Když jsem se nedávno probíral svými sqjelými, čtivými, no a taky trochu vtipnými, informativními a vysoce sofistikovanými recenzemi pro ten náš sqjelý, čtivý, no a taky vtipný, informativní a vysoce sofistikovaný AmiCon (VIDÍTE, jaký přínos pro lidstvo mělo zavedení funkce 'cut and paste' v textových editorech?), zjistil jsem, že kromě Eat The Whistle jsem všem recenzovaným hrám uděloval veskrze vysoká hodnocení. Snažil jsem se sám sobě kontrovat tvrzením, že píšu-li o titulech jako jsou Great Courts2, PGA Golf, Another World, Sinuhed (nebo třeba v tomto čísle demo Rise, to se panečku budete divit!!!), je vysoké score zcela pochopitelné! Ostatně možnost přispívat do Amiga magazínu je pro mě vlastně tak vzácná příležitost, že si podvědomě vybírám soft, který má co nabídnout a nějakými shity se v podstatě nezabývám... Pak jsem si však uvědomil, jak strašně subjektivní a zavádějící jsou všechny ty číselné verdikty, byť podpořeny konkrétními fakty uvedenými v samotné recenzi.
Pokud jste stejně jako já pravidelnými čtenáři SCORE, tedy nejlepšího časopisu o hrách, který v naší malé zemičce kdy vycházel (pouze můj osobní názor, nikomu ho nevnucuju!), pak víte, jak šalamounsky jeho redaktoři tento problém vyřešili. Úplně zavrhli slovo 'moje', takže čtete věty typu 'Naše dojmy jsou...', 'Tohle se nám líbilo...', 'Ovládání nám nesedlo...' atd. Na první pohled to může vypadat podivně, ale svůj účel tahle 'my-forma' plní bezchybně. Čtenář získá dojem, že na kvalitě nebo případně shitovosti produktu se shodlo více lidí a ihned kontaktuje svého pir...erghble, co to zas kruci melu, chtěl jsem říct, že ihned rozbije porcelánového vepříka a upaluje do krámku pro inkriminovanou pecku.
My v Amiga Continued to takhle tedy neděláme (stejně by to technicky nebylo možné) a veškerá zodpovědnost za to, jak v hodnotících verdiktech hážu osmičkami a devítkami, padá tedy na mě (znovu vám připomínám, přečtěte si v tomto čísle o Rise). Zatím jsem sice žádnou zvláštní vlnu odporu nezaznamenal (možná to nikdo nečte), ale přesto jsem si říkal, jestli při oštemplovávání her nemám přece jen trochu ubrat... Ale vždy jsem došel ke stejnému závěru - to já NEMŮŽU!!! Ale proč?!
A teď přichází první klíčová věta mého slohového útvaru : 'Na vině je prostě AMIGA, přátelé!!!'
Nikdy nezapomenu na den, kdy mě hodný strýček posadil před svou zbrusu novou šestistovku (lze ještě dnes věřit, kolik tenkrát stála?). Byla to láska na první pohled. Čas se zastavil, okolní svět pro mě přestal existovat a já chtěl být jenom s ní! První den to byl Pang společně s Turricanem, kteří mě dokonale přesvědčili, že bez Amigy to dál asi nepůjde! Později mi na tehdejší dobu fantastické grafické a zvukové schopnosti Amigy umožnily řítit se krajinou za volantem Lotusu, nakopat p...l Lendlovi v Great Courts2, vyhrát s naší reprezentací Euro 96 prostřednictvím Sensible Soccer a samozřejmě mnoho dalších sqjelých a bez NÍ nedostupných potěšení. Při představě, že by si strejda tenkrát koupil třeba 286ku a JÁ BYCH PŘIŠEL O VŠECHNY TY AMIGÁCKé SKVOSTY, KTERÉ ZNáME A SVORNĚ MILUJEME, MI BĚHá MRÁZ PO ZÁDECH!!! Ale naštěstí se tak nestalo a moje vděčnost k němu jako k člověku, který mě přivedl k jedinému osobnímu počítači, jenž má srdce, je nezměřitelná! Ani tisíce díků zde naprosto nestačí.
Pokud jste vydrželi číst až sem, možná si oprávněně říkáte 'Hm, to je sice super, ale proč nám to ten tupec cpe do Amiga Continued a nešeptá to za domem do vrby? Nuže, důvody jsou dva : 1. okolo domu mám jen břízy, 2. při všech těch událostech, oznámeních, OS4.0 prezentačních výjezdech a vůbec při tom zmatku, jenž panuje okolo AmigaOne a Pegasosu, jsem si dnes (29.07) s hrůzou a zároveň s úlevou uvědomil, že já se prostě Amigy Classic nikdy a ještě jednou nikdy nevzdám!!! (to je 2. klíčová věta).
Prosadí-li (!!!) se AmigaOne a budu si ji moct dovolit, koupím si ji jedině tehdy, pokud mi umožní PLNOHODNOTNOU a 100procentně funkční emulaci AClassic, 68000 počínaje a 68060 konče!!! A upřímně řečeno, pro mě už by to ani pak nebylo ono. Neztratil bych sice Sensiho, Benefactora, Deluxe PaintIV, DigiBooster a další, ale Amiga mi učarovala i svým jedinečným (i když trochu nepraktickým) designem a také jedinečností Garyho, Pauly nebo Lisy... Místo toho dostanu snad pěkný case s hromadou zastaralých PC komponentů v útrobách - duch milované Amigy tak bude přežívat pouze v AmigaOS4.0. Jeden PC kamarád, který jako jeden z mála pochopil mou posedlost Amigou, si pozorně vyslechl mou přednášku o specifikacích nové AmigaOne a poté zcela vážně vyřkl 3. klíčovou větu mé úvahy : 'No jo, ale to už bude jen další PC s AmigaOS jako alternativou k Windows, Linuxu, Unixu a BEOSu'. Co jsem mu na to měl říct? pokrčil jsem rameny.
Jestli si teď ťukáte na čelo a napadá vás, že tohle je už trochu moc konzervativní a že přeháním, pak jste mě odhadli naprosto správně!!! Musíte si ale uvědomit, že čtete proud slov, jenž vychází ze srdce jednoho z pěti nejloajálnějších a nejvěrnějších Amigistů v dosud známém vesmíru (to už jsme s AGAsem dva a ty zbylé tři neznám). Často se mě kámoši 'z druhé strany', tedy PC + konzole ptají, kdy už konečně xakru vyhodím tu Amigu "nebo co to vlastně je" a nekoupím si za zlomek ceny našlapanou PláCačku sjediným správným OS na světě. A já jim upřímně říkám, že nevím. Odpovídám jim, že na Amize můžu dělat téměř vše, co od počítače vyžaduji, akorát v 3-4 krát menším rozlišení a asi stokrát pomaleji.
Ač penězi zrovna neoplývám, určitě bych se, stejně jako vy, na nějakou tu výkonnou mašinu poháněnou Athlonem zmohl. Ale věřte mi nebo ne, i když bomby jako Half Life, FIFA, NHL nebo NFS a Colin McRae Rally se mě snažily přetáhnout pod ochranná křídla strýčka (de)Billa, přisámbohu jsem na koupi PC pomyslel jen jednou, a to po zahrání vyjímečného Broken Swordu!!! Pak jsem se ale podíval na tu hromadu materiálů, které jsem za těch sedm nádherných let s Amigou po boku nasbíral a úplně jsem se zastyděl. Těžko bych na to dnes našel kupce a jednoduuše JI zabalit do pytle a vyhodit??? To snad ani nejde!!! (ani Didaktik M jsem neměl to srdce vyhodit). V tomhle směru byla Amiga komunita (budiž jí země lehká) naprosto vyjímečná a fenomenální!!! Ukažte mi proboha JEDINÝ systém, který, ač dávno téměř utonulý v počítačové historii, se tak DLOUHO drží pomyslného stébla a pro který tak MNOHO lidí podnikalo tolik zoufalých kroků k záchraně!!! Nevím čím to je, ale být tvůrcem Amigy, tak bych byl na svou práci do konce života nekriticky pyšný... a na Amigu se stále nezapomíná, viz třeba Fenomén Amiga ve Score 112.
Tak nevím. Mám pocit, že něco podobného, co jsem právě zplodil, jste už četli mnohokrát a já ostatně taky. Jenomže si troufám tvrdit, že většina autorů těch řádkú už má dávno PC! Nevyčítám jim to a beru to jako naprosto přirozenou věc. Je to jako kdybyste někomu spílali, že si místo škodovky koupil BMW. Jen nevím, co ti lidi udělali s Amigami a co vůbec teď dělají. Třeba Pavel a Lenka Čížkovi, Tomáš Lebr (ten vede IT rubriku na ČT1 strana 640), nebo bývalá redakce Amiga Review - Joe, Amigo nebo výborný Luboš Němec? Je škoda, že Amiga ztrácí tak schopné a zapálené lidi, zároveň je v tom však i krutá pravda. Situace Amigy je prostě neustále tak zoufalá, že ten, kdo chce držet krok s dobou a mohutným boomem IT technologií, přechází na perspektivní platformy.
Pokud však někdo z těchto našich bývalých kolegů náhodou čte tyto sentimentem prodchnuté řádky, pak ať prosím zváží, zda by mu Amiga nestála alespoň za těch par okamžiků měsíčně... Určitě máte doma nějaké článečky, třeba i ze starých čísel, které jsme ještě nečetli... Nebo jestli vám zbyl třeba nějaký hardware nebo i originální software, podělte se o ně s námi, stále je nás tu pár takových, jenž jsme ochotní vrazit do své vášně nějaký ten groš (a stále mi před nosem krást ty Blizzardy1260 za super ceny:-((().
Jsem na pokraji svých sil a také na konci článku. Vznikal v příjemné atmosféře vzpomínek a největších music hitů, které si poctivě střádám a které po mně DeliTracker neúnavně hází (mimochodem, je mezi nimi SAMOZŘEJMĚ i nesmrtelný a nikdy nikým nepřekonaný Guitar Slinger). Nejsme však na konci cesty!!! Amiga, ač notně oslabená a k smrti unavená, dál smutně kráčí temnou stokou, kam ji uvrhl neschopný management Commodore. Na konci stoky je žebřík, po kterém může kulatým otvorem znovu vylézt na denní světlo a šířit mezi lidmi krásu, radost a užitek. Ovšem ten poklop se pomalu, ale JISTĚ neustále zavírá!!! Dojde k němu vůbec někdy?! Minimálně za sebe a za AGAse vám všem můžu upřímně slíbit, že my ji na její těžké cestě budem ze všech sil podporovat a dokud to alespoň trochu bude možné a vy budete chtít, budeme se společně i nadále setkávat na e-stránkách našeho nejoblíbenějšího a první krásné jubileum slavícího časopisu pro všechny pravé Amigisty - Amiga Continued...