První číslo swapmagu Sabotage se objevilo na konci dubna roku 2000. Bylo jej možné šířit pouze na disketách pomocí normální, klasické pošty. Aktuální číslo tedy nebylo možné nahrávat na internet. To bylo možné teprve až po uvedení následujícího čísla. Poslední číslo vyšlo v prosinci roku 2001.

Autorem swapmagu byl Láhve (Hrdlička Radek), který jej vydával nejdříve pod hlavičkou skupiny Reason a po jejím rozpuštění jej přibral zpět pod křídla skupiny Horizontal Lamerz. Nápad na jeho vydávání dostal ve chvíli, kdy už ho nebavilo být na někom závislý, chtěl dělat diskmag, ale na to by sám nestačil. Mnohem více ho bavilo sbírat hlasovací lístky a podobné věci kolem scény. A k tomu je swapmag přímo ideální. Při volbě jeho názvu se inspiroval stejnojmenným videoklipem skupiny Beastie Boys. Vlastně celý design je převzatý právě z černobílého stylu tohoto klipu. Design vytvořil ID / Vertical Syndicate, a ani v budoucích číslech se neměl měnit.

Původním plánem bylo vytvořit něco odlišného, zvláštního a stylového. Hlavním záměrem bylo šíření jednotlivých čísel jen snailem (klasickou poštou), později tak nějak vyplynuly další speciality, jako např. vždy originální hudba a introscreeny stvořeny jen pro Sabotage a těmi nejlepšími. To se Láhvemu dařilo již od prvního čísla, téměř všichni muzikanti, které oslovil, nadšeně přikývli, přestože Sabotage nikdy neviděli ani o ní neslyšeli.

Tento diskmag vydával v roce 1998 Vít Kubr alias Flegy. Jeho náplní mělo být přinášení recenzí volně šiřitelných i placených užitkových programů pro Amigu a také užitečných informací hlavně pro začínající Amigisty. Součástí diskmagu byla i bonusová PD disketa, na které se nacházely některé recenzované programy.

Samotný engine diskmagu byl vytvořen v programovacím jazyce AMOS, což znamenalo známé omezení na pouze 32 barev. Zcela novátorské (i když nezvyklé) bylo samotné ovládání diskmagu, které bylo řešeno pomocí horního menu. Celý diskmag byl zcela nekomerční (zdarma) a hned ze začátku byl plánován jako občasník.

Současně s uvedením nultého čísla byla pod hlavičkou Sword & Magic PD spuštěna knihovna volně šiřitelného software pro Amigu. Všeho všudy byly vydány pouze první dvě čísla a i přes slíbené třetí číslo, tímto vše utichlo.

Redakci tvořil v podstatě jen Flegy (Vít Kubr), který byl původně členem skupiny Horizontal Lamerz. i u této skupiny plnil funkci editora, což zahrnovalo právě psaní článků. A právě pro psaní používal hlavně BDEditor, hlavně kvůli jeho funkci na kontrolu pravopisu. A pak často také Cygnus.

Jeho prvním setkáním s počítači byl asi papírový model počítače z časopisu ABC. To byla spíš taková hříčka, která měla seznámit tehdejší nezasažené lidi s výpočetní technikou. Ale potom u známých viděl Atari 800 se hrou River Raid a byl ztracen. To byl jeho totální průlom do světa počítačů. Tehdy tedy spíš her.

Jeho prvním počítačem se stalo Atari 800XE. Byl to jeho první počítač a volba byla vlastně jasná. Všichni okolo něj ho měli. Sice chodil "slintat" do pražského obchodního domu Kotva v Praze, kde tenkrát měli vystavené a hlavně puštěné Amigy. Bohužel v té době byla cena 16-bitového počítače rovna zhruba jeho ročnímu platu, takže mu holt nic jiného než osmibit.

V roce 1996 si konečně zakoupil svou vlastní Amigu 600 a asi za rok poté následovala CD32 + Promodul, která se prakticky rovnala Amize 1200 s CD-Romem. Po zjištění, že se předchozí konfigurace nedá rozšířit turbokartou, si pořídil bazarovou Amigu 1200 v toweru Infinitiv a dovybavil si jí novým PPC Blizzardem na 160 MHz. A potom Pegasos, MacMini a pak se to nekontrolovaně rozjelo na spoustu dalších počítačů, herních konzolí, chytrých mobilů a podobně.

Po nějaké době u počítače člověka tak nějak přestane bavit jen "pařit" hry, a tak se díval co dál. Na Atari 800 pak vytvořil několik textovek a udělal pár překladů polských her do češtiny, ale scéna jako taková tehdy u nás neexistovala, nebo o ní nevěděl. Když si pak pořídil Amigu, tak chtěl nejdříve po vzoru Freda Fishe vytvořit kolekci free software, ale to mu nakonec zhatil nástup internetu. A pak najednou s údivem zjistil, že existuje spousta lidí, kteří něco na počítači tvoří a dělají, a tak jsem to chtěl zkusit taky.

Amigu má doposud, i když už jen ve sbírce. Mimochodem, je celkem hromadící typ, takže ze všech svých počítačů zatím prodal jen svojí první Amigu 600. A co se týče ukončení působení na scéně, tak zkrátka přišly jiné starosti a povinnosti a hlavně přišla nulová motivace a hlavně lenost.

Měl na starost jak vytvoření enginu a design, zároveň byl také autorem většiny článků.

Slovenský diskmag vytvořený v roce 1992 v kooperaci skupin Citadel a Ariola. Podle dostupných informací se objevila pouze dvě čísla. Jednalo se o čistě komerční projekt a cena jednoho čísla byla stanovena na 35,- Kč (včetně samotné diskety). Engine byl hodně podobný enginu jaký využívaly diskmagy AWB či Echo. Obsah byl zaměřen převážně na hry a pár řádek se našlo i na hardware a software.

Stálou redakci tvořili členové skupiny Ariola a Citadel. Přesněji programátor Coke (Ariola), grafik Titan (Ariola) a grafik Megaloman (Citadel).

Diskmag tvořený dvěma lidmi (Michal Mráz a Lukáš Machálek), kteří si dohoromady říkali Lucas Software. Vyšlo pouze jedno číslo. Jednalo se spíše o slabší dílko na poli diskmagů. Engine byl dělán v "amosovském" editoru na tvorbu her C.A.G, takže je asi každýmu jasné jak to vypadá. Zde bych klady hledal marně. Málo textu a navíc se autorům ani nezdálo o českých fontech (což je na rok 1995 překvapující) i celková grafika je mizerná.

Diskmag Top Secret začal na začátku prázdnin roku 1995 připravovat Láhve (Radek Hrdlička), ještě pod hlavičkou Adventronic System. Pod touto značkou vystupoval již od roku 1989, kdy se ještě věnoval programování textových her pro Atari 800XL (např. trilogie "Capartű", Panství hraběte Dráculy, Normální život). Po přechodu na Amigu se začal věnovat práci novináře a tak vzniklo první číslo Top Secretu, které se objevilo v červenci stejného roku. V té době ještě vůbec netušil, že diskmag stejného názvu vydávala i skupina Majic12.

Práce na samotném enginu diskmagu obstaral Harry alias ShellMaster (Petr Mareš). Vydatnou pomoct při tvorbě tohoto diskmagu znamenal také příchod Holograma (Jaroslava Bubeníka) do redakce.

Za dobu své existence si prošel Top Secret několika etapami. Asi nejdůležitější etapou byla změna samotného enginu. Láhve si sám rozdělil historii diskmagu na 3 generace. První generace zahrnovala pouze první číslo a bylo to jakési zkušební číslo. To bylo na první pohled i vidět - špatný engine a hudba, zbytečně veliký font. Čísla 2 až 5 byla druhá generace, u které byla vylepšena grafika menu, přidáno více recenzí, menší font a podobně. Dalo by se říci, že na prvním čísle si Láhve! vyzkoušel tvorbu na nečisto a teprve u dalších čísel to vzal pěkně od podlahy. No a třetí generace je pak od čísla 6 vydaného v březnu 1998.

Podle enginu by se dala historie Top Secretu rozdělit na dvě části. Původní verze enginu byla napsána v Amosu, což na jednoduchý diskmag stačilo. Umožňoval maximálně 64 barev, měl řadu nevýhod, které byly popsány výše, a proto byl od čísla 6 (tedy od 3 generace) kompletně přepsán. U posledních čísel byl použit MultiView formát. Pokud nevíte co to je, stačí si představit klasický AmigaGuide soubor. Čísly 9 a 10 se Top Secret pozvolna přeorientoval na AMIGA scénu (herní rubrika byla přesunuta do AmigaCS) na přání čtenářů, kteří si přáli herní rubriku vypustit.

Další články...