Po skončení jeho spectristické éry si koupil počítač Amiga 1200. V té době toho PCčka zas tak moc neuměla a Amiga pro něj byla (jako pro hudebníka) mnohem lepší volba. Časy se ovšem mění a po čase zjistil, že Amiga umírá, nového kvalitního softwaru bude pomálu a že musí přejít na PC platformu. Nicméně za dobu, co měl Amigu, složil i několik modulů. A ty si můžete poslechnout právě zde.

Mezitím se však k počítačům dostal i jinak. Bratr jeho kamaráda měl doma ZX Spectrum II. Další kamarád v Bohnicích měl Atari 800XL, další zase Commodore 64, takže měl na výběr. Nakonec přesvědčili rodiče, aby mu a jeho bratrovi koupili Atari 800XL. To bylo asi v roce 1990. S bratrem na něm programovali textovky. Pak prodali Atari 800XL a koupili Atari ST, ke kterému ještě koupili Amigu. To se už psal rok 1994. A to znamenalo mít doma prakticky tu nejmodernější dostupnou výpočetní techniku, která tehdy po světě běhala. A protože počítačové hry miloval už od poloviny 80. let, kdy objevili v létě v Harrachově maringotku s prvními automaty, měl slušný přísun novinek a spisovatelské ambice, napadlo ho přispívat do některého z herních časopisů.

Vše začalo na podzim 1994, kdy se tehdy v legendárním Excaliburu pod přezdívkami JKL a Napoleon (Jindra Rohlík) pohybovali jeho dva bývalí spolužáci ze střední školy, které odchytil na snad první herní přehlídce Excalibur Show. To bylo v době, kdy odešli z redakce Andrew s Icem.

A tam JKLa děsně prosil, ať ho vezme do redakce klidně zadarmo, že bude psát pro Atari ST. Tak sepsali smlouvu, že bude psát na Amigu a na Atari ST. V době kdy nastoupil, psal do Excaliburu ještě Lewis a sem tam i JKL. Ale tihle dva psali čím dál méně a Joe zase čím dál víc, takže to vyústilo v jeho skoro monopol v Excaliburu. Ten trval až do jara 1997, kdy Joe přibral do Excaliburu nové lidi, protože už nestíhal psát a dělal spíše redakční věci. Joe měl na starost Amiga část, kde zařizoval veškeré zahraniční  kontakty. V roce 1997 došlo v Excaliburu k obrovskému mezníku vývoje - vzniku herní přílohy Amiga MAX. Byl to vlastně magazín, který Joe založil, vymyslel mu logo a název a přemluvil Martina Ludvíka, aby to tak vydával. Byl to vlastně Amiga časopis v časopise. Jeho ukončení činnosti v Excaliburu přineslo až samotné ukončení vydávání časopisu. Po ukončení této etapy života začal spolupracovat s Tomášem Bendou na Amiga Review.

Jednou mu zavolal přímo Tomáš Benda, že je tam ta redakce hrozná a že tam potřebují někoho schopného, což mu samozřejmě hrozně lichotilo. Nové lidi, které JOE přibral do Excaliburu pak přetáhl do AMIGA Review a tam nabral ještě další. Když volal Michalu Sukovi, že Excalibur končí a že bude dělat už jen pro něj, tak se pochopitelně zaradoval. Tak ho přesvědčil k tomu, aby udělali trochu pozměněné logo Amiga MAXu speciálně pro AR a dali ho i na obálku, aby lidi věděli, že se to přestěhovalo z jiného časopisu. To se stalo v lednu 1999 (Amiga Review 40), kdy se stal oficiálně šéfredaktorem herní přílohy Amiga Max. Od května 2000 (Amiga Review 54) pak převzal funkci šéfredaktora celého Amiga Review. Časopis dotáhli až do nového tisíciletí, i když od roku 2001 už jen ve formě Amiga CD. Nicméně, konec jednou zákonitě přijít musel.

Po skončení Amiga Review pomáhal rozběhnout první web zaměřený na profesionální zvuk a tehdy novinkový formát MP3 - Audionet.cz. V roce 2001 celý projekt koupil Mobil Media alias iDnes a tak se stali součástí serveru Technet.cz. O tři roky později si zkušeného matadora všímá dovozce MP3 přehrávačů CM-Tech a angažuje jej do svých služeb.

Poté má psací kariéra upadá... Sem tam ještě nějaký ten článek pro Technet, Digizone, Repro a další weby... Ale už chybí ta správná invence a tak se věnuje víc obchodu než kreativní práci. Za zmínku stojí rozhodně také to, že dnes pod přezdívkou Joe Cormack patří mezi nejvěrnější propagátory trancu v Čechách, každý týden připravuje hned dvě radioshow vysílané několika rádii po celém světě, vystupuje po klubech nejen u nás.