Simon The Sorcerer II
Hra je distribuována v černé plastikové krabičce o rozměru 190 x 135 x 15 mm. Po stránce
grafické úpravy přebalu je Simon The Sorcerer II velmi podobný předchozímu dílu; tvoří jej
vcelku vkusné, ručně kreslené motivy. Oproti PC verzi zde naleznete loga Amigy a vydavatele
Epic Interactive., a také informace o minimální konfiguraci pro spuštění. Uvnitř krabice se nachází
černobíle potištěné CD s podobným motivem, jakým disponuje obal a tenký, 12-ti stránkový
anglicko-německý manuál.Manuál neobsahuje téměř nic zajímavého; většinu textu zabírají informace o copyrightech a osobách spolupracujících na této hře. Jsou tu také obsaženy popisy herních ikon a několik málo klávesových zkratek, z nichž některé pro Amigu neplatí a nebo mají jinou funkci.
To nejdůležitější, co mne po vložení CD do mechaniky velmi překvapilo, byl fakt, že jsem na
médiu nezaregistroval jediný audio track, a to i přesto, že Epic Interactive původně slibovali hudbu
ke hře v podobě zvukových stop. Rozhodl jsem se, že se podobnými detaily nenechám vyvést z
míry. Na CD se nachází startovací ikona, instalační ikona, ikona pro spuštění textového souboru a
adresář s AHI. První šok nastal ve chvíli, kdy se po dvojím nakliknutí startovací ikony na CD
zhroutil systém. Po restartu počítače jsem CD prohlédl a zjistil, že kapacita média zůstala naprosto
nevyužita; data zabírají slabých 176 MB. To mi bylo velmi divné, takže jsem všechny soubory
detailně prohlédl a s hrůzou zjistil, že hra neobsahuje téměř žádná zvuková data. To mohlo
znamenat jen jediné - verze této hry pro Amigu byla okleštěna o hudbu. Protože mi tento fakt
připadal neuvěřitelný, po chvilce váhání jsem hru nainstaloval z CD na harddisk. A hned v úvodu
mne čekalo další překvapení - CD se na disk nenainstalovalo, ale prostě překopírovalo. To už
jsem byl vyloženě rozzuřen. Proboha, kdybych si měl kompletně překopírovat každé CD, které
mám, nestačil by mi za chvíli ani 100 GB harddisk! Přitom ke spuštění hry z média by neměl být
zapotřebí více než jeden soubor s několika assigny pro ukládání pozic! Ale protože hry z dílny
Adventure Soft patří mezi mé oblíbené, rozhodl jsem se tato negativa akceptovat.
Po dvojím nakliknutí startovací ikony se na obrazovce objevil requester pro výběr zvukového
AHI módu. Protože jsem jedním z mála šťastných vlastníků zvukové karty Toccata, zajásal jsem
a navolil pro ni nejkvalitnější mód. Vzápětí naskočil typický ASL requester pro výběr grafického
režimu. Rozhodl jsem se pro "CV64/3D: 8bit 320 x 240" (a zvolil jsem dobře, protože se
zanedlouho ukázalo, že hra v 15/16/24 bitových módech padá a vyšší rozlišení než 320 x 240 je
zhola zbytečné, protože je hra stejně nedokáže využít). Existuje zde ještě další
možnost, a tou je zadání gadgetu "Cancel" přímo v requesteru. Když tak učiníte, otevře si hra
okno na obrazovce Workbenche. Hra v okně ale nutně vyžaduje 15/16/24-bitový grafický mód.
První, co uvidíte po odkliknutí obou requesterů na obrazovce, je logo Epic Interactive. Po něm
následuje krátké intro, které Vás uvede do hry. Příběh se začíná odvíjet na osamělé farmě, kde má
v podkroví pokojík chlapec jménem Runt. Toho překvapí jeho otec, jak si čte v posteli magickou
knihu, kterou si koupil od jakéhosi podivína ve vesnici. A tak s klasickou rodičovskou benevolencí
knihu zapálí a popel odhodí přímo do pentagramu nakresleného na podlaze. S ujištěním, že si to s
ním hned druhý den vyřídí, otec odchází. Rozzuřený chlapec si uleví: "Kdybych byl mocným
kouzelníkem jako Sordid, ukázal bych jemu i svým hloupým bratřím, kdo je tu pánem! Mohl bych
dobýt svět!". Zoufalému Runtovi se vzápětí zjevuje duch kouzelníka Sordida, který unikl z pekla a
slibuje mu, že z něho učiní svého učedníka. Runt souhlasí a tak Sordid, který teď vypadá spíše jako
kostlivec, s Runtovou pomocí znovu vystaví Pevnost Osudu. A teď již zbývá jen unést Simona,
který Sordida v prvním díle sprovodil ze světa. Vyčaruje kouzelnou teleportační skříň, kterou
odešle k Simonovi do pokoje. Ze Simona mezitím vyrostl typický bezcitný, drzý, nafoukaný a
cynický adolescent s klátivou chůzí a s vlasy do půli zad. Přesto s dětskou naivitou vleze do
almary, protože po jejím otevření nemůže najít její zadní stěnu. Dvířka se samozřejmě zaklapnou
a Simon je v pasti. Šťastnou shodou okolností či poruchou skříně se ale objevuje nikoli u Sordida,
ale u přátelsky nakloněného kouzelníka Calypsa. Jeho vnučka, která Simona ve skříni před
domem nalezne, dědečka přivede. Calypso poté Simonovi vysvětlí, že skříň používá jako pohon
zvláštní látku zvanou "Mucusade" (Mukusáda). Pokud se chce dostat zpět do svého světa, musí ji
získat. A v tuto chvíli dostává slovo hráč.
Po grafické stránce se hra od svého (nyní o 7 let staršího) sourozence z PC nijak neliší.
Grafika je nádherná, ručně kreslená a doslova hýří barvami. Trochu horší je to s rozlišením.
Nevím, zda jsem díky své (nyní již i v rámci Amigy zastaralé) Motorole 68060 trochu nezpychl, ale
grafický mód 320 x 240 v 8- bitové barevné hloubce mi nepřipadá na dnešní dobu nic moc. Ale
vzhledem k hardwarovým podmínkám roku 1995 tento fakt chápu. Hru je možno samozřejmě
spustit i na klasických AGA čipech; a pokud máte nějaký starší PALový monitor, bude grafika
dokonce vypadat mnohem jemněji, než v režimu grafické karty.Se zvukem je to již mnohem, ale mnohem horší. Přestože Simon The Sorcerer II podporuje AHI, na kvalitě zvukového výstupu to v podstatě vůbec není vidět; spíše naopak. Již první slabiky mluvené řeči za použití ovladače pro Toccatu mne přesvědčily, že hru portoval pro Amigu Paul Burkey. Přestože jeho strategii "Foundation" pokládám za velmi kvalitní, její spolupráce se zvukovou kartou (respektive Toccatou; nerad bych mluvil o spolupráci s jinými, neboť je nevlastním) je vysloveně mizerná. I v nejnižším rozlišení jsou některé samply rušeny, z reproduktorů se line neustálý šum a zvuk chvílemi vypadává. A hra Simon The Sorcerer II způsobuje stejné potíže. Řeč se místy seká, chvílemi vypadává některý z audiokanálů, během intra se hra na jednom místě permanentně hroutí. To vše je prolínáno vytrvalým šumem, jakmile dojde k přehrávání jakéhokoli samplu. Ano, uznávám, že Toccata je díky svým setrvalým problémům při práci s přerušením anebo v kombinaci s více Zorro II/III periferiemi značně konfliktní. Jenže já nevím o žádném jiném programu či hře, které by s ní na mém počítači měly problémy. Ale vraťme se k tématu. Poté, co jsem zjistil, že si hru s ovladačem pro Toccatu moc neužiji, mne napadlo vyzkoušet ostatní režimy. Mnoho jich nezbývalo - vícemémě pouze 8- a 14-bitové módy pro standardní zvukové obvody Amigy. Po několika pokusech mi nezbylo než konstatovat, že jedinými použitelnými zvukovými ovladači jsou 14-bitové módy pro Paulu. V 8-mi bitech byl zvuk tak příšerný, že téměř nebylo možno rozumět, co která postava právě říká.
Po šťastném / nešťastném rozchození zvuku jsem konečně překonal demo, které nyní
poprvé doběhlo do konce. Vzápětí jsem se ocitl přímo ve hře, kde se potvrdily mé nejhorší obavy
- hra přišla o veškerou, na PC tak excelentní hudbu. A již v prvních minutách hry jsem bohužel
musel konstatovat, že Simon The Sorcerer bez hudby je jako auto bez kol. Kulisa, která již v
prvním díle tak výborně dokreslovala atmosféru hry, byla nenávratně pryč. A možná mi nebude
moji naivitu mnoho lidí věřit, ale podlehl jsem dojmu, že se jedná pouze o nedopatření a že jsem
pravděpodobně zakoupil vadné médium. Ale chyba lávky! Poté, co jsem poslal dotaz Thomasi
Steidingovi z Epic Interactive, jsem obdržel nehoráznou odpověď. V ní mi bylo sděleno, že Epic
Interactive obdržel hudbu pouze v původním MIDI formátu a protože jej prý nemohl (!) převést
do jiného standardu, od její implementace ustoupil. Nevím, zda k tomu došlo díky tomu, že Epic
Interactive prostě nedostal povolení ke změně formátu, anebo zda tohoto kroku nebyl schopen
(tento proces by dnes zvládlo snad i desetileté dítě), každopádně reklamu slibující hudbu v podobě
audio tracků nestáhl. To považuji za nehoráznost; mnoho kupujících by od svého záměru rychle
upustilo, kdyby znali tento fakt. Ale to asi věděl Epic Interactive také. Zmínka o
hudbě se nachází na stránkách některých dealerů ostatně ještě nyní...
Dalším problémem základní verze je také skutečnost, že při pokusu načíst či uložit pozici
celá hra okamžitě "vytuhne". Důvodem tohoto stavu je mizerně napsaný kód pro volání ASL
knihovny. Pro nápravu, tedy upgrade (v pořadí je myslím již pátý) musíte zabrousit na
"http://www.shoecake.com/simon2.html". Tím se vyřeší výše zmíněný problém i některé menší
nedostatky; bug v AHI bohužel přetrvává.Nebudu plýtvat časem a popisovat hru a její systém, neboť se plně (až na hudbu) shoduje s verzí pro PC. Simon The Sorcerer II je velmi rozsáhlý (i když s logikou je někdy dost "na štíru") a mimořádně vtipný. Simon se tu ale na rozdíl od prvního dílu chová velmi cynicky a sprostě. Hned na počátku hry - v Calypsově příbytku - jsem se pokusil promluvit se starochovou vnučkou. Na výběr jsem dostal vždy taková oslovení a odpovědi, že jsem byl nucen místo slušných vybírat ty nejméně sprosté. Výsledek byl ovšem vždy zcela totožný; dotyčná nejdříve zčervenala a vzápětí se se mnou odmítla bavit o čemkoli. Když už jsme u té komunikace, hra je kompletně namluvena anglicky, použít ale můžete i německé, italské titulky a francouzské. Výběr jazyka se ovládá tlačítkem "SPACE".
Závěrem se ještě musím zmínit o klávesových zkratkách. Většina z nich pracuje jinak, než je
popsáno v manuálu, anebo fungují jen částečně. Například klávesa "S", která by za normálních
okolností měla vypínat / zapínat zvuk, ve skutečnosti odstraní veškeré efekty, přičemž po vypnutí je
již znovu obnovit nelze. Tlačítko "B", které je určeno k (de)aktivaci zvuků na pozadí, nemá na
Amize žádný účel. Klávesa "T" měla zřejmě sloužit k zapnutí / vypnutí mluveného slova, ale na
Amize má pouze funkci zapínání / vypínání textu. Tlačítko "M" je pouhopouhým výsměchem - mělo
by (de)aktivovat hudbu, kterou ale hra nedisponuje! O klávese "SPACE" oproti tomu není v manuálu
ani zmínka; přitom zastává poměrně důležitou funkci - výběr jazyků. Proto ke článku přikládám
seznam alespoň částečně funkčních kláves se správnou interpretací.A hodnocení? Pokud se budeme zabývat jen samotnou hrou, jedná se o jednu z nejlepších adventur svého druhu na Amize, a možná i na PC; to závisí jen na hráčově vkusu. Pokud bych měl ale objektivně hodnotit kvalitu portu, musel bych Paulovi Burkeymu a Peteru Mulhollandovi doporučit, aby se raději věnovali jiné činnosti (třeba vylepšování hry Foundation), a konverze her z jiných platforem přenechali někomu jinému. Propastný rozdíl mezi kvalitou konverzí Earth2140 a Simon The Sorcerer II, jež obě vydal Epic Interactive, neunikne ani úplnému laikovi...
Informace o hře:
Autor: Adventure Soft Publishing
Vydavatel: Epic Interactive
Port: Peter Mulholland, Paul Burkey
Rok vydání: 1995 / 2000
Minimální konfigurace:
CPU Motorola 68030
16 MB Fast RAM
AGA chipset nebo grafická karta
Hodnocení:
Hra: 95%
Port: 30%
Klávesové zkratky:
S
vypíná efekty na pozadí (bohužel jej však už nelze nijak zapnout)
T
přepíná módy text / mluvené slovo / text & mluvené slovo
F5
přeskočí úvodní sekvence
F10
zobrazí všechny důležité předměty na obrazovce
SPACE
změna lokalizace (výběr jazyka)