SATELLITE`2K + KINDERGARDEN`2k Report aneb
ŽIVÝHO MĚ NEDOSTANETE!

Tak to přišlo... po několika měsících očekávání, po plánování cesty a po shánění lidí, ze kterých se mnou na Satellite ve finále nejel vůbec nikdo, jsem konečně stál osamělý se skromným ruksáčkem na Hlavním nádraží. Kolem mě spousta chmatáků, somráků a pankáčů, ale mě to nevadilo. Svoje lístky tam i zpět i s rezervacemi jsem si držel pevně a já měl ještě něco málo času popřemýšlet o akci. Satellite`2k, stejně jako minulý rok, organizuje parta Appendix v čele s cílevědomým Madbartem a partyplac se nezměnil: štětínský studentský klub Slowianin. Jen datum se lišil, 3.-5. listopadu.

Cesta utíkala dobře, kupodivu. Přestože jsem jel sám, kolem mě byla spousta lidí, takže bylo s kým si povídat. Co nevidět jsem dorazil do Wroclawi, kde mě čekal obvyklé několikahodinové čekání na spoj další, který mě odveze do Štětína. Ač jsem člověk vcelku mírumilovný, zbytečný čas jsem zabil návštěvou nejhorší hospody na světě. Jmenovala se "exchange". Zde vám zaručeně nikdo nenaleje a navíc vás okradou o peníze dle podivného kurzu. Nicméně, rezervace nerezervace, do vlaku na Štětín jsem se nacpal jen tak tak a osmihodinový pobyt v kupé plném otylých babiček a upocených tatíků mohl začít. Cesta opět uběhla celkem rychle a před páteční půlnocí jsem stál před vchodem do klubu. Připadal jsem si zde jako doma, i když jsem tu byl sám teprve poprvé. Možná proto, že minulý rok jsem tu s Dizzym strávil plno hodin prohlídkou města a čekáním na otevření klubu, čemuž jsem se chtěl, pohlédnuv na místní teploměr, z pochopitelných důvodů vyhnout. Proto jsem si zvolil cestu tak, abych dorazil spíš k půlnoci... no dobře, dobře... nic jsem si nezvolil, jen dráhy posunuly odjezdy a prošvihnutí spoje by znamenalo půldenní čekání na další.

Vešel jsem. Uvnitř bylo jen pár lidí, vesměs organizátoři. První, kdo mě spatřil a poznal, byl "obarvený" Evan (členům Nah-Koloru se stejně jinak neříká ;), který se na mě vrhnul a rval mi do krku půllitr vodky. Než jsem se probral, už mě táhli dva směrem k pódiu, kde mě chtěli představit dalším cizákům, letos to byli Norové, kteří se přijeli do Polska podívat. Jmenovitě Arcane/Haujobb, Aztec/Layout a Frequent/Ephidrena. Musím říct, že jsem velmi brzy zjistil, že jestli mají Poláci náturou blíže k Rusákům, jsou Norové téměř stejní jako Češi, klidní a velmi přátelští.

Další páteční hodiny není třeba komentovat: polský program byl celkově vzato pouze tekutý a tak do mě během večera dostali snad litr lihovin různých, povětšinou průzračných nápojů obrovské síly. Marně jsem se snažil přispět svoji ubohou čtyřicetiprocentní Hanáckou... v porovnání s polskou sedmdesátkou se z ní stala neškodná voda podávaná dětem od tří let. Později se místností, původně vybranou jako "spací místnost", se nesla hesla typu "Mawi people - vodka people". Ach, nerad na to vzpomínám ;).

V sobotu ráno jsem byl násilím vzbuzen další várkou hulákajících poláků a zábava začala. Hodil jsem řeč se spoustou skvělých lidí, povětšinou velmi talentovaných, takže čas ubíhal rychle a šestá hodina, vybraná coby startovní chvíle pro compos, se blížila.

Kolem čtvrté začala, jako obvykle velmi spontánně, tzv. funny compa, kde jsem zvítězil v notování státní hymny. Nevím proč, možná zapůsobily lihoviny neustále dodávané spolkem Madwizards, do kterého jsem se nedávno přidal, ale na jazyk mi lezla pořád slova "Nad Tatrou sa blýska" a na českou hymnu ne a ne si vzpomenout. Ale povedlo se. Šátek s logem jakéhosi sponzorského rádia, který jsem někde splašil i minulý rok zdarma, byl můj.

A začalo samotné compo. Muzika i obrázky byly tvrdě selektovány, možná až moc a také za to organizátoři sklidili spoustu sprostých nadávek, kterým jsem rozuměl i já. Ale to, že zapomněli zařadit obrázek od Foba/Reason, se kterým jsem se táhnul, abych ho zde prezentoval, to už jsem jim neodpustil. Později mi na IRC Madbart slíbil, že se nic podobného nikdy nestane, tak jsem zvědav. Ze stránky compos byla organizace více než mizerná, přestože přijímání příspěvků se odehrávalo v klidu, beze zmatků a v tiché místnosti v backstage.

V polovině compos nám stejně jako minule zahrál Void/APX, bohužel, tentokráte bez obrazového doprovodu, což produkci ochudilo. Pařili všichni a lidi se bavili.

Rád bych se pozastavil nad demy a intry. Nejlepší bylo asi PPC intro od Potionu "Suicidal", bylo to skutečně to nejlepší, co jsem na Amize kdy viděl. Z dem mě nadchlo snad jen demo od Appendixu "I want to be a machine", jinak produkce nedosahovala takových kvalit, jako tomu bylo vloni. Škoda.

V neděli jsem odcházel opět jako poslední, můj vlak odjížděl v půl osmé večer a já musel opustit klub už kolem jedenácté. Vyprovodil jsem tedy alespoň Nory do hotelu ve městě a trávil několik hodin střídavě na nádraží a v zamrzlém Štětíně. Zima je tou dobou na severu Polska neskutečně velká, navíc když nejste dostatečně oblečeni a stojíte v mrazu několik hodin. Ale přežil jsem to. Večer jsem si to už drandil směrem na Prahu. Cestou jsem ještě stačil doplatit otravnému průvodčímu (mumlaje cosi o tom, že vlak jede trochu jinou trasou, než mám na lístku) zbytek "polskych zlótych" a v pondělí kolem osmé jsem už ležel doma v posteli. S hlavou plnou dojmů a foťákem plným vzpomínek na další skvělý, leč na rozdíl od minula o něco méně povedený Satellite.