Report (Fred Brooker

Report (Fred Brooker)

28. ledna se v Brně opět konalo setkání všech příznivců počítačů Amiga. Účast byla nad očekávání organizátorů hojná a kopírovalo se o sto šest. Jak už je několik let zvykem, osazenstvo se rozdělilo na tři části, tedy přesněji čtyři:

1. První tvořili ti, kteří cítili neovladatelnou potřebu nakopírovat si i přes zákazy viditelně vyvěšené po stěnách, vše co jen lze. Dokonce i čisté diskety do zásoby.
2. Druhá skupina se usadila v malém sále a připravovala se na další legendární soutěž grafiků, hudebníků a demo makerů. Příspěvky se nám začaly scházet, zmatek a chaos zavládl nad krajinou. Schylovalo se k nejhoršímu.
3. Třetí skupina poletovala mezi oběma sály a nestačila se divit.
4. Čtvrtá operační skupina tvořená Jofa / Vectors a Paul Linoe / HMC obsadila místní bufet a oddávala se zcela jiným radovánkám, než by kohokoli za rohem mohlo napadnout.

Soutěž započala okolo poledne. Posluchači a pozorovatelé měli šanci obodovat uvedené práce 0 - 5 hvězdičkami. Podle mého subjektivního hodnocení měla grafická část celkem standardní úroveň minulých let, nejhezčí byly asi obrázky od kluků z Pterodon Software (PC) a od Froggera.

Hudební část zaznamenala silný úpadek oproti letům minulým. Vzpomenu-li, že Trixie / Vectors zhodnotil minulou hudební soutěž konanou na podzim slovy, která by neprošla cenzurou Chipu. Musím jen konstatovat, že tentokrát by asi nepřežil. Jediné hodnotné moduly byly 9, a 14. v pořadí. Co se týče původnosti samplů užitých ve skladbách, dalo by se říci, že konala-li by se jejich dražba, hudebníci z Finska, Anglie a ostatních softwarově vyspělých států by nám rychle naplnili pokladnu.

V demo soutěži byl nominován jediný příspěvek, který na mé A500 nefungoval i při nejbestiálnějším odstranění externích mechanik a všech rezidentních programů z CHIP RAM, a na zapůjčené A1200 vyrobil po chvíli červené Guru (chvíli nato byla dodána opravená verze pozn.ed.). Chtěli jste to, máte to mít! Nezbývá než popřát budoucím týmům do další tvůrčí práce mnoho zdaru a doufat, že se najde nějaký bloud, který zorganizuje příští soutěž a bude se snad konečně na co dívat.

Za pořádající skupiny HMC a Vectors Fred Brooker vlastníma rukama, očima a ušima.

Fred Brooker (EXIT 07)

Report (Trixie)

Report (Trixie)

Je 21:57, právě jsem doposlouchal poslední příspěvek z hudební soutěže Resetkání Zima '94, Nemám před sebou výsledkovou listinu, utajena mi zůstala i jména některých tvůrců, u několika modulů neznám dokonce ani jejich název - tyto údaje mi prostě zapomněl Jofa předat a odjel si na kolej.

Omlouván se proto vítězům, že jim k dosaženým výsledkům nemohu pogratulovat - jak soutěž dopadla se pravděpodobně dozvím až při čtení hotového #7...

Kdybych měl tedy z toho, co jsem právě slyšel, určit vítěze, dopadlo by mé hodnocení asi takto:

1. Little Hero
   Magic Owls
2. Deep Forest
   by Bub / Conspiracy
3. Amore
   by Trauna / CZEX

Jsem opravdu zvědav na autora skladby "Little Hero", která ně zaujala nejvíc. Skladba je založena na "síle jednoduchosti" a monotónním motivu, a takový styl hudby se mi prostě libí. Melodie je potlačena v pozadí, doprovod hraje klasickou kombinaci akordů, nosnou částí skladby jsou bicí a hlavně hutně znějící monotónní basová linka. Celkově to zní dost působivě, těším se na další práce tohoto autora.

Bub / Conspiracy, u skladby podepsán ještě jako Spitfire, je dobrý technik a na skladbě to je poznat. Styl pomalejších skladeb mu rozhodně sedí. Na "Deep Forest" je očividné, že se učil u Jestera / Sanity - podobnost s jeho skladbou "Wizardry" z musicdisku JESTERDAY je více než náhodná. Proto také několik minusových bodíků za originalitu a druhé místo v mém hodnocení.

Trauna / CZEX je na naší hudební scéně nováček, ale má zkušenosti z práce na Atari ST a Falconu. Dělání hudby na Amize je ovšem, jak už asi Trauna zjistil, záležitost diametrálně odlišná, a člověku s výše uvedenými zkušenostmi asi bude chybět 16-bitový zvuk a pár zvukových kanálů navíc. Skladbě "Amore" by to v takovém provedení slušelo mnohem víc než ve čtyřech kanálech a se samply z Agony, ale co se dá dělat? Uměním je tvořit kvalitní skladby i v těchto podmínkách.

Zbylé soutěžní příspěvky na mě zapůsobily již méně a jejich autoři se budou muset ještě trochu snažit. Píle a trpělivost přináší růže. Někdy ovšem až na hrobeček.

Trixie (Exit #07)

Report (Raduz)

Report (Raduz)

Píše se den 23. 4. 1994 a v Besedním domě Královopolských strojíren na Palackého třídě 78 v Bmě začíná být kolem 9 hodiny (oficiální začátek) poměrně rušno. Není pochyb o tom, že se jedná o nejznámější setkání amigistů z Čech i Slovenska (čemu také napovídá jeho poloha v Brně).

Akce probíhá ve dvou místnostech. Jedna větší, kde mají svá stanoviště firmy a mohli se zde usadit i řadoví amigisté zajímající se o různé oblasti nějak související s Amigou (hry, programováni, grafika či cokoli jiného). Menší místnost je potom vyhrazena pro domácí Amiga scénu. Zde potom probíhaly grafické, hudební a demo soutěže o ceny, kam mohl každý zařadit svůj výtvor. Po shlédnutí veřejnosti proběhlo hlasováni, kterého se mohl taktéž každý účastnit. Pokud nejste pouze bezduchým lamačem joysticků a alespoň trochu se zajímáte o dění na scéně, bude pro Vás tato akce zcela jistě zajímavá i z dalšího důvodů.

Na Resetkání se totiž schází drtivá většina lidí, kteří v souvislosti s Amigou něco znamenají. Zde tedy můžete na vlastni oči spatřil členy tak známých skupin jako jsou Vectors, Guru Team, Pici, Division a dalších, jejichž výtvory nejeden amigista obdivuje na svém monitoru ale i jinde. A co více, můžete navázat s lidmi tohoto rázu známost. Potom si s nimi vzájemné vyměníte své výtvory , názory i zkušenosti, čímž předvedete své schopnosti a dáte o sobě okolnímu světu vědět. Dále již zbývá jenom malý krůček k tomu, abyste se stali členem nějaké skupiny a tím pádem jedním z nich. Tuze se mi zamlouvá označení těchto aktivit počítačovou kulturou. Mnohdy se z těchto lidi stávají profesionální tvůrci v oblasti hudby, TV grafiky a animací, tvorby komerčního software apod. pro, než je Amiga zpočátku amatérským a později s přikupováním různých karet již profesionálním nástrojem pro jejich tvorbu. Z pohledu amigisty hráče se pojem scéna jeví jako něco nudného a nepochopitelného. Toho především zajímá, kde sehnat nejnovější hry pro další noc u joysticku a těžko bude někde postávat, sledoval např. nejnovější dema a zajímat se o jejich tvůrce. Netuší totiž, kolik nových známostí a zábavy se za tímto pojem skrývá (i když jeho zde nic takového zřejmé nečeká).

Tímto jsem pohovořil o místnosti pro scénu a byl bych velmi nerad, aby z toho vzešla myšlenka, že Resetkání je určeno pouze pro „maniaky“ z této oblasti. Jak jsem již výše naznačil, vše ostatní bylo soustředěno do druhé větší haly, kde jste mohli nahlédnout do nabídky našich firem a zboží bylo samozřejmé možno zakoupit. Také s amigisty, kteří zde byli soukromě jste mohli hodit řeč o Vašich problémech, obstaral si program, který již dlouho marně sháníte. Především jste tím získali informace, jejichž obrovskou cenu si všichni rychle začínáme uvědomovat.

Za vstup jste zaplatili 20,- Kč a jak je na podobných zahraničních akcích běžné, byl z každého lístku určitý obnos věnován na ceny do soutěži. Vytkl bych pouze skutečnost, že celá akce je podle mého názoru až příliš krátká (trvá pouze do 14-té hodiny) a vždy je velmi mnoho věci, které se nepodaří z časových důvodu stihnout. Také bych apeloval na demo skupiny a podobna sdružení, aby se nějak jejich členové označili (čest výjimkám jako např. Guru Team). Dotyčné osoby totiž velice často znám pouze z dopisů nebo max. telefonu a najít je bývá někdy opravdu obtížné.

Podařilo se mi taktéž natočit exkluzivní rozhovory s domácími skupinami Division, Guru Team a Pici (některé jako Vectors se již bohužel z časových důvodů nepodařilo zastihnout, škoda, snad příště), takže si nenechte ujít další čísla Amiga News kde budou otištěny.

Raduz

Report (Trixie)

Report (Trixie)

MUSIC COMPO očima slepého, leč nikoli hluchého

Abych byl upřímný, čekal jsem, že se hudební soutěže zúčastní takových 12 lidí (minule jich bylo 8). Nakonec se nám sešlo pouhých sedm příspěvků, které dodali tito autoři: 4-TM, Cracknel, Jabba, Fido, Spitfire, Bum a Cheeseguy. Pokud by vás to neobtěžovalo, rád bych na tomto místě zveřejnil své subjektivní názory na úroveň jednotlivých příspěvků. Please, don’t kill me - jsem už starej a chci to tady doklepat v klidu.

"An Unbidden Eye”, která soutěž zahajovala, je klasický kousek od 4-TM charakteristický precizními samply (včetně u nás naprosto neobvyklých vocoderových samplů) a tudíž s velice kvalitním zvukem. Tento modul je zástupcem současného hudebního trendu (nejen) na Amize, a ačkoliv nejsem v žádném případě zastáncem tohoto hudebního stylu, nemám nejmenší důvod tvrdit, že se jedná o nekvalitní modul. Umístění na 4. místě je podle mě zcela v pořádku.

Na Jabbovu vypalovačku nazvanou prozaicky "Bleeeeeee" budou mnozí posluchači soutěžních příspěvků vzpomínat zřejmě až do smrti (Hi Hologram!). Surové techno ve stylu posledních alb Front 242 vyvolalo v řadách poblíž reproduktorů opravdovou vlnu nevole a dokonce i okázalé výzvy, abych modul zastavil. Tato skladba zaujala skutečně jen skalní příznivce techna. Inu, jak říká anglické přísloví, "one man’s meat is another man’s poison". Osobně si myslím, že to Jabba trochu přehnal s délkou skladby - kolem 3 minut by to bylo únosné a snad by se to projevilo i na umístění.

Mezi průměrné moduly bych zařadil Cheeseguyovo "Resetkání" a Fidův "Fly To Universe". "Resetkání" je určitě jeden z nejlepších Cheeseguyových modulů, ale stále se ještě potýká s problémem zpracování melodie a celkovou stavbou skladby, hlavně co se týče nápaditosti. Fidova skladba má, jako drtivá většina jeho modulů, dost dobrý začátek, ale pak se zvrhává do minimalismu, zejména v oblasti basové linky a melodie, a tak působí nudně, bez nápadově a začátečnicky.

Vítězná Cracknelova "Trafika" je good work, ale ať dopadlo hlasování jakkoliv, nemyslím si, že to byl nejlepší modul, který se na soutěži objevil. Je dort originální, vysoce oceňuji zejména závěrečnou "drnkací" pasáž - tady se Cracknel stoprocentně trefil do mého vkusu. Na první místo bych ho ale nedal proto, že následující dva příspěvky byly prostě lepší.

Kytarovka "Go For lt!!" od Buma je technicky jednoznačně nejpropracovanější modul celé soutěže. Práce v basové a bicí lince je opravdu precizní, snad až v závěru to autor trošku pře-kombinoval. Vsadím se, že o Bumovi ještě hodně uslyšíme.

Sednou zúčastněnou skladbou je "Fascination" od Spitfira. Je obrovská škoda, že tahle kouzelná pohodovka se (právě pro svou pohodovost) v sále poněkud ztratila a nezaujala více lidí. Doceníte ji skutečně až doma při poslechu v klidu. Melodická jednoduchost není skladbě vůbec na škodu a dokazuje, že pro dosažení výsledného efektu není třeba nijak zvlášť kombinovat. Dokonalé pozadí i melodie, solidní technika - cool work.

Kdybych si měl tipnout, kdo bude v blízké budoucnosti zaujímat nejvyšší příčky EXITovského top - tenu, tipnul bych si na Spitfira a Buma. Thaťs all folks, na další music compo se těší

Trixie (Exit #04)

Report (Sir Dan)

Report (Sir Dan)

Veselá historka z cesty do Opavy

Jeli jsme dva - já (Sir Dan) a BUH a jeli jsme do Opavy na Vectors party. Nejdřív jsem se doma na mapě přesvědčil, že Opava je skutečně v Čechách a pak jsem vyrazil do města zjistit patřičný spoj. Nejdříve jsem zašel na vlakové nádraží, teď trošku odbočím - ve škole nás učili, že program na vyhledávaní nejkratší cesty při větším počtu spojnic různých míst zabere i velmi výkonnému počítači několik hodin ne-li dnů, ale zpět - u okénka s nápisem "Informace" jsem řekl: "pondělí z Liberce do Opavy", po několika sekundách mi slečna podala lístek vyjetý z tiskárny. Na lístku byl nějaký výplod, který jsem do dnes nepochopil. Představte si lístek potištěný čísly (snad čísla spojů nebo časy odjezdů či snad nějaký crunchovaný datumy - kdo ví) a mezitím všude názvy měst jako třeba Olomouc, Pardubice, Ostrava a mnohé další. Takže dráhu jsem zavrhl. Na autobusáku mi řekli: "mladej zkus to do Hradce, tam přesedneš no a seš v Opavě - jasná věc", což ni připadalo celkem rozumný a druhej den jsme jeli.

Ráno jsem zaspal (fakt jsem se snažil nezaspat, ale zvyk je železná košile) pak mi ujel autobus do města, takže jsem musel běžet - ano běžet! - na autobusák, abych stihl ten bus do Hradce. V autobuse vedro jako sviňa, já hlad, zpocenej a hlava bolela po včerejší opici. No pak se pot zčásti vsákl do trika a zčásti se odpařil a vytvořil v autobuse neopakovatelnou atmosféru (na blití) a poté jsem usnul (ostatně BUH chrápal už co jsme vyjeli).

Hradec je docela hnusný město, samý oprejskaný kolo - jak na Kubě, hamburgery drahý a nepoživatelný a uprostřed města nejvyšší budova - panelák, řikaj tam tomu hotel (shit). Holky pěkný, ale ty jsou hezký všude (tedy všude v Čechách). Pak jsme tam hledali odjezd do Opavy, představte si že ta díra má 2! meziměstský autobusáky (jeden hnusnější než druhej) z toho jednoho vedlo 90% spojů do Máslojed a podobnejch nesmyslů (včetně Opavy) ten druhej jsme nenašli (ale určitě byl hnusnej). Pak jsme si chtěli koupit místenku, vystáli jsme frontu v takovým neuvěřitelně malým kamrlíku (dřív to byla asi garáž), aby nám nakonec řekli že to je nemístenkový spoj. Po 2 hodinovém čekaní měl konečně přijet náš bus, stáli jsme na zastávce s pár lidma - tak jsem si říkal, že si aspoň sednem.

Pak konečně přijel. To, že jede už od rána z Mostu a že je plnej lidí - to nám, ale nikdo předtím neřekl. Propukla panika, lidi se cpali a nějakej asi dvoumetrovej chlap začal řvát, že zabije všechny autobusáky, protože on jde ze šichty a je strašně utahanej a teď ještě bude až do Ostravy stát a ty hovada autobusácký neuměj přistavit jeden pitomej autobus - byl sprostej, ale měl pravdu, naštěstí ho jeho žena udržela na uzdě, takže jsme nemuseli měnit řidiče. Znáte jak to chodí, slabé kusy zůstaly vzadu. Takže jsem si sedl a BUH stál a vychutnával panoramata (bus jede do Opavy z Hradce přes 5 hodin - hehehe).

V půlce cesty je asi půlhodinová přestávka, kdy nás jak dobytek vyhnali z autobusu ven na slunce, my co nejsme zvyklí jsme to nesli těžce, naštěstí jsme objevili velikou budovu s ještě větším nápisem "DISCO" a uvnitř točili pivo. Zde se mi BUH svěřil s tím, že ho už ho nebaví vychutnávat panoramata a že bych si měl ty panoramata teď zkusit já, asi si myslel, že mne přechčije, ale já ho prokouk. Takže se jelo se dál, já podřimoval a BUH vychutnával panoramata (jinej by mne už dávno zabil - ale on ne, on je takovej dobrák - hehehe). Nudnost celého procesu převozu našich tělesných schránek do Opavy narušili pouze občané rómské národnosti, kteří nastupovali na jedné zastavce v lese, z které nebyl vidět žadný dům ani jiné hospodářské stavení, bylo jich asi 8 (dali by se sečíst pomocí addq.x - coder's asociace ). Autobusák jim řekl, že každej zaplatí 13 Kč, načež propukla šílená hádka, v které měl rómský dialekt navrch. Nakonec cikáni zaplatili dohromady 12 Kč a po dvou zastávkách opustili naši archu utrpení, která se zvolna sunula krajinou rychlostí znaveného velblouda. Dalšího zpestření jsem se dočkal ze strany mého spolusedícího, byl to hnusný obtloustlý hoch, který mi zničeho nic položil svou tlustou a vlhkou ruku na rameno. Lehce jsem ho setřásl a předstíral, že jsem si toho nevšiml. To, že jsem mu nedal hned po držce ho asi povzbudilo a tak mi po pár kilometrech sprostě položil tu svou ublemtanou pracku na stehno. Šíleně jsem zařval, ať si toho ten uchylák nechá. Celej autobus se na nás otočil a maník zvadl. Jediné co se ještě přihodilo, než jsme přijeli do Opavy, bylo to, že BUH přestal vychutnávat panoramata, nějaká beznohá těhotná střena se nad ním slitovala a pustila ho sednout, hnedka usnul - ty panoramata mu daly zabrat.

Po mnoha kilometrech a hodinách jsme dorazili do Opavy. Vystoupili jsme, já si nandal boty a vtrhli jsme do budovy místního autobusového nádraží. Za poslední drobný (4 Kč) jsme si tam v automatu koupili slizce růžovou limonádu, prohlédli mapku Opavy a vyrazili na zastávku trolejbusu. Po pár minutách přijel a my vlezli dovnitř, bylo mi divný proč je uvnitř na dveřích kabiny řidiče přidělanej středověkej mučící nástroj, z něhož trčela obrovská páka. Člověk za sklem kabiny (zřejmě řidič) začal rozhazovat rukama, pak se vyklonil a řekl lámanou češtinou (později jsem si všiml, že tam tak mluvěj všici ), že chce od každýho 4 Kč a ať je hodíme do tý palečnice či co to bylo na těch dveřích, už jsme bohužel neměli žádný drobný a tak mu BUH nabídl 20 Kč, ať nám je rozmění. Poté, co nás autobusák vyhodil ven, šel se BUH podívat, kdy jede další - vyčetl tam, že za hodinu a tak jsme odvážně vyrazili pěšky (omlouvá nás, že jsme tenkrát ještě Opavu vúbec neznali). Na návsi jsme se zeptali, kde tu bydlí člověk s ďábelskou mašinou, místní četník nám ukázal dům na konci vsi, pokřižoval se a utekl. Po hodince svižné chůze jsme dorazili k domku ze tří stran obklopeném polema, zazvonili a ... ano byl to on - sám velký Jofa. 

Za ty prachy - dost srandy a krásně zabitej celej den. Pokud by se Vám z mého vyprávění zdálo, že nerad cestuju, tak máte ten správnej dojem. A když si ještě vzpomenu na tu nepopsatelně krásnou cestu zpátky - tak je mi úplně na nic.

Anyway the party was super!

Sir Dan (EXIT 10)

Report (Lagya)

Report (Lagya)

Nedá mi to, abych se i já, za Guru Team zúčastněný na Summer Vectors Party, nevyjádřil k této párty.

So. Asi nejhorší na celé akci bylo najít v Opavě ulici Šípkovou, kde akce probíhala. V Opavě jsou asi všichni zahradníci a vegetariáni, neboť je tam přehršel ulic se zahradními a zahradnickými názvy (Opavská čtvrť místními zvaná Kvítečkov (pozn. ed.)). Ale po půlhodině hledání se přece projevil náš čuch (Machex & Lagya) a našli jsme to.

Sídlo Vectorsů je přímo honosné, ba bombastické. Prvně jsme si mysleli, že si ten house půjčili, ale pak se ukázalo, že je to jejich vlastní. Představte si něco mezi Valdštejnským palácem a zámkem Hluboká. Prostě bombáá. Well. Suše nás přivítali (Hallo boys) a pozvali dál. Ale pojďme k party: největší průšvih action byl v tom, že se to konalo v domácích prostorách a člověk tam nemohl pořádně roztáhnout, jak se říká, křídla. Ale jináč sedačku měli pohodlnou.

Anyway. Opava je hezký město, díky, že jsme ji poznali. Vectors party bylo velice povedeným třídenním (jestli se dobře pamatuji) tahem. Jenom škoda, že se jí nezúčastnilo více lidu. Atmosféra byla skvělá, nabitá hexakódem od rána až do večera - to díky PÍČI, kteří mi na nové A1200 bombasticky přeformátovali harddisk.

Na tomto místě bych (já Lagya) se chtěl ještě jednou omluvit Anonym boys, které jsme nevzali s sebou autem do Brna, ale byli jsme tak nacpaní, že by jste se tam, boys nevlezli ani po přeformátování Stackerem a XPK dohromady. Ještě jednou SORRY.

PS.: Největší potěšení mi způsobilo to, že všichni si pochutnali na MaLa# leču, které jsem se uvolil po delším přemlouvání ukódovat. Nikdo sice nevěřil, že to bude k jídlu, ale situace se v dobré obrátila.

#MaLa = Machexova paprika, Lagyova rajčata. Cibule made in Vectors. Teď mě tak napadlo, proč se jejich ulice nejmenuje Cibulová. Měli jí totiž plné patro.

LAGYA/GURU TEAM (EXIT 10)

Report (Machex)

Report (Machex)

24. dubna 1993 se konalo další Resetkání uživatelů Amig. Tentokrát bylo místem konání akce velký sál Královopolských strojíren v Brně. Příjemné prostředí, mnoho lidí, mnoho nových programů, nové kontakty, účast ABCompu (!) - to by byli hlavní rysy setkání. A teď podrobněji.

Vzhledem k rozchodu Guru a Amiga Staru s Eurofarmem bylo období února - dubna mírně "neplodné". V tomto období nevyšel magazín a proto se tato akce nemohla náležitě propagovat. Proto jsme rozeslali několik pozvánek do větších amigistických center a čekali na odezvu. Příjemně nás překvapila vysoká účast s kterou jsme nepočítali. Navzdory tomu nebylo nových tváří tolik, spíše staří známí z předcházejících akcí. Proto když napíšu, že tato akce byla mírně interní, mně asi nikdo neukamenuje.

Vedle firmy AMIUM se konečně rozhodla prezentovat i firma ABComp. Předvedla Amigu 1200, která byla samozřejmě hned k dostání. Kromě ní byl k dostání i další hardware Commodoru a GVP. AMIUM představila demoverzi svého nového produktu - správce souborů. Je to "kopie" programu Norton Commander známého z PC. Kromě klasických nortonovských funkcí obsahuje další funkce specifické pro Amigu. Že by se AMIUM chystala zaútočit na Directory Opus? Uvidíme.

Drobných firem se prezentovalo také více než minule. Zvláště musím vyzvednut firmu BOHEMIA Software, kteří útočili na návštěvníky svojí PD disketou. Obsahuje mnoho užitečných drobností nevyhnutelných pro každého začátečníka. Jeden exemplář obdržela i naše redakce. Mini recenzi diskety najdete v následujícím čísle diskmagu Guru.

Od Anonym software jsme se dozvěděli, že jejich proslavený, dnes už skoro legendární textový editor ještě stále není hotový.

V oblasti dem nemám přehled, proto jsem požádal Jofu, jako právoplatného majitele dema-depa, aby napsal něco o předvedených novinkách. Do uzávěrky však článek nedorazil. V každém případě za zmínku stojí demo verze dema, jehož autorem je skupina 4-TM. Jedná se o hudební demo s perfektní hudbou, báječnou grafikou a k tomu všemu ještě několika efekty. Pevně věříme, že nám nezapomenou poslat finální verzi.

Kupodivu klesla aktivita programu X-Copy. Více se kopírovalo pomocí Diskmasteru a DOpusu. A co? Hudební moduly, obrázky, zdrojové texty. Majitelé A1200 si našli čas i na to, aby se pochválili svými novými kamarádkami i ostatním amigistům. Více se mluvilo, ukazovalo a o to méně se kopírovaly hry. Potěšující.

Na konci akce jsme se jako organizátoři jednoznačně shodli na tom, že setkání vysoce splnilo svůj cíl. A proto jsme se i dohodli na zorganizování dalšího setkání, které by se konalo v průběhu září.

Zatím se těšíme na další osobní setkání s Vámi.

Machex (GURU #03/93)