Cože? (Bolda)

Funivá sprcha jablečnýho moštu
utkvěle dunivě chrochtala u roštu
zpoza nejž tmavé rudohnědé nože
co potichu smradlavě řvou: Cože?

Chroptivý vichr hladu
pln úzkosti z jekotu smradu
drží svý klky vzadu
nevystavujíc svůj obdiv chladu
a zvysoka kašle na sprchy vnadu
jenž probulila krátkozraký bouře,
co potichu smradlavě řvou: Cože?

Převratně pokročile vpředu
rejpe se hruška ve vředu
a všady je plno nabubřelého U,
které zběhlo ze sterilních sadů
kde velet zvesela list kořenům může
co potichu smradlavě řvou: Cože?

Teď už zbývá jen vysát oblaky touze
co potichu smradlavě řvou: Cože?


Hnojniště (Bolda)

Páry naduté čpavkem a sirovodíkem
zvolna a teple z hnoje se linou
z hoven a stlaní jenž klopím sem vozíkem
zrezlým až na kost kyselostí hniloby vinou

Z chlíva co připomíná továrnu na sračky
(kterou však pouze není
je přec příbytkem pro stračky
i když se tu krmivo ve výkaly mění)
fekálie se mačajíc hromadí zde
aby se potravou staly pro bakterie

Jaká to bouře hniloby uvnitř kupky!
Prudký řetězec rozkladu starvuje slupky
aby humus pro úrodu příští povstal
a lán živinu potřebnou dostal

Ó, páchnoucí hnojniště!
Ty místem transformace a bouřlivého jsi dění!
Sraček a bakterií kolbiště
opěvuji bez chroptění.