Western Digital Caviar 15.3 GB EIDE Ultra ATA/66

Před pár měsíci mě už přestalo bavit uvolňovat na mém 1 GB harddisku pořád nějakej ten potřebnej prostor pro nový a přibývající soft a tak sem se rozhod koupit novej hadr. Přece jen ten starej už mám nějaký 3 roky a nároky na místo celkem rostou. Navíc se díky nenažranosti nových "moderních" systémů (čti Windows) z počítače řady PC celkem snížila cena i těch několikagigabajtovej hadříků, takže proč nekupovat. A taky sem měl i za co, takže proč ne. :-)

První věc kterou jsem řešil byla rychlost hadru. Jak jistě víte existují v podstatě dva typy. Jeden si to sviští na 5400 ot/min a ten druhý na 7200 ot/min. Vzhledem k tomu, že jsem propadl mánii rychlého disku a taky ty vysokootáčkový byly už relativně cenově dostupný rozhodnutí padlo na ten 7200 otáčkovej.

Další věc je velikost. Zlaté pravidlo počítačů říká, že místa není nikdy dost. To je sice pravda, ale rozhodl sem se, že na Amču mi bohatě stačí nějakejch těch 8 GB. Jenže proč kupovat 8, když si přidáte litr a máte 10. No jenže proč kupovat 10, když si přidáte další tisícovku a máte 15. No takhle postupně skočíte z 8 GB na 20 a z 5000 KČ na 10000. Nakonec zvítězila moje finanční možnost a za celkem únosnejch se mi zdálo 15 GB. No a tenhle disk jsem taky zakoupil.

Jedná se o Western Digital Caviar 15.3 GB EIDE Ultra ATA/66 7200 ot/min a v době, kdy jsem ho kupoval mě přišel na nějakých 6390 ,- KČ. První co mě napadlo po jeho zamontování do útrob Amigy bylo, jak si s ním poradí můj řadič. Vzhledem k tomu, že vlastním Fast ATA od Elboxu, mělo být vše bez problémů a to taky bylo. Disk jsem připojil jako slave k mému starému disku a vše najelo zcela bez problémů. První komplikace nastaly po spuštění programu HDToolBox. No ne že by něco nefungovalo, ale nějak sem zapomněl jak se tenhle program ovládá. Přece jenom je to softík, který nepoužívám každej den. :-)

Nakonec metodou pokus-omyl sem to toho zase přišel a disk jsem zdárně připravil. Po rozdělení na jednotlivé partitiony sem chtěl provést uložení změn na disk, ale ono to nějak nešlo. Po chvíli bádání mě napadlo, že používám komoditku MCP a že mám nastavenu ochranu proti přeformátování. A opravdu bylo to v tom. Tak tahle funkce MCP pracuje opravdu spolehlivě. Takže dá se říct, že ani s Amigou ani s hadrem prakticky žádnej problém nebyl, jedinej problém byl ve mně. :-) Možná vás ještě napadlo, že problém mohl být s přílišnou velikostí disku, ale ani tady se nekonalo žádné překvapení.

Pokud máte stejně jako já řadič Fast ATA možná už víte, že tenhle hardwér řeší problém disků nad 4 GB tak, že disk rozdělí na několik částí právě po 4 GB. Můj disk vypadal po rozdělení asi nějak takhle. Samotný systém Amigy neuměl totiž ještě donedávna obsluhovat disk větší než ty 4 GB. Větší disk sice připojit šel, ale co bylo víc 4 GB to jaksi nebylo možné využít. S příchodem OS 3.5 měl být tenle problém vyřešen, ale vzhledem k tomu, že OS 3.5 nemám, tak o tom nic moc napsat nemůžu. Píšu o tom tady hlavně proto, že i u Fast ATA je nutné počítat s tím, že před zavedením ovladače k tomuto řadiči si Amiga myslí, že má právě jen 4 GB i když jich máte třeba 30. Proto je nutné vybrat jako bootovací partition ten z první 4 GB části. Jinak nenabootujete.

Samotné rozdělení disku na několik dílů se mi zdá jako docela dobrej nápad. Každý díl se totiž chová jako samostatný disk, takže když se vám něco s diskem stane, nejde do kytek celej, ale jenom jeho část. Mimochodem je ještě jedna důležitá věc, na kterou je nutné u nového a rychlého disku myslet. A to je nastavení hodnoty maxtransfer. Opravdu tam v žádném případě nenechávejte nastavenu původní hodnotu (0xffffff). Důvody, které proto jsou tady nemá cenu nějak moc rozebírat, protože vše bylo docela podrobně vysvětleno v diskmagu ACS #4, i s hodnotami, které tam patří. Já osobně mám nastavenou hodnotu 0xfffe.

Možná si myslíte, že je to zbytečná kravina a že na to klidně budete kašlat. Taky jsem si to myslel. Až do chvíle, kdy mi disk spadnul takovým způsobem, že jsem měl pár hodin co dělat, abych ho vrátil do původního stavu. Začalo to docela nevinně validací. Nic neobvyklého, ani to že se validace jaksi nezdařila. To by nějak taky nevadilo, protože zatím mi vždy alespoň naběhl systém. Jenže teď mi to vyhodilo hlášku, že selhal systémovej partition DH0. No to sem byl ještě klidnej, protože i na tohle sem připravenej, a mám speciální bootovací disketu, na které mám uloženo několik opravných programů. Smích mě ale přešel poté co se harddisk nedal nastartovat ani z diskety. Zase ta hláška o selhání DH0 a reset. To už bylo docela docela infarktový!

Hadr naběh z diskety jenom když jsem deaktivoval systémový partition DH0, ale bez aktivovaného DH0 nešla tahle část disku ani opravit, ani překopírovat nikam jinam. Po dost dlouhých hodinách všelijakého zkoušení a koumání sem vzal na pomoc i HDToolBox a zkusil nastavit maxtransfer na 0xfffe. No a bylo to v pohodě. Takže bacha na něj.

Disk už mám asi půl roku a možná by vás zajímali i nějaké praktické zkušenosti. Takže před jeho zakoupením sem měl dvě obavy. Jaká bude teplota disku, a jak to bude u vysokootáčkového disku vypadat s hlukem. Obě obavy se ukázali jako neodůvodněné. Disk je i po zhruba pěti hodinách provozu pouze vlahý a ani hluk není nijak moc vyšší než u mého původního 1 GB disku. Jediné co se nějak víc změnilo je proudová "žravost" disku. (5V-0,63A, 12V-0.28A). To ale není až tak podstatný. Pokud máte Amču jen tak tak už asi stejně máte silnější zdroj, no a jestli ji máte v toweru, tak vás to nemusí ani zajímat.

Poslední otázkou tedy zůstává, jestli se vyplatí koupit víceotáčkový disk a připlatit si za něj nějakejch 15 stovek. Odpovědí by mohlo být pár testů, které jsem udělal. Osobně jsem ale zas tak velikej nárůst rychlosti nezaznamenal. Zkrátka čekal sem, že to bude větší "fofr".

Výsledky testů naleznete v samostatném článku.

Flegy