Velká Cena Francie - Magny Cours

- Blahově jsem si myslel že tento článek napíšu při své nedávné cestě do Ženevy, kde jsem se byl podívat na na nejslavějším autosalónu na světě. Dokonce jsem jednomu ze svích kamarádů zabavil notebook, na který jsem v průběhu celého týdne ani nesáhl. Bohužel to dosti spomalilo práci na tomto článku, potažmo na celém časopisu naboď jak to tak dnes vidím jsem bohužel sám který ještě do Fénixu přispívá svýmy, sice nejapnýmy pokusy o články na téma počítačových her.
- Konec stupidního tlachání, dnas vás čeká okruh v lázeňském městě ve Francii, okruh je vcelku jednoduchý na učení, ale je dost rychlý, skuteční závodníci o něm tvrdí ze se spíše hodí jako závodní dráha pro motokáry. Toto tvrzení nemohu potvrdit neboť jsem tento okruh neměl možnost navštívit, ovšem je pravda ze i v simulaci jakou nám poskytuje F1GP se pohybuji v horní polovině rychlostních stupnů své převodovky a jen velmy výmečně seřazuji na druhý rychlostní stupeň, neřku-li o tom prvním.
- Moje osvěčené nastavení vozu je 62/ 38 9R 22, 30, 38, 46, 54, 62 a čas se zastavil na příčce 1: 8. 184
- Právě vjíždím do svého mněřeného qalifikačního kola. Prudce sešlapuji pynoví pedál, motor zavije jako stádo vlků, zadní kola se zběsile protáčejí a já seřitím vstříc startovní čáře. Nadjíždím si asi do poloviny závodní tratě. Jak vidím výjezd z boxů tak začnu zatáčet v levo, v tuto chvýly mám zařazenou 5. , ale už v polovině zatáčky ji mám vytočenou a tudíž řadím rychlostní stupeň 6. Tato zatáčka mě trochu vynesla, za to si nemusím nadjíždět, sotva srovnám vůz hned zase zatáčím a to znovu v levo, snažím se najed co nejblíže levému obrubníku. Tuto zatáčku zcela nedotáčím a okamžitě zatáčm v pravo. Na projetí této zatáčky existují tři recepty: buď na okamžik sundat nohu z plynu ale znamená to chvíly zdržení, za druhé projíždět co nejblíže pravému okraji tento spůsob je oněco rychlejší ale auto se přetáčí není to nic hrozného, mírněstačí cuknout volantem na druhou stranu a potom projet, třetí způsobje ten můj o který se vždy snažím ale málo kdy vychází a spíše se zvrhne v jeden z předešlích způsobů, v plné rychlosti jedu do zatáčky bez jakéhokoli brždění nebo seřazování v jíždím do zatáčky a snažím se držet asi metr až metr a půl od pravého okraje ale jen v první třetině zatáčky potom už mně to začne vynášet a já bych se zbytečně dostával do smyku. Pokud se tento třetí způsob povede tak se jen trochu po celou zatáčku odlepují gumy což má za následek jen velmy pozvolné zryclování, ale u obou předešlích spůsobů se tento neduch vyskytuje taky takže si mnoho nepomužete.
- Pokud jste dosud nato pořádně nešláply tak teď to udělejte. Za chvíly mně čekají dvě pravé zatáčky v kterích se držim pokud možno v levo jinak je to pohodová pasáž kde si oddechu a ždímán ze své formule výkon do posledního koně.
- Po projetí obou pravotočivých zatáček se po levé straně oběví informačňí tabule, zase jednou půjde do tuhého. Ješťe že si nemusím nadjíždét, přesto letmo skontroluji svoji pozici na tratí a lehce ji srovnám při levém okraji, to už ale projíždím kolem značky 200 metrů do zatáčky, ještě ujedu asi 50 metrů, mezi tabuli se znakem zatáčky a mávěst 100 metrů, vtuto chvýly prudce sešlapuji brzdu a seřauji až na 1. Moje rychlost klesá z neuvěřitelných 318 KM/h na 67 KM/h. Tato obrovská brzdná sýla mně rve ze sedadla a já se jen modlím aby tento manévr vyšel a já nezačal brzdit příliš pozďě. Našťesťí to vyšlo a zamnou zůstaly jen čtyří brzdné stopy a trocha smradu ze spálené gumy. Prudce otáčím volantem v pravo a opatrně projíždím zatáčku. Hned po projetí opět akceleruji a k velké nevoli mé převodové skříně, která si ješťe nestačila odpočinout od předchozího náporu, řadím za dvě. Tento rychlostní stupeň pořádně roztahuji ale místo abych zařadil trojku tak opět mírně přibržďuji, nechávám otáčky klesnout postupně až na deset tisíc a rychlost na 130 KM/h, po projetí pravotočivé zatáčky na okamžík jen brnknu do plynu a strhávám svůj vůz v levo. V druhé puly zatáčky již opět v klydu akceleruji pod plným plynem projíždím hned následující pravotočivou zatáčku a dále zrychluji.
- Zařazuji se v levo a pod plným plynem se řítím asi po třísta metrové rovince která je ukončena šikanou její projetí je dílem okamžiku. V plné ryclosti zatočím v pravo a hned v levo, při optimálním nadjetí není třeba nijak brzdit, ba právě naopak neboť v průběhu celé šikany jakož i zaní vesele akceleruji. Najíždím si v jevo a snažím se udržet u okraje vozovky. Není to nikteak jednoduché neboť se tento ůsek dosti značně stáčí do následující zatáčky. U cedule která my oznamuje další zatáčku začínám dosti výrazně spomalovat a seřazuji až na druhý rychlostní stupeň, opatrně zatáčím v levo, vysloveně se peru z plynovým pedálem poněvač v rychlosti okolo 110 KM/h se formulka chová dosti temperamentně a je snadné ji v této zatáčce poslat do smyku, potažmo mimo trať. Pořádně akceleruji až po konečném projetí této zatáčky, pod plným plynem se prosmeknu kolem obrubníku lehké pravotočivé zatáčky. Ovšem po výjezdu mě odsředivá síla vrhne asi do poloviny taťe, snažím se lehce dostat k levému okraji, ale nijak vehementně neboť ješťě dochází k malé změně sněru tratě až po které se definitivně zařazuji k levému okraji.
- Opět mě čeká krátičká rovinkan na které otestuji výkon svého vozu. Najednou vjíždím na malý kopeček který tvoří horyzont, kdybych na něj nebyl připraven určitě bych přejel následující šikanu. Jenže já o záludnosti této tratě již něco vím, proto hned na vrcholku tohotoj`bdś