Pecan
Taxem si jednoho poklidného předvánočního dne řekl, že by
neuškodilo rozproudit v žilách Amiga Continued nějakou tu českou krev.
No a jako první mi pod ruku přišel Sinuhed, takže se pohodlně usaďte a
jdeme na to.
I přes exotické jméno je Sinuhed skrz naskrz česká hra, kterou za
dlouhých AMOSovských nocí stvořili D.C. Crew alias DUŠAN JIRÁSEK
(idea, program, design a levely), JAN MASOJÍDEK (gfx, anim, design), MILAN
PAPEŽ (příběh, manuál a levely) a RADIM ŘEZNÍČEK (hudba). Externě
pomáhalo i několik dalších lidí - najdete je v manuálu. Pokud je
kdokoli z nich přítomen, zdravím.
Sinuheda jsem koupil v zesnulé Atlantidě za přijatelných 299 qrošíků.
V poněkud velké krabici se zajímavým fantasy motivem byly schované 3
diskety a černobílý manuál. Upravená HD verze je k mání na
historickém Amiga Review CD č.1, které určitě jako správní Amigisti
máte doma:-)
V hezky zpracovaném manuálu jste uvedeni do situace pomocí krátké
povídky, která se mi líbila, i když z hlediska fantasy ji nemůžu
posoudit odborně, protože kromě sqjelého Zaklínače jsem jaxi neměl s
tímto žánrem tu čest. A protože bych story nerad nějak zdegradoval,
tak jen stručně : Silvinuahedan z rodu Skrývců má podstoupit obřad
silurije (něco jako svatba) se svou milovanou Astoromeou. Na obřad se
připravuje čtením Knihy života, kterou mu však uprostřed přípravy
ukradne zlý vordonský čaroděj Gardul z Duté hory. Sinuhed to tak
samozřejmě nemůže nechat, neboť přečtení celé knihy je podmínkou ke
zplození potomka, a zelený vzteky (Skrývci se vždy zbarví do určité
barvy, která vyjadřuje jejich momentální stav) se vydá do nitra Duté
hory, aby svou Knihu získal zpět. V hoře, opředené legendami, je prý
také ukryt velký poklad, k němuž vedou dvě cesty - Cesta síly a Cesta
důvtipu. Nu a protože autoři chtěli vytvořit logickou hru, taxi
Silvinuahedan v berserkovém šílenství vybral Cestu důvtipu...
Hra je založena na klasickém principu "dostaň se ze startu do cíle
překonáním spousty překážek a za pomoci různých předmětů". Cesta je
obvykle vydlážděna plošinkami. Některé jsou pevné, jiné zmizí poté, co
na ně jednou či dvakrát šlápnete. Častokrát si ovšem budete muset
cestičku pěkně v potu tváře postavit sami kombinováním různě
očíslovaných plošinek. Pokud tedy například dvakrát pohnete plošinkou,
na níž je nakreslena dvojka, změní se tato na pevnou plošinku. To ale
není vše, přátelé. Čekají na vás i plošinky se směrovými šipkami,
jimiž se můžete též přemísťovat - ty se podobně jako v Atomixu zastaví
až o první pevnou překážku. Je vám to stále málo? Tak to zde ještě
máme teleporty, plošinky přidávající další plošinky, plošinky
vracející na start, lebky, které obracejí ovládání (občas pěkně
záludné!) a v bažinách si zapádlujete na voru.
Všechny výše jmenované dopravní prostředky už samy o sobě dávají tolik
kombinačních možností na to, abyste se u nich sqjele pobavili a
dostatečně si zavařili mozek. A nemyslete si, že cesta do
vytouženého exitu bude vždy otevřená! Někdy si budete muset odstřelit
nešikovně stojícího brouka, k čemuž vám poslouží kouzlo, získané
sebráním knihy. Bezkonkurenčním nápadem, před kterým smekám, je zde
střílení skrz teleporty, vyzkoušejte a uvidíte! Onde zas bezedná jáma
odmítá vás pustit dále, takže hurá pro balvan a šup s ním tam! Pokud
budete gramlaví nebo máte vyviklaný joystick, můžete se napíchnout na
kůly, utopit se v bažinách, vodě či lávě. Mimochodem, Sinuheda můžete
ovládat i kurzorovými šipkami a RETURNem používat předměty, což se mi
jeví jako nejlepší.
Do batohu vám pravidelně budou přibývat nějaká ta udělátka, nezbytná
pro vaše úspěšné putování. Kupříkladu prsteny potřebné pro použití
teleportu, již zmíněná kniha, bidlo na pádlování na voru, pochodeň na
osvětlení okolí nebo kladivo na rozbíjení plošinek.
Inu, není hora jako hora a pro Dutou horu to platí trojnásob, protože
na své pouti projdete hradem, bažinami, ledem, lávou a kryptou,
Každé prostředí je pochopitelně jinak graficky ztvárněno, takže
monotónnost pošlete klidně na oběd. Celou hrou se jako hedvábná nit
táhne zajímavý příběh, na němž si někdo dal evidentně záležet. I
přes drobné úlety je celkem čtivý a pohotově reaguje na změny v herním
prostředí. Jen bych vytknul občasné pravopisné chyby.
Hrad je celkem lehký, v několika prvních úrovních si osvojíte ovládání
a začne se vám to líbit. Bažiny jsou určitě lehčí, hlavně díky voru,
který podstatně zvýší vaše manévrovací schopnosti. Ani led vás zas tak
moc nepotrápí, ale ono jde vlastně obecně říct, že jen čas od času se
objeví opravdu "mozeklámající" level, jinak není Sinuhed až zas tak
těžký, pokořil jsem ho za týden. Láva je velmi zajímavá hlavně díky
hojnému používání kladiva. Zpočátku jsem s tím měl trochu problémy,
ale garantuju vám, že si to zatracené kladivo nakonec zamilujete!:-)
Poslední pětina hry mě ovšem uvrhla do herní extáze a vysloužila
si tím samostatný odstavec:-; V kryptě totiž nejprve musíte "poslepu"
sebrat pochodeň a paxe teprve screen přepne do klasického
Sinuhedovského pohledu. Těžko se to popisuje, musíte si to prostě
zahrát! Genialita některých levelů v kryptě mě tolik zaskočila, že
jsem je po úspěšném zvládnutí dohrál z čirého gamesnického nadšení
ještě několikrát!!! No a pak už bohužel nálada klesla pod bod mrazu,
neboť konec Sinuheda mě dost naštval. Po dohrání 99. levelu Sinuhed
najde svou Knihu života, ale trošku se pohádá s Gardulem a ten ho
uvězní v hoře. Pak obrazovka zčernala a objevil se nápis "Konec ?",
načež mě program vyhodil do Workbenche. Nevím, jestli si takhle autoři
připravili půdu pro druhý díl nebo je-li to bug, protože v adresáři s
levely byl ještě level označený jako 99+ a v seznamu kódů byla i
úroveň 100, jenže po zadání jejího kódu se nic nestalo:-(
No, tak hru bysme měli, a co teď? Tak třeba grafika. Sinuhed je česká
hra, tvořená v AMOSu a vznikla už nějaký pátek nazpět, takže je vám
jasné, co od ní můžete čekat. Standardní a funkční, řekl bych.
Nějaký ten obrázek v intru a 3 pěkné v outru. Animace je až nečekaně
dost - Sinuhed se při chůzi kolíbe, občas vypustí nějaký ten kouzelný
obláček, pokud s ním chvilku nehýbete, teleportování a kouzlení je též
animované, brouk při odsunování kmitá nožičkama, po balvanu zůstává
rýha... A kurzor na hlavní obrazovce po sobě nechává animovanou stopu
(tento efekt lze na kurzor aplikovat i v jednom nejmenovaném operačním
systému :-)). Ale vám je stejně jasné, že Sinuhed není o grafice.
Dále tu máme music+SFX. Opravdu vynikající (!!!) úvodní skladba v
disketové verzi (v HD je jiná) a pak spousta jiných víceméně
podařených skladeb, Radim Řezníček opravdu umí. Skladby jsou velmi
dobře zvoleny pro jednotlivá herní prostředí, ale pokud se chcete
soustředit, doporučuju music off. Zvuková stránka mě dost příjemně
překvapila. Každá akce má svůj zvuk. Při chůzi slyšíte kroky, kouzlo
"šustí", plošinky praskají, lebky vyjí nebo se smějou, teleportování
má takový správný magický zvuk, i sunutí balvanu zní velmi reálně -
tady si někdo dal opravdu práci!
No a zbývá nám co? No přece hratelnost, jenž přišla na řadu poslední,
ale řadím ji na první místo. Takže tedy slyšte: Sinuhed je prostě
mega - absolutní pařba a o to víc mě těší, že pochází z naší kotliny.
Sinuhed by se určitě prosadil i v zahraničí! Tvorba levelů musela dát
mnohem víc práce než naprogramování systému hry, ale povedla se a
levely jsou veskrze velmi zábavné, navíc u některých složitějších
levelů jsem měl pocit, že by mohly mít i více řešení. Ovládání je
velmi přesné, pokud nebudete spěchat, nemůžete nikam spadnout atd. Po
programové stránce jsem na žádnou chybu nenarazil, kromě ukazatele
plošinek, jenž občas ukáže jinou plošinku, než na které stojíte.
Korektně funguje i Amosoidní multitasking (Amiga+A) - ale já mám
relativně čistý systém, na napatchovaném Workbenchi se to může chovat
jinak. Nesmím též opomenout sqjelý editor, který zvládne i malé dítě,
takže je-li vám těch (skoro) sto úrovní málo, máte šanci se realizovat
sami.
Pokud tedy někdo z vás Sinuheda dohrál a zažil jiný konec než já,
dejte mi prosím vědět viz email. Ale ať už to dopadne jakkoli,
přesto si Sinuhed u mě vysloužil ještě o stupínek lepší hodnocení
než v Amiga Review. No a co říct na závěr - hrajte české hry a hrajte
Sinuheda, rozhodně takto stráveného času nebudete litovat!!!
Hodnocení : 9/10 Dostupnost : Amiga Review CD č.1 Recenze : Tomáš Zajpt v Amiga Review č. 24 Plusy : české, sqjelá zábava, manuál+příběh, ovládání, úvodní
track, VELMI originální Mínusy : pravopis, chtělo by to aspoň 200 levelů:-)