Nikdy nebylo mou touhou zapadnout do smečky, tj.mít pixlu, že je to moderní. Na to těžce seru. WorkBench si můžu upravit ZCELA dle svýho gusta, taskbar nesnáším, Billa G. (za národního vobrození se pro tohoto živočicha používalo voznačení "Zasran Krpatý", ale tolerantní prostředí první republiky se vrátilo k původnímu cizojazyčnýmu názvu, no jo zase kafe ;+) a WOKNA každý ráno splachuju na sociálním zařízení do nádrže, který se vodborně nadává "JUMPA".

Fakt je, že nerad patřím k (šedý) většině. A tak,když jsem (v podstatě) náhodou zakopl vo AMIGA kult, bylo mi jasný že tohle je ten pravej životní styl.

Nelituju toho rozhodnutí. Nebojím se vo budoucnost AMIGy, protože má amigouny, který se naštěstí neskládaj jen z deprimovanejch ustrašenců. Je smutný, že procento takovejch amigáčů moc neklesá (teda v našich končinách, jestli nevíš vo čem mlátím do klíčů, tak schroupni nějakej wesťáckej mag). To je podle mě pro Amču větší nebezpečí než krutý vostrý drápy neviditelný ruky trhu a vysoko až se to sere taktovanejch spoluplatform. Co blbnu?

Jak už jsem ze sebe valil: AMIGu drží hlavně amigáči. Proč, vo tom už jsem básnil v minulejch číslech.

A HRY?

Menší příklad.

Taky jsem to pařil, jo už vím proč je DOOM herní legendou. Celkem mě to šmakovalo. Teda jen dva tejdny (takový STRANGERS zvládli tři a ještě jsem je nezavrhl), ale teď už mě to netankuje. Naštěstí jsem nebyl takovej kretén abych kvůli něčemu takovýmu zavrhl AMIGu. Historie má skutečně nevoblomnou snahu se vopakovat, tak hodně štěstí vespolek.

BOLDA