setřel. Ovšem ani to by nebyl ten hlavní kámen úrazu. Ten nastal až v momentě, kdy se od redakce - právě z důvodu oněch problémů s NAPALMem začali odvracet jejich stálí dopisovatelé.

Velmi citelně redakci zasáhl především odchod RED ROSEho, jehož články v té době tvořily někdy až polovinu obsahu celého časopisu. Bohužel nebyl sám a tak se tento časopis postupem doby dostal do situace, kdy už prostě nebylo možno jej kvalitně naplnit. Sice se v té době objevil kolega Yetti, ale i tak bylo jasné, že nezmění-li se radikálně situace, bude to konec FÉNIXu v jeho původní podobě. Tak se bohužel stalo u čísla 17, jež už ani nevyšlo. V té době byla totiž již situace tak zoufalá, že redakce za celé dva měsíce dala dohromady články na zhruba dvě třetiny časopisu. Bylo jasné, že takto to dál nejde.

V té samé době se také nakumulovaly problémy finanční a posléze i osobní. Pravidelní čtenáři si jistě pamatují na některé články, jimiž redakce objasňovala financování časopisu. V těchto článcích rozhodně nepřeháněli, když zde stálo, že finanční situace FÉNIXu je čím dál tím horší a horší. Vlastně by se dalo říci spíše čím dál méně únosná. FÉNIXácká pokladna už totiž někdy kolem června vydala svůj poslední haléř, a dál už to bylo pouze na BRAUNovi. Do konce roku to ještě tak nějak lepili, ale pak je to tak nějak přestalo bavit. Zásluhu na tom měla pochopitelně také aféra s NAPALMem, ale nemalou měrou se o to přičinily i potíže další - BRAUNovy v práci a v podnikání, JKMSovy ve škole a BRAUNovi také pracovní a navíc tak říkajíc i osobní. Prostě se to na nás všechno nahrnulo a na FÉNIX a problémy kolem něj najednou nezbýval čas. Při jejich řešení jim pak už ani nepřišlo, že zatím problém FÉNIXu tak nějak vyšuměl do ztracena. Sice si to jasně uvědomovali a upřímně jim to bylo docela líto, ale na druhé straně z nich zase spadlo celé to břímě neustálého shánění nejlevějších tonerů, papíru, obálek, honění termínů vydání, atd. Tento stav trval v podstatě až někdy do začátku prázdnin roku 1999, kdy nám najednou přišel mail od Oldřicha Vosyky, v němž je vyzýval k důstojnému zakončení existence FÉNIXu. Tak nějak se to redakci rozleželo v hlavě, až nakonec dospěli k závěru, že jen tak FÉNIX ukončit by bylo škoda. Poté se celá FÉNIXácká redakce opět kontaktovala a tak nějak si to navzájem vyjasnili.

Redakce se nakonec rozhodla definitivně ukončit vydávání papírové verze FÉNIXu a přesunout se zcela na internet. První verzi stránek začal BRAUN vytvářet někdy začátkem roku 2000. Z důvodu stálého nedostatku článků byli také nuceni slevit z jejich dřívějšího označení - měsíčník na prosté - občasník. Novinkou byl také fakt, že FÉNIX přestával být čistě amigistickým časopisem a pomalu se začal zaobírat i problematikou PC. Bylo to pochopitelně z toho důvodu, že jak KAF, tak i BRAUN nakonec své Amigy prodali a tudíž s Amiga komunitou již neměli přímý kontakt. Amigu ovšem v žádném případě zavrhnout nechtěli a byli ochotni ji i nadále podporovat.


You have no rights to post comments