GUSTAV MEYRINK:
SKOPCOGLOBIN
I.
- Motto:
- Dulce et decorum est (Sladké a čestné je
- pro patria mori. zemříti za vlast.)
Profesor Domicián Dredrebaisel, světoznámý bakteriolog, učinil prý vědecký
objev přímo ohromujícího dosahu - ta pověst letěla od úst k ústům, z novin
do novin.
Z toho bude přestavba vojenství - to určitě - možná dokonce úplný zvrat všeho,
co v tomto oboru existuje. Proč by jinak ministr války měl tak naspěch, aby toho
věhlasného učence pozval k sobě ? -- Hm ? -- tak se všeobecně říkalo.
A což teprve když se ukázalo, že se na burzách už utvořily tajné syndikáty na
zužitkování objevu, nabídly profesoru Dredrebeiselovi velkou částku, aby mu
umožnily naléhavě nutnou studijní cestu na --- Borneo, to už zůstávaly oči
vykuleny a ústa dokořán.
..."Prosím vás, Borneo, a ministr války," prohlásil s výrazným gestem pan
Galizenstein, slovutný burzián a učencův příbuzný, když ho jednooho dne
interviewovali - "co má Borneo společného s ministrem války !?!! Kde vůbec leží
Borneo ?"
Slabiku po slabice přinesly noviny příštího dne tato tak sympatická slova
dalekozřivého finančníka a ještě k tomu dodaly, že právě byl přijat v audienci
vlády u profesora Dredrebaisela expert americké vlády Mr. G. R. S. Slyfox M.
D. a F. R. S.
Zvědavost veřejnosti se ovšem horečně stupňovala. Slídilové podpláceli písaře
v ministerstvu války, aby se dověděli podrobnosti o zadaných nových vynálezech atd.,
a tím vynášeli na denní světlo materiál, který vystavoval nejskvělejší vysvědčení
horlivému úsilí o neustálé zdokonalování vojenství. -- Úplně převratné, soudily
odborné kruhy, bylo například navržené důmyslné zařízení, týkající se činnosti
trénu v případě války, nebo manévrů, které umožňovalo zvýšit doposud dosahované
procento úspěchu z nuly na pětinásobek (!!).
Avšak přímo hors concours, v tom byli všichni zajedno, je prý geniálně vymyšlený
automat cti hejtmana pěchoty Gustava Bortdinera, důstojníka známého daleko za
hranicemi země pro neobyčejně svérázné pojetí čestného slova.
Jen považme, hodinový stroj, který snadno, bez instrukcí nebo předběžných znalostí
dokáže ovládat každý lajtnant -- aparát -- zkrátka a dobře: strojový důstojnický
kodex cti s vodním splachováním -- jediným hmatem natočitelný kterýmkoli směrem --
jenž činí zbytečným zdlouhavé a úmorné cepování a předpisování takového pojetí cti,
jaké je pro jednotlivé případy žádoucí, a místo toho zavádí čistě mechanický pohon.
Mnoho, přemnoho takových věcí vyšlo najevo, ale po nějakém vynálezu nebo objevu
profesora Dredrebaisela ani stopy.
A tak se nabádalo k trpělivosti, aby se věci nechaly uzrát jako polní plody a
aby se vyčkalo výsledků výpravy na Borneo.
--- A míjely měsíce.---
Veškeré pověsti o velkém vynálezu už dávno usnuly a udělaly místo novým otázkám,
když tu jedny evropské noviny přinesly zprávu, že profesor Dredrebaisel a s ním
možná všichni jeho společníci bídně zahynuli -- strohými slovy telegramu:
13. květen. Silindong, distrikt Pakpak, Borneo.
(kabelová zpráva našeho dopisovatele)
- "Profesor Dredrebaisel včera večer v noci ve svém
bytě roztrhán na kusy smečkou orangutanů. Mnoho sluhů
a hlídačů postihl stejný osud. Asistent dr. Slyfox se
pohřešuje. Učencův psací stůl roztříštěn. Podlahu
pokrývají spousty badatelových spisů a poznámek."
To byla stručná pohřební řeč, s níž byla uložena do hrobu tak skvělá věc.
II.
Motto:
"Zadnici v rámu lampasů, pýchou se cvokl nadýmá,
a že myslet nemusí, tím větší radost má."
Dopis,
který o tři roky později napsal z Bornea svému příteli jistý dr. Ipse:
Silindong (Borneo), 1.dubna 1906
Milý starý příteli,
víš-li pak ještě, jak jsme si před dávnými lety u Maadera dali slovo, že
si okamžitě napíšeme, kdybychom na své životní pouti snad narazili na
příhody, které se vymykají vyšlapaným cestám a obsahují něco mimořádného,
tajuplného, co se nehodí -- jak bych to řekl do koloběhu triviálních událostí ?
A hle, můj milý, dnes bych tedy měl to štěstí, že tě mohu o něčem podobném
zpravit a vyplašit tě z tvých alchymistických foliantů, nebo v čem jiném
toho času hloubáš.
Jakpak ti asi bude tam v Evropě, když se někdo na dalekém Borneu opováží
přiložit sekeru poznání ke kořenům Tvé neomezené úcty ke všemu, co se označuje
jako kasta bojovníků ?
Kéž bych tě mohl chvilinku potají pozorovat, až budeš tento dopis číst, jestli
se v tvé duši nezačnou od sebe odlučovat pojmy: stejnokrojová pýchha a: láska
k vlasti, asi jako opadává z perníkového husara cukrový nápis, když na něj
dlouho prší.
Řekni, nikdy jsi o tom nepřemýšlel, čím to je, že vzdělaní lidé téhož stavu
-- ba i holiči -- se vzájemě nazývají "kolegové" (což znamená tolik jako lidé,
kteří společně čtou, studují), kdežto stav "cvoklů" -- vzpomínáš si ještě na tu
proslulou, foneticky tak nesmírně výstižnou přezdívku pro oficíry ? -- zatímco
stav cvoklů se mezi sebou oslovuje "kamaráde" ?! (od camera -- komora ve
společné jizbě spáti, povalovati se).
Vždycky mi tu napadá zdařilý nadpis jedné kapitoly u středověkého učence
van Helmonta: "Co smyslu hlubokého a tajemství ve slovech a výrazech skryto
jest." --
Ale teď střemhlav do víru událostí !
Tak hádej, s kým jsem se tu seznámil. S nikým jiným než s Mr. G. R. S. Slyfoxem
M. D. a F. K. S., někdejším asistentem nebohého profesora Dredrebaisela. Jen považ !
Tady v Silindongu, v nejhlubších pralesech Bornea ! -- Mr. Slyfox je totižž jediný,
kdo přežil tehdejší výpravu, a hned po smrti profesora Dredrebaisela, jehož pokusy
řídil zcela sám, a to hned od začátku -- ve skutečnosti byl profesor Dredrebaisel
vždycky jen nastrčená figura -- opustil Borneo a odcestoval do Evropy, aby několika
státům, především tomu, který od počátku jevil takový zájem a jejž všichni tak
neobyčejně ctíme a milujeme -- nabídl svůj objev nebo lépe řečeno vynález ve
zdokonalené podobě.
Jak ten podnik dopadl, o tom později -- zatím stačí, že teď tu Mr. Slyfox zase sedí
v Silindongu -- chudý jako kostelní myš -- a pokračujeme ve svých studiích.
Rád bys věděl, ty netrpělivče, v čem vynález profesora Dredrebaisela, lépe
řečeno Mr. Slyfoxe vlastně záležel !
Je to tak ? Tedy poslouchej:
Mr. Slyfox se po celá desetiletí zabýval očkovací statistikou a dospěl k
závěru, že v končinách, kde se očkovací látka proti neštovicím už neodebírá
od lidí, nýbrž od telat, byl zřejmý nápadný vzrůst "pudu obrany vlasti",
dokonce i tam, kde k tomu nebylo sebemenšího podnětu.
Od tohoto pozorování až k pozdějším epochálním pokusům byl ve vynalézavém
mozku Mr. Slyfoxe jenom krok.
Se sebejistotou Američana, kterému není nic svaté, uvedl zmíněný symptom
do přímé souvislosti s méněcenným myšlením telete, a tím byl dán řetěz
experimentů.
Už první pokusy s několika vybranými exempláři samčích, ale chirurgicky
korigovaných ovcí -- což my laici prostě nazýváme skopec -- dopadly skvěle.
Jestliže tato očkovací látka, získáná ze skopců -- tkazvaný skopcoglobin
simplex A -- prošla ještě krevním oběhem jednoho či dvou lenochodů, pak se
stala tak účinnou, že při aplikaci na mladistvé nepředpojaté osoby vyvolávala
v nejkratší době jakousi primární vlasteneckou demenci.
U dědičně zatížených indiviuduí stupňoval se tento stav ve dvou případech
dokonce až k takzvané nevyléčitelné progresívní patriománii.
Jaká hluboká změna přitom proběhla i ve vnitřním uměleckém životě očkovaných,
to dokládá zajisté nejlépe případ, kdy takový očkovanec, jeden z našich
nejváženějších jízdních básníků, zahájil svůj nejnovější svazek básní
verši:
- "Vy meči po mém boku - ó
- Váš lesk mi svítí v oku -ó!"
- atd. atd.
Ale to je jen tak mimochodem.
Zpočátku, to jistě víš, se vlády velice zajímaly o vynález, jenž měl být
uveden pod jménem profesora Dredrebaisela, a jeden syndikát zálohoval náklady
na expedici.
V Silindongu, v nejhlubších pralesích Bornea, ve vlasti orangutana, pak bylo
schytáno na dvě stě takových opic a neprodleně očkováno skopcoglibinem, simplex A.
Mr. Slyfox si totož řekl, že ony produkty lymf, jež lze získat z lenochoda,
by vzhledem ke vzácnosti těchto živočichů přišly při hromadném použití ve
vojenství příliš draho.
Čím lenochod -- dík svému podstatnému přebytku stupidity -- přispívá k
posílení očkovací látky, to se jistě dá s prospěchem nahradit, tak učenec
doufal, převažující opičatostí orangutana.
Neblahé následky, vyvolané tím, že tak mnoho silných zvířat bylo uzavřeno
pohromadě, nemohl ovšem předvídat nikdo.
Ona noc hrůzy, v níž opice rozbily své klece a roztříštily všecko na padrť,
usmrtily profesora Dredrebaisela a malajské hlídače, jen o vlas mohla stát
život i Mr. Slyfoxe (unikl smrti jako zázrakem).
Po dovršení díla zkázy konali orangutani několikadenní poradu, jejíž účel
a cíl byl zprvu zcela nepochopitelný, později však vrhl pronikavé světlo
na účinek skopcoglobinu a co s ním souvisí.
Z bezpečného úkrytu mohl Američan přesně pozorovat, jak si opičáci po takřka
nekonečném klábosení zvolili ze svého středu vůdce -- a sice onon exemplář,
který byl už během svého zajetí všem nápadný jako úplně zblblý -- a vzápětí
mu nalepili na zadek pozlátko (!), které našli v rozbité bedně.
Co se odehrávalo před učencovýma očima bezprostředně potom, muselo rovněž
vyvolat krajní úžas.
Orangutani se totiž seřadili do útvarů, dali si na ramena haluze a pruty,
nebo co jinak ve spěchu popadli, a seřazeni těsně vedle sebe, zatímco vůdce
kráčel s důležitou tváří kus vpředu, táhli vzpřímeni po stezkách pralesa.
Co chvíli vyrážel Pozlacený pronikavé:
Gvéé -- gvegg ! Gvéé .. gvegg !
a pak to na všecky přišlo jako temná extáze.
V jejich výrazu se objevila jakási podivná zhovadilost, jediným trhnutím
otáčeli obličej doleva a při chůzi mlátili nohama o zem jako stižení
vzteklinou.
Byl to jistě nazapomenutelný pohled. -- "Celé okamžiky," to jsou vlastní
slova Mr. Slyfox, "mi bylo, jako kdybych už nebyl v pralese, ale docela,
docela jinde. -- V nějakých evropských kasárnách.
A když jsem později dokonce přihlížel, jak opičí smečka drží jeden
vzpouzející se exemplář a provádí před ním na ukořistěném kufru na klobouky
ohlušující vyrvál tak dlouho, až i ten vzpurník byl zachvácen ¸primární
patriotickou extází' -- tu se mi vhrnula do mysli doslova záplava úplně
nových myšlenek.
Ty opice nikdy neměly žádný vzor, řekl jsem si, a přesto i ony přišly na
myšlenku zdobit si zadek zlatem -- chtějíce tím vyvolat bojovný dojem -- a
vymyslely instituce, které ve světle pravého poznání určitě vznikly jako
účinek skopcoglobinových látek, jež zamlžují mozek, ať už byly naočkovány,
nebo vznikají v těle autotoxiny následkem zděděné omezenosti.--- "
Úmyslně Ti nevykládám, milý starý příteli, myšlenkový postup Mr. Slyfoxe
podrobněji.
Už proto, abych Tě nepřipravil o rafinovaný požitek, že si budeš moci
všecko domyslet sám.
Kdyby mi teď třebas napadlo tvrdit, že cvoklovství nemá se skutečnou
láskou k vlasti vůbec nic společného a z velké části prýští z temné touhy
dělat dojem na prostitutky obojího pohlaví -- napodobovat jakési směšné
tetřeví tokání -- řekni sám, nemusel bys mi teď dát za pravdu ?
Či by bylo skutečně možné, že by dva tak staří přátelé -- tak důvěrně
spolu zvětralí -- mohli být v tak fundamentální pravdě byť jen na okamžik
rozdílného mínění ?
A nestačilo by v opačném případě uvědomit si vzdělanostní úroveň stavu
cvoklů ? -- ovšem vždy -- i zde -- mám na mysli určitou velmoc.
Avšak pryč se všemi úvahami.
Chtěl jsem Tě už jen zpravit o tom, jak se zachovaly státy, jimž Mr.
Slyfox skopcoglobin nabídl.
Jedem stručně odmítl, hodlaje nejprve pozorovat účinek v jiných zemích.
Jiný stát se vyjádřil, jako obvykle neoficiálně a přes prostředníka,
v tom smyslu, že převážná většina jeho obyvatelstva -- dík rodové lásce
k vládcům a trvalému hlubokému vlivu citátů, naučených zpaměti v raném
věku, vlasteneckých písní, jakož i důmyslně vymyšlených dětských hraček
atd. atd. -- beztak již dosáhla žádoucí úrovně. Očkovací proces jako onen
nabízený, jemuž ostatně byla politováníhodným úmrtním pana profesora
Dredrebaisela odňata záruka, jeví se tudíž jako předčasný; mehledě k tomu,
že podle názoru odborníků naprosto není dokázáno, jestli by skopcoglobin
jako jiné toxiny po nějaké době nemohl vyvolat v krvi tvorbu takzvaných
látek, čímž by pak nastal účinek právě opačný. Jinak že budou pokusy Mr.
Slyfoxe i nadále sledovány s živým zájmem a že se vždy bude atd. atd.
---- A tak teď Mr. Slyfox se svým podnikem uvázl na suchu a chtě nechtě
musí tu své očkovací pokusy provádět na všelijaké havěti.
A já mu při tom pomáhám.
Kdyby se proti očekávání nedostavily opravdu velké úspěchy, pak jsme
oba rozhodnuti chytit a naočkovat nosorožce.
To pak už --- tím se Mr. Slyfox zaručuje -- určitě přesvědčí každého
skeptika.
Ale aby ses, starý příteli, snad nechvěl o můj život, musím Ti ještě
říci, že od opic nám už žádné nebezpečí nehrozí.
I my jsme si ozdobili zadnice pozlátkem, a jestliže při setkání s těmi
zvířaty potlačíme jakýkoliv projev inteligence, jsme pokládáni za
oficíry, vysoce váženi a úplně bezpečni. Třeba řekneš, že je to ode mne
bezcharakterní, ale prosím Tě, co všecko člověk neudělá, když je nucen
žít mezi orangutany.
Ale teď už musím chvatně skončit, venku -- už docela blízko -- slyším
řízné Gvéé -- gvegg! Gvéé -- gvegg! vlasteneckých opic.
Srdečně Tě tudíž ve spěchu zdraví
Tvůj starý Egon Ipse.
Poznámky a vysvětlivky:
- Slyfox (ang.)
- lstivý lišák, symbolické jméno, velká písmena za jménem jsou
značky hodností
-
- hors concours (fr.)
- mimo soutěž
-
- J. B. van Helmont (1577-1644)
- vlámský lékař, chemik a mystický filosof
-
- Egon Ipse (lat.)
- ego - já, ipse - sám
V povídce jsou silně znát autorovy neblahé zkušenosti ze střetů s
důstojníky. Je zde také varování před mocí masmédií (noviny). Sám
byl na základě lživého nařčení v pražských novinách prakticky dohnán
k bankrotu a odchodu do ciziny.
Opsal TRAGIC ze Sbírky Černá koule, Odeon 1986.
Další ve frontě:
|
|
|
|
|
|
|
|
Vokecávky |
Hardware | Warez | WBoviny | Kodeřina | Dema |
Gfx&Muz | Pařby |