Zpět

Krok v zeleném kruhu

Zralý dech šumu letního vánku
potřípá v světle hodujícími listy,
když protéká postavami bezů a šípků
zachycen sluchem splývá v mysli
s vůní kruhové kolonie rostlin

Omráčen podmanivou vánku chutí
zvolna kladu botu svou na obvod kruhu
a kradmá bázeň k obavě nutí
abych došlapovou brutalitou neroztrhl stuhu


Jména

Jak nálepku na čelo, jak značku na krabici
jména dostáváme s ohledem na tradici

Ta jména z nás činí vyšší bytosti
tak ušlechtile až do morku až do kosti

Čím liší se mosazná známka s vyraženým číslem
usazená v uchu dobytka
od všech těch shluků písmen?
Vždyť i ta mohou být hnána na jatka

Buďme klidní.
Jména neumírají.


Hnědé přednebí

Tam vítr nad vsáklými oleji zavát tě nezvládne,
tam kde line se kovový nářek kolejí kvičících,
tam kam kde lavina hnědých jisker tě přepadne
tam kde víly touží po strakatých hnědých ponících

tam zakusit lze milost hnědou i zatracení do hněda
tam není konečná

a to víly poznají


Pohled na K.

Jak z chrpy květu podmanivá vůně
se spanilostí mladé plané třešně
strhává mě do nitra štěstí tůně
tak prudce, dychtivě a spěšně

Hlubokých očí oceán
splachuje pobřeží hořkosti
láká mě k plavbám
tam daleko za obzor křehkosti

Zářivé jiskry planoucí
v hnědých pramínkách vlasů
nad tmavým obzorem křehkosti
z vyzývavých klasů

Klubko prudkých vášní
pod záhyby bujných křivek čeká
dotykem pohnuta k rozmotání
zrodí se divoká řeka

Tak těžké, nemožné je
v peřejích té řeky neutonout
tak těžké, nemožné je
nikdy po zpěněných proudech neplout


Zoufání

Mezi nadějemi a beznadějí tápu
logicky vzato zbytečně
vždyť nejen já to tak chápu
jedno je to prý srdečně

Snad je zkusit zapomenout lepší
než pomalu uhořet v zoufalosti ohni
Ve spánku zjeví se to co jindy se jen tuší
jak trpké, jak zoufalé je probuzení

Děsím se toho okamžiku stále
až její obraz v paměti rozpadat se začne
Snad nikdy nepřijde taková chvíle
moment absolutní beznaděje konce

Zpět