
Jedním z nejtěžších úkolů recenzenta počítačových her je napsat nějaký rozumný a smysluplný úvod a přitom se snažit být alespoň trochu originální. Náročný čtenář se jen těžko ubrání znuděnému zívnutí nad větami typu "tak tu máme další RPG/akci/dungeon" atd. Píšete-li navíc do Amiga fanzinu o PLOŠINOVCE, pak jste v tahu úplně! Protože kolik her tohoto žánru vlastně na naši milou za tu předlouhou dobu její existence vzniklo? Desítky? Pche! Stovky? No dovolte?! Tisíce? Možná! Desetitisíce? Tedy ano, to už zní reálně...
Tak vidíte, mám to za sebou. Ale nemyslete si, že předchozí odstavec sloužil pouze k zaplácnutí místa. Jen jsem chtěl naznačit, že Rick Dangerous vstupoval pod mou recenzentskou lupu s OBROVSKOU konkurencí v zádech, samozřejmě včetně té neporazitelné (TurricanII, Shadow of the Beast, Superfrog...). A v několika následujících kilobytech se (snad) dozvíte, jak si vedl...
Teď jsem dost zakecal to intro, takže rychle zpět k němu. Tedy - intro bych tomu ani moc neříkal. Obstojný obrázek neuvěřitelně klasického hrdiny Jonesovského typu (s tím rozdílem, že místo biče má v rukou dynamit a kvér), který se střídá s Hall of Fame a to vše podbarvené sympatickou, ale krátkou a neustále se opakující fanfárkou. Já vím, že nemůžeme mít všechno, ale vzpomeňme si, co dokázali do těch 840 kb dostat třeba Bullfrog (viz Powermonger). Ovšem intro ve většině případů hru nedělá, tak mačkám joybutton v očekávání něčeho trochu propracovanějšího...
Ale následující screen pouze odhalil mou naivitu. Maličká animace v miniokénku zobrazí našeho superhrdinu v úloze parašutisty a doprovodný text nám oznámí, že jsme se během leteckého hledání ztraceného kmene Goolu v Jižní Americe zřítili přímo doprostřed místa, kde se onen hledaný kmen vyskytuje. Rick ale kupodivu vůbec nemá radost, že jeho pátrání bylo úspěšné, neboť Goolové jsou na jeho vkus poněkud příliš divocí, a s vaší pomocí, pokud tento úkol přijmete, se hodlá neprodleně dostat domů do tepla. Jo, abych nezapomněl, tohle všechno je zasazeno do roku 1945, takže tu máme další podobnost s nesmrtelným Jonesem.
Takže jsme si nastínili (předem už stejně známý) koncept hry a můžeme tedy s lehkým srdcem omrknout zpracování. Takže třeba grafika. A jsme zase u toho! Nelze prostě objektivně hodnotit grafiku tak moc staré hry. Recenze v časopisech té doby samozřejmě hýří superlativy a ačkoliv je mi jasné, že tohle už jste ode mě slyšeli stokrát, musím zopakovat, že já jsem s vizuální stránkou RD naprosto spokojen. Každý máme ovšem jiná měřítka, takže si dovedu představit, jak někdo omdlévá, když se podívá do ceníku her z roku 1994 a uvidí tam : Rick Dangerous 999,-!!! Prostředí, do nichž v roli našeho hrdiny zavítáte, jsou velmi dobře a s citem prokreslena, tohle prostě v Core Design umí. Rick i jeho nepřátelští spoluherci jsou zpracováni adekvátně k danému rozlišení. Ale nevěřili byste, JAK dobře ty vytípané screeny vypadají na netu v 1024x768!!!
Animace je vzhledem k velikosti postaviček spíše symbolická, ale i tak lze velmi dobře rozlišit, kdy třeba konkrétně Rick jde, leze, střílí, skáče atd. Samotné herní lokace jsou poněkud statické, ale hýří nejrůznějším životem - nepřátelé chodí, děla střílejí, netopýři létají, mříže padají... a vůbec, však uvidíte (nebo ne?) sami:-)
Původně jsem vám chtěl prozradit, jaké herní kouty s Rickem prošmejdíte a kdo všechno vám bude bránit v hladkém postupu k cíli, ale nakonec jsem se rozhodl nekazit vám případnou radost z objevování. A stejně trochu napoví obrázečky...
Co se týče nejdůležitějšího aspektu hry, tedy hratelnosti, pak jsem poněkud na rozpacích. Ze začátku jsem byl abnormálně nadšen a pařil jsem jak vzteklý. Ale po nějaké té hodině mě poněkud začalo zneklidňovat, že se nějak nemůžu pořád hnout z místa a pořád musím začínat odznova:-( On totiž Rick Dangerous je dosti obtížný. Se šesti životy se toho při takovém kvantu nepřátel moc nadělat nedá, střelivo je omezené a tudíž budete muset šetřit, neboť jeho dodávky nejsou zrovna pravidelné. To sice přispívá k napínavosti, protože se naučíte taktizovat a vyčíhnete si individua, která lze třeba přeskočit nebo někam nalákat a tak ušetřit drahocenný náboj, ale občas je to dost opruz.
Další obvyklou činností v gameskách tohoto žánru jsou různé (vele)skoky a řízené volné pády. Zde odvedli codeři proklatě dobrou práci, neboť postava Ricka je velmi dobře ovladatelná za všech okolností, ale pozor!!! Nesmíte mít moc roztřesené pařáty a váš joy musí být ve VELMI dobrém stavu, neboť spousta skoků je vypočítána akorát a všudypřítomné bodáky vám nedají chvíli pokoj...
No vidíte, ani jsme se nenadáli a je tu konec. Těžko se mi hledají slova na závěr. Rick Dangerous je prostě další amigácká klasika ze staré školy. Má dokonce vlastní malou prezentaci na netu, odkud si hru též můžete stáhnout. Není to úplně absolutní špička a podle mě to ani nebylo záměrem Core Design. Prostě jedna z mnoha vcelku pohodových skákaček, kterými nás Amiga obdařila. Nic víc a nic míň. Pokud budete mít chuť zkuste, pokud ne, zapomeňte. Over.
7/10
Dobrá zábava a vcelku zdařilá atmosféra, design levelů, občas zajímavá logická zpestření, "uááááá":-)
obtížné, málo hudby, respawn nepřátel, málo levelů