Report (Atomic)
Report (Atomic)
Takže jak to všechno vlastně začalo. Včera to byl pátek, jsem si ráno sbalila všechny moje fidlátka, tj. ňákej ten dlabanec (NORO: toho dlabance mohlo byt víc :-))), něco proti nudě a hromadu MANY. No a vyrazila jsem. Jo já jsem ještě neřekla kam jsem to vlastně vyrazila. Jak všichni víte, ve dnech od 15. do 17. května se na Tesáku konala a vzhledem k tomu, že je teď teprve sobota, tak ještě koná skvělá, bezkonkurenční AMIGA party.
POPIS CESTY
Vyjela jsem přesně v osm hodin z Fryštáku, v Holešově už na mně čekal NORO se svým báglíkem a tím pádem kompletní jsme se chystali vyrazit směrem nach Bystric unter Hostyn, jenže to mělo jednu chybu a to to že nejbližší autobus jel za hodinu a vlak za dvě. Takže jsme se shodli na tom, že v rámci úspor a pohybu na čerstvém vzduchu, si uděláme malou procházku kolem Holešovské silnice a něco si stopnem. Za chvíli nám zastavil nějakej docela sympatickej starší pán s dodávkou (NORO: tímto bych mu rád poděkoval a zároveň seřval ty parchanty co nám nezastavili a vymysleli jízdní řád :-(() a svezl nás skoro až k autobusový nádru. Jenže my bláhoví doufali, že organizátor týhle skvělý akce ještě bude doma, aby nás mohl informovat o tom jak pak se vlastně na ten Tesák dostaneme. Ale milý organizátor nejenže doma nebyl, ale nebyl doma vůbec nikdo z jeho příbuzných. Tak jsme si řekli, že by jsme se mohli mrknout na vlakový nádraží, že tam možná potkáme Black Sira nebo nějakou jinou známou tvář, ale prostě nikde nikdo, jenom pár záškoláků, kteří se na nádraží ukryli před deštěm a mrazem. Tak jsme to asi po půl hodince čekání na další vlak zabalili a šli tentokráte pro změnu zase na autobusový nádraží. Tam jsme to jen tak obhlídli, prostudovali všechny jízdní řády co byly v dosahu a zjistili, že něco určitě pojede, no ale v těch vysvětlivkách jsem se moc nevyznala - (NORO: já se sice vyznal, ale bylo to stejně jedno, protože nic nejelo :-)) a tak jsme si prostě sedli na zastávku a čekali až něco pojede. A opravdu asi po půl hodince dorazil nějakej BUSIK (nikoli BUZIK!) a tak jsme utratili každej 16 Kč za lístek na Troják, protože tenhle spoj jede jen na Troják, a jeli jsme smířeni s tím, že si asi kousek budeme muset dojít. Ale můj skvělej NORO navrhl, ať se prý zeptám řidiče, pěkně se na něj usměji :-)) a požádám ho aby nám zastavil na Tesáku. No po velmi stručném ale cílevědomém rozhovoru nám tedy opravdu na Tesáku zastavil (díky ČSAD VSETÍN!).
DEN PRVNÍ
Vystoupili jsme, rozhlídli se a podle instrukcí, že ona vysněná chata patřící Papírnám Brno či komu je naproti Hospodě, jenže jsme netušili, že tady je naproti hospodě vlastně všechno. Tak jsme se v té hospodě poptali a po získání potřebných informací jsme vyrazili (tentokráte správným směrem). Po ujítí asi 20 metrů jsme zahlídli Bystřičáka, jinak Jardu Kubíka (organizátora), kterej nás zřejmě zahlíd už dřív a konečně nám řek kam vlastně máme jít (pozdě, ale přece :-)) a tak jsme šli, vobhlídli jsme to tady, teda jenom přízemí a dolní místnost, kde právě sedím a píšu.
Protože tady ještě byli napakovaní nějací školáci i s paní učitelkou a rozhodli se, že nevypadnou dřív než ve dvanáct. Tak jsme si zatím porozhlídli aspoň po okolí (mimochodem teda nic moc). Pak jsme šli ještě na chvíli zahánět nudu do srubu, nebo co to vlastně je, tam jsme vystěhovali veškerou muší populaci, která tam právě nalezla své dočasné útočiště (ty co neuletěly se bohužel pro ně střetly s tvrdou realitou a podrážkami mých bot) (NORO: později taky se Swapíkem a Ventorem :-)) a bláhově doufali, že někdo přijede už dopoledne.
Noro systematicky a vytrvale rejpal do Kubíka, jakej je to prý lame - organizátor, že tady určitě nikdo nepřijede, že to nezaplní. Jenže tentokráte se zmýlil! Nakonec někteří neměli ani na noc kde hlavu složit. Po nějaký tý chvíli nás ale z toho srubíku vytlačily svou přesilou mouchy, a taky tam byla docela kosa, tak jsme si řekli: fakani nefakani, učitelka neučitelka, přece tady nezemřeme zimou s plícemi plnými much (NORO: Dvě mouchy a sem po jídle - tak byly veliký, jinak se obraťte na Lazyho von má s mouchama bohatý zkušenosti :-). Možná trochu přeháním.
Prostě jsme se sebrali a šli zpátky do tý nádherný velký a útulný budovy. Ti školáci tam stále ještě vopruzovali, a tak jsme si řekli, že si jich zkrátka nebudeme všímat a napakujeme se do těch pokojů, kde ještě (nebo už?) nikdo není. Vybrali jsme si jeden z těch větších pokojů v posledním patře. No, ale Jarda si nastěhoval comp radši někam jinam a tak jsme se shodli s Norem na tom, že než blokovat tak velkej pokoj, nebo se nedej bože dělit o postele s nějakými amigisty, nebo dokonce, chraň bůh PCmeny (NORO: poslední byl utracen již v Holešově den před tím, ale znáte je, jsou jako ty mouchy :-))), tak to si radši najdeme nějaký malý dvoumístný pokojíček, kde nás nebude nikdo
otravovat. Ani jsme nemuseli moc hledat a objevili jsme malou a móóóc útulnou místnůstku zastrčenou až na konci chodby v posledním patře. Sice v ní bylo trochu šero, ale myslím, že to až tak nikomu nevadilo. Navíc z ní byl krásný
výhled na zelenej lesík (NORO: přesněji jsme čučeli do džungle ze který, by se nevyhrabal ani McGayver :-)), a nějakou polorozpadlou kadibudku.
Po obhlídce našeho domova pro následující dva dny jsme byli pro změnu zase chvilku užiteční a pomohli jsme bystřičákovi s vybalováním a instalací jeho Amigy, pak jsme ještě přenášeli nějaký židličky z pokoje do pokoje, to aby byla taky nějaká sranda a hlavně aby se zabil čas, než někdo přijede. Jenže on fak pořád nikdo nejel, tak jsme si pouštěli nějaký ty moduly, kritizovali Jardovy cédéčka a každejch pět minut vybíhali směrem k nejbližšímu oknu, znovu a znovu se přesvědčovat že žádný ranní ptáče, s lahváčem ani bez se prostě v dopoledních hodinách neobjeví a neobjevilo se ani v jednu a my jsme začínali být pomalu, ale jistě trochu zoufalí, pesimističtí atd., atd...
Známé české přísloví říká: "Kdo si počká, ten se dočká" a dočkali jsme se i my asi kolem druhé hodiny začali přijíždět první amigisti (bohužel, moje pokročilá skleróza zapracovala a už si asi nevzpomenu, kdo to přijel jako první, no ale stejně, první jsme byli přece my tj.já a NORO). NORO si vzpomněl, že první, teda hned po nás, přijeli DreamTek. Jak přijížděli, tak se je snažil Jarda ihned zapisovat, vymáhat vstupní poplatky, vyzvídat jména, bydliště, rodné číslo, zkrátka veškeré ne až tak nutné informace. A bohužel ne každý byl tak milý a ochotný jak náš organizátor předpokládal a ne každému se chtělo svěřovat se někomu na první pohled nedůvěryhodnému s takovými soukromými údaji. Ale kdyby mu všechny tyto informace neřekli, nebo, nedej bože, třeba odmítli zaplatit vstupní poplatek (něco kolem 55 Kč za noc a den jako prémie zdarma k tomu!!) asi by těžko každý z těch, kdo tam byl ubytoval sebe a svou Amigu v některém z luxusních :-) pokojků vysokohorské chaty Papíren Brno.
Když nás bylo asi tak 15 až dvacet, tak jsme se všichni shodli na tom, že by jsme mohli společně zajít do hospody na nějakej ten dlabanec a na něco na povzbuzení, případně otupení organismu. Kupodivu šli skoro všichni. No teď bych vlastně mohla napsat kdože tam teda byl. Takže v první řadě, nebo spíše u prvního stolu jsme samozřejmě seděli já a Noro (jelikož si všechny nepamatuju, nebo spíše NIKOHO nepamatuju jménem, tak připojím krátkou charakteristiku každýho, nebo aspoň těch na které si vzpomenu). Takže, vedle mně seděl, ten veselej mladík (tuším z redakce Fénixu), co odmítal prozradit své jméno naproti pak jeho kámoš. V čele seděl asi 25 letý chlapík, ten co přijel v bílé škodovce a se šňůrou k Amize, jako by měla mít spotřebu minimálně jako míchačka. Směrem od Nora seděli Šaman, Ya, Džejár a Schizzy. U vedlejšího stolu seděl Jarda Kubík s mě téměř neznámým kolektivem. Asi tak za deset minut přijel FiDo a pro změnu zase jeho kolektiv. Pak nás přišel navštívit můj otěcko alias Mr.Tománek, bohužel i s mojí mladší sestrou (12 let) se kterou se zrovna nemám dvakrát ráda. Mezi tím co jsme seděli v hospodě přijel Sampl s Keit (kterou tímto pozdravuju).
I tento velmi krátký pobyt v ozdravovném středisku jménem HOSPODA očividně všem prospěl, všichni se rázem dostali do velmi dobré až rozjařilé nálady (že by to bylo tím vysokohorským vzduchem? :-)) (NORO: ne, to bude opravdu tím pivem :-)) Až teprve teď byl každému přidělen jeho pokoj (systémem: co si ulovíte, to je vaše :-)). Jednoduše řečeno, nastal dokonalej zmatek, Kubík stále nervóznější pobíhal s tím svým zápisníčkem a snažil se tentokráte už o něco úspěšněji, vymáhat pro něj zřejmě velmi potřebné informace. Na všechny ostatní začal dopadat ten zvláštní pocit nervozity z toho, že si zřejmě budou muset ustlat v předsíni (což se jednomu nešťastníkovi skutečně stalo - Discoverymu z Prahy ... pozn.Shaman :-).
BLACK SIR
A do toho největšího zmatku se přivalil, nebo spíše s ohledem na procento alkoholu v jeho krvi připlazil Black Sir, s takovým divokým pohledem, jako by snad chtěl někomu nehezky ublížit a neznámo proč se lámanou češtinou pokoušel zjistit, kde by mohl zastihnout toho schopného organizátora Jardu Kubíka. Jo, ale tohle všechno řekl jen jednou větou, zato dosti výstižnou: "Kde je ten Bystřičák, já ho asi zabiju". No tak takhle nějak to asi řekl. Ostatní se
tvářili poněkud nechápavě, protože zatím neměl nikdo sebemenší důvod si stěžovat na organizaci. Bohužel Black Sir důvod měl. A jak jsme se později dozvěděli, dost podstatný.
Tim důvodem byla vlastně jen taková maličkost v časové přesnosti údajů týkající se odjezdů autobusů z Bystřice na Tesák. Podle bystřičáka poslední Busik měl jet asi tak v 18.57, jenže náš organizátor se zřejmě přehlíd, protože poslední autobus jel o něco dříve a to už v 18.08 a tím pádem ubohý Black Sir musel oněch 12 km ujít pěšky, a to vše s jeho šestistovkou a příslušenstvím v rukou plus nějaký ty věcičky k tomu, že jo. Dále si ještě stěžoval na to jaký prý jsou lidi svině, že mu za celou tu dobu nikdo nezastavil, jenom nějaká slečna, které je teď zřejmě velmi zavázán.
Kdybych byla na jeho místě asi bych bystřičákovi taky chtěla ublížit, nebo ho napadnout alespoň slovně. Jediný člověk (nebo spíše zvířátko), kdo byl z Black Sira doslova nadšený byla už výše zmíněná má mladší sestra Miluše, jinak taky Gameta (viz.slovník cizích slov str.201), čili Milča. Ta z něj za celou tu dobu nespustila oči. To víte, malá puberťačka, číhá, číhá, kde by ulovila nějakou tu oběť mužského pohlaví, a podnapilý Black Sir byl docela snadno lapitelný. Sice se k němu chovala trochu stydlivě, ale jí se nedá věřit, já ji znám. (mimochodem, při pozdější konverzaci s Black Sirem mi říkal, a to doslovně: "Není ta tvoje sestra nějaká divná?" a moje odpověď: "Jo, to víš že je").
Asi tak po půlhodince, kdy seděl náš opilý, či spíše jen společensky unavený přítel, na velké a měkoučké pohovce v předsíni se rozhodl, nebo spíše jeho tělo se rozhodlo, že by mohl vybalit sebe a svou Amigu někam, kde ho nikdo nebude rušit. A jelikož nahoru by to šlo asi jen velmi těžko, tak se snažil přesunout i s veškerým vybavením do nižších pater, neboli sklepního krytu. My schopnější (tj.pouze já) jsme mu pomohli s jeho vybavením, protože sám by to asi v tomto stavu těžko zvládl.
Po té co se odkutálel do spodních pater se rozhodl že si svou Amigu sám a to upozornil velmi důrazně SÁM vybalí. I když někteří dobrovolníci mu nabídli svou pomoc, Black Sir si svou drahou přítelkyni dost tvrdě bránil. Ale pořád mu
ještě něco scházelo, a to věc dost podstatná, bez které by mu sice počítač jel, ale asi by z toho moc neměl tj. monitor, nebo aspoň nějakej televizní přijímač.
Bohužel všechny malé černobílé televizky už byly rozebrané. Ale našla se ještě jedna. Ona byla taková velká, s dálkovým ovládáním a ještě k tomu barevná, jenže právě proto, že byla tak velká, tak se ji nikomu nechtělo přenášet, dokonce ani Norovi, a to i když jsem ho pěkně poprosila, jenže vynalézavý Black Sir si všiml, že onen stoleček na kterém byla tato televizi snů umístěna má elegantní doplněk jež činily čtyři kolečka. Tím pádem nehrozilo, že náš unavený přítel upadne i s oním ne zrovna levným přístrojem, ale úplně stačí když stoleček trošku popostrčí a on už dojede tam, kam si jen bude přát on, jeho dočasný majitel Black Sir. Zatímco náš unavený přítel obletoval svou Amigu uplynula docela dlouhá doba. Takže bych se mohla zmínit alespoň trochu o tom co
dělali všichni ti ostatní.
OSTATNÍ
Vezmu to od horního patra. Tam byli ubytováni Vertikálové a s nimi se dělili o jeden Zimmer Sampl s Keit a ještě jedno, mě neznámé individuum (opravdu se nechci té osoby nějak dotknout, ale fakt jsem neměla tu čest se s ním nějak blíž seznámit, asi jsem měla nějaké jiné, zajista důležitější věci na práci ;-)). Zkrátka u Vertikálů se probíral nový MIP-report 2, který měl být dle jejich informací hotový už každým okamžikem. Jak řekl Lazy: "Musíme to dodělat i kdyby to nemělo být dodělané" - opravdu velmi smysluplná věta :-)) (NORO: U LAZYho je to až moc smysluplná věta!). Podle toho, co jsem z něho viděla by to mělo být moc dobrý a to jak po grafické stránce (veselé, barevné, plno krásných dětských motivků, ale mě se to fakt moc líbí), tak co se všech textů týče (mám tam taky drobný příspěvek, možná jsou tam věci, který byly psaný pod mírným vlivem naší original SLIVKY, takže to moc vážně neberte, ale je to moje a jsem na to hrdá :-)). Naproti měl svý útočiště náš skvělej organizátor Jarda Kubík, takže je vcelku jasné co se tam dělo. Pro méně chápající: vcelku nic. Pro ty absolutně nechápavý přikládám vysvětlení: Jarda totiž pobíhal po celý chatě a snažil se o něco jako organizátorskou činnost či co, zkrátka ubytovával neubytovaný, vybíral poplatky, rozdával povlečení na postele a velmi nedostatkový toaletní hajzlpapír HARMASAN a ještě spoustu nezbytných věcí.
Ale v jeho pokoji až tak mrtvo nebylo, tuším v té době už tam byl tuším nastěhován můj novej kámoš Daniel SMOLKA z Opavy (pozdravuju :-)), kterej se určitě sám s Bystřičákovým compem nenudil. Do těch zadních pokojů jsem se moc nedívala, neboť mně tam zkrátka nic netáhlo, možná jsem se jen špatně dívala, ale ani negejmblili, ani nepsali nějaký kraviny jako já, ale asi provozovali něco užitečnějšího, zkrátka něco o co takovej LAMER jako já nemá moc zájem.
Zato o patro níže se toho dělo až moc. Nejen že se tam hrálo všechno co v sobě mělo aspoň trochu krve, ale navíc se tomu dělo až neuvěřitelně rychle a to díky tomu malému zázraku PowerPC, který jsem poprvé spatřila v akci až tady. No, zkrátka řečeno, hrát Dooma od zdi ke zdi, není až tak sranda, ubohé děti z Jedličkova ústavu by z téhle maličkosti asi moc radost neměly. Ještě o patro níže mělo svůj hlavní stan ECHO, a hned vedle ABORT tzn. Šaman
a jeho femily. U Šamana se mně moooc líbilo, protože pouštěli moooc pěkné večerníčky s Billem v hlavní roli (zdá se že Bill si poslední dobou asi moc na sladký nepotrpí :-)). Všechny ty Quiktajmy byly moc super, obzvláště ten s tím
slimejšem. A jako všude jinde se tu hrál Doom (asi se myslí Enforce ... pozn.Shaman) a věci jemu podobné (krve není nikdy dost).
Ve sklepním krytu byla i v pozdních hodinách velmi dobrá atmosféra. Pořádal se zde velký fotbalový turnaj o cokoliv a vítězem mohl být prakticky kdokoliv, kdo této hře aspoň trochu rozuměl (čili já asi ne). Chlapci se totiž asi velmi nudili, anebo to opravdu nechápu, jednou jsem tuto hru zkoušela hrát, ale to ovládání je opravdu moooc divný, je to zkrátka LAME hra, teda aspoň podle mně (nikomu můj názor nevnucuju, ale...:-)).
Jediný kdo v té době už asi nevěděl o světě byl náš známý Black Sir, který se po malé večeři (hromada rohlíků + hromada oškvarků + hromada cibule a ještě něco malého k tomu) rozhodl spinkat se svou drahou po boku, takže už o veškeré dění kolem nejevil žádný zájem. No vzhledem k tomu, že bylo asi něco kolem jedné ráno se mu ani nedivím. Mezitím jsme já a NORO pobíhali jen tak od zhora dolů a pozorovali co se kde děje, nebo neděje, či co by se kde dít mělo a nemělo, jednoduše jsme se jen tak poflakovali. Asi kolem druhý hodiny přijela druhá polovina Vertikál Syndikatu, ale myslím, že v té době nespal nikdo kromě Black Sira, protože na druhej den si ty dvě ženský stěžovaly na příliš hlučné chování chlapců od DreamTEKu, prý vydávali takové podivné zvuky nebo co :-) (Discovery
ráno ty krávy nádherně vyfakoval; ostatně nevím co vůbec pohledávali na Amiga-párty ... pozn.Shaman).
Ale mně už se začínalo chtít strašně spinkat, tak jsme si šli vyfasovat dole za Bystřičákem nějaký to povlečení, jedno bohatě stačí, aspoň se ušetří práce, a čas, který se dá využít daleko zajímavěji. To prádlo si v tu dobu fasovali asi všichni, takže nastal dokonalej zmatek s tím, kdo si kde ustele, a kde si vůbec lehne. Vertikálové se ubytovali v podzemním krytu, kde se ukázalo, že jsou až neobyčejně přizpůsobiví (rozebrali skoro všechny křesílka, a ustlali si
buď na zemi, nebo jinde, jak už jsem řekla jsou opravdu veeelmi přizpůsobiví :-)) Nakonec si všichni něco na noc našli a snad se i vyspali. Poznámka: teda nevím jak NORO, ale já se fakt moc nevyspala (NORO: já vůůůůbbeeeeccccc).
DEN DRUHÝ
Ráno jsem se vzbudila si o půl šestý, čili až zbytečně brzo, tak jsme chvilku jen tak kecali s NOREM a pak jsem zase na chvilku usnula, pak jsem se zase probudila, oblíkla se a zaběhla dole pro jízdní řád, abych věděla kdy to Norovi vlastně jede, protože měl už svaťák, čili nejvyšší čas se učit, a rodiče se ho chtěli taky trochu užít doma, zkrátka musel odjet už v sobotu ráno, což se mi opravdu moc nezamlouvalo jak teoreticky, tak i později prakticky.
Ale to přeskakuju. Pak jsem se jen vrátila zpátky do pokoje i s jízdním řádem, svalila se na postel a zase spala, už ani nevím do kdy, ale pak jsem měla strašnej hlad a tak jsem si řekla, že by jsme mohli obhlídnout co je kde k jídlu, protože naše zásoby už byly fakt úplně vyčerpaný.
Bohužel, k jídlu nikde nic, a bohužel ještě jednou protože v hospodě otevírali až v 9.00 a NOROVI odjížděl busik v 9.23, nebo i dřív a to se prostě moc stihnout nedalo. Naštěstí asi kolem půl deváté se objevil můj otěcko alias Mr.Tománek s mou drahou AMIGOU a s krysítkem, a s Amigou 1000, a taky nějaký ty disketky, jenom joystick nechal doma (táta je lame! ;-) a taky donesl nějakej ten dlabanec, za což musím poděkovat mojí mamince, protože on sám by si asi těžko vzpomněl na mně a můj hlad.
Po devátý hodině se NORO se všema rozloučil, potřásl si rukama, no prostě všechny ty formalitky a samozřejmě se také rozloučil se mnou, což mu trvalo trošku dýl, ale myslím, že ostatním to až tak nevadilo. Pak odjel, a na mně padla zase ta únava, a pořád se mi chtělo spinkat, a spinkat, v té době bych se najradši někde svalila a měla klid, ale když už jsem tu měla svou drahou, tak jsem psala a psala a píšu vlastně až do teď.
Ale za chvíli už jsem ani nevěděla co píšu, tak jsem toho rači nechala a šla si pokecat s Black Sirem a s Danem Smolkou a taky pozděj s tím milým chlapcem co bohužel nevím, jak se skloňuje jeho jméno, ten co od něj mám AmigaCS 2 (moooc dobrý, dík - YA si říká ;-))).
Jenže celej den jsem byla tak strašně nevyspalá, že si toho ani moc nepamatuju, nebo spíš nevím co bych tak napsala, jen jsem se tak dívala co se kde děje a kecala o blbostech. Jediným pořádným rozptýlením byl okamžik, kdy dostal Black Sir ten skvělý nápad. Naskládat tu opuštěnou plácačku do toho nádherného velkého krbu (vešla se tam celá, s monitorem, klávesnicí a dokonce i myškou, no zkrátka super :-)). Konečný výsledek byl podle mého názoru na vysoké estetické úrovni, jenom něco tomu chybělo, taková maličkost: BENZÍN a SIRKY :-)))))))))))))))))))
Bohužel z toho nic nebylo ale aspoň jsme udělali něco, z čeho jsme měli všichni takovej hezkej pocit. Kolem osmé jsme to ale museli všechno sbalit, protože otěcko neměl na benzín (všechen jsme vyplýtvali na to blbý Pícíčko). Zkrátka byl rád když jsme pozděj ještě dojeli domů. To balení mi ani moc netrvalo, pak jsem ještě zašla říct ahoj pár
lidem, který jsem za tu dobu poznala a tímto je všechny moooc zdravím. Nakonec už jsem jenom sedla do auta, zapla si pás, protože s mým taťkou si nejsem nikdy moc jistá a odjela jsem. Vlastně doteď nevím, jak to tam dál probíhalo, ale myslím, že to bylo moc bezva a to i beze mně.
DOVĚTEK BY NORO
Prej se tam (jak tvrdi KuBAS) podnikalo i několik zajímavých soutěží, hod hárdiskem a velké popíjení. Také přijel Ivoš z JAVOSOFTU (změnil si účes a nikdo ho nemoh poznat ;-). Prej nejdou kšefty, no ale, snad se to pohne. Prej taky Jirka Plaček a pár dalších lidí, takže co nejdřív repete!!!
Report (Kubík Jaromír)
Report (Kubík Jaromír)
Eastern Party 98 očima organizátora
Když Noro přišel v březnu s nápadem uspořádat v okolí nějakou party, vysmál jsem se mu do očí, že by to asi vůbec nemělo žádný smysl. Vždyť na střední Moravě mnoho amigistů není a ostatní by stejně nepřijeli. Přesto jsme se však domluvili na tom, že se aspoň zkusíme poptat pomocí telefonu a internetu.
Zvolili jsme Velikonoce jako nejvhodnější termín a po obdržení minimálního počtu přihlášek jsem zašel objednat chatu. K mému zděšení jsem se dozvěděl, že už je pozdě a byl mi nabídnut náhradní termín až na 15. - 17.5. Raději jsem moc neváhal a rychle jsem nabídku přijal. Pak jsem musel přepsat guide s informacemi, rozeslat upozornění všem amigistům a čekat a modlit se, aby náhodou někdo na Tesák o Velikonocích nepřijel...
Čas ale utíkal dál a už tu byl najednou začátek akce. Přijel jsem na Tesák autem v 9:00 ráno, abych mohl vybalit comp a čekat na přijíždějící amigisty. Jako první přijeli autobusem Noro se svou starou. Pak jsme všichni tři čekali na ty ostatní. Byly dvě hodiny, a pořád nikdo nejel. Asi se na to všichni vykašlali. Až kolem třetí hodiny přijeli první amigisté (sorry, ale už nevím, odkud byli). No a pak se to začalo sjíždět tak rychle, že někteří museli spát i na zemi.
A kdo se akce zúčastnil? Já ;-), FiDo The big coder, ShAmAnŮf AbOrT, Štěpán the Ozvěnáč, Lameros od verticálu, sANTE/mAGIC oWLS, Andrej DNA Bunta, SampL se svou holkou, DreamTekové, přijel se podívat i Ivo Janáček, Mr.Tománek přivezl Amigu 1000, která měla uvnitř podpisy svých stvořitelů, AGASlayerové (díky nim bude reportáž z naší party v polském časopise Amiga Magazin), Black Sir, Jirka Plaček z Votic, Rosťa Štěnička, lokalizační mág Víťas Šindelář, Jarda Novosad se svým novým časákem, Dan Smolka, Jarda Pánek s PowerPC, jeden z bratrů Demelových píšících do AR, a ještě spousta dalších lidí, na které si už momentálně nevzpomínám...
Jediný, kdo nepřijel, byl Troda a Andry z Pegas softu z Přerova, protože si Troda koupil dva UltraWide SCSI disky a nemohl je pripojit k Blizzard SCSI-kitu a tudíž ho chytla deprese, která trvá už dva měsíce. Lamer!
Někteří nadávali, že zde nebyl žádný program, jiní si party pochvalovali. Já osobně si myslím, že nejlepší je, když si každý může dělat, co chce a nemusí někoho poslouchat, aby se teď zúčastnil demoparty, teď šel do hospody atd. V každém případě se domnívám, že party měla spíše ráz Resetkání než WorkShopu a osobně si myslím, že to je dobře, neboť Resetkání se již nekoná, zatímco WorkShop, i když pod trochu jiným názvem pokračuje ve své tradici. Doufám tedy, že se všichni v září v Brně setkáme a natřeme to písíčkářům.
Co se týče likvidace PC, tak ta jaksi neproběhla, neboť ShAmAn nepřivezl PeCe, ale pouze jeden harddisk, s nímž se v neděli házelo do kontejneru. Byl to takový nový druh soutěže. Tuším, že ho vymyslel někdo z Abortu.
Všichni si z párty odvezli s sebou domů nové zkušenosti, kontakty, a hlavně se mi zdá, že taky hodně softu :-))). Já osobně jsem si přivezl taky chřipku.
Uvidíme, zda bude možné zorganizovat podobnou akci někdy v říjnu tohoto roku. Pokud vás tato party nezklamala, posílejte maily s poděkováním ;-))
Jarda Kubík, Lame organisator
