!!! VODNÍ SVĚT !!!

Se smíšenými pocity chápu se nyní pomyslného elektronického pera, abych krátce reagoval na katastrofu, která v srpnu postihla (nejen) naši krásnou zemi. Po pěti letech nám příroda opět ukázala, jak zoufale daleko je doba, kdy s ní budem žít v absolutním míru. Dny hrůzy se navždy pevně usadí v myslích především vodou postižených lidí, nám dávají příležitost (ovšem VELMI nevítanou!) uvědomit si, jakými malichernostmi se vlastně zabýváme.

Možná se teď oprávněně ptáte, proč tohle píšu do netového počítačového fanzinu. Odpověď je jednoduchá. Nedávno jsem zcela náhodou na Síti narazil na sqjele napsaný článek o tom, jak dlouho už čekáme na novou Amigu a co vše se během té "pohnuté" doby událo. Chtěl jsem ho přeložit a uveřejnit ho v AC, ale já skopová hlava jsem ho někde zatratil. Podstatné však je, že jsem si na něho vzpomněl, když jsem v televizi sledoval záběry z postižených oblastí.

A tehdy mi to došlo. Co je mi vlastně po nějaké nové Amize, ať už se bude jmenovat AmigaOne nebo Pegasos nebo já-nevím-jak? Uvidím ji v akci a zjistím, že bez ní můj život nebude mít smysl? Těžko. Je to stejné jako třeba s televizí, nebo s PC či PSX. Můžou tvořit významnou část vašeho života, nikdy však nebudou jeho smyslem - tedy pokud jste rozumní. Já jako jeden z nejvěrnějších Amigistů na světě si samozřejmě strašně přeju, aby to tentokrát konečně vyšlo (a i ti největší škarohlídi musí uznat, že tak blízko jsme ještě nebyli!!!), jen jsem chtěl dát do (ostrého) kontrastu "starosti" nás - přátel kolem Amigy a to, co čeká lidi, jimž voda tolik vzala.

Samozřejmě že život jde dál. Nechci po vás, abyste se hned rozbrečeli a šli rušit předobjednávky AmigaOne :-) Naopak, myslím si, že v každém z nás je dost místa na soucit se zaplavenými a zároveň i na radost z našeho vlastního života, do níž jsem třeba já osobně zahrnoval i neustálé těšení se na novou Amigu. Stačí si uvědomit, jak křehký a zranitelný člověk stále je i přes neuvěřitelný pokrok ve všech oblastech, a že v jediném okamžiku se vše, co budoval celý život, může zhroutit jak domeček z karet. Proto jsem přehodnotil své hodnoty a čekání na AmigaOne už mě tolik netrápí. Vezměte prostě v úvahu, že i kdyby nedejbože AmigaOne dopadla stejně jako předchozí snahy, NÁM se vlastně nic nestane... Pořád budeme mít kam se vrátit ze školy/práce, budete tam mít klid, teplo, pohodlí a jídlo, někdo tam na vás bude čekat a bude rád, že vás zase vidí. A pak už je vlastně úplně jedno, jestli si po vydatném obědě zapnete PláCačku za sto tisíc, Amigu nebo třeba zaprášeného Didaktika.

pecaN