VOBSAH           DalÓÉ           PŇedeÓlej           info           neMod                     prefsy
logo

GUSTAV MEYRINK:
 
SKOPCOGLOBIN

  I.
    Motto:
Dulce et decorum est   (Sladké a čestné je
pro patria mori.               zemříti za vlast.)

Profesor Domicián Dredrebaisel, světoznámý bakteriolog, učinil prý vědecký objev přímo ohromujícího dosahu - ta pověst letěla od úst k ústům, z novin do novin.

Z toho bude přestavba vojenství - to určitě - možná dokonce úplný zvrat všeho, co v tomto oboru existuje. Proč by jinak ministr války měl tak naspěch, aby toho věhlasného učence pozval k sobě ? -- Hm ? -- tak se všeobecně říkalo.

A což teprve když se ukázalo, že se na burzách už utvořily tajné syndikáty na zužitkování objevu, nabídly profesoru Dredrebeiselovi velkou částku, aby mu umožnily naléhavě nutnou studijní cestu na --- Borneo, to už zůstávaly oči vykuleny a ústa dokořán.

..."Prosím vás, Borneo, a ministr války," prohlásil s výrazným gestem pan Galizenstein, slovutný burzián a učencův příbuzný, když ho jednooho dne interviewovali - "co má Borneo společného s ministrem války !?!! Kde vůbec leží Borneo ?"

Slabiku po slabice přinesly noviny příštího dne tato tak sympatická slova dalekozřivého finančníka a ještě k tomu dodaly, že právě byl přijat v audienci vlády u profesora Dredrebaisela expert americké vlády Mr. G. R. S. Slyfox M. D. a F. R. S.

Zvědavost veřejnosti se ovšem horečně stupňovala. Slídilové podpláceli písaře v ministerstvu války, aby se dověděli podrobnosti o zadaných nových vynálezech atd., a tím vynášeli na denní světlo materiál, který vystavoval nejskvělejší vysvědčení horlivému úsilí o neustálé zdokonalování vojenství. -- Úplně převratné, soudily odborné kruhy, bylo například navržené důmyslné zařízení, týkající se činnosti trénu v případě války, nebo manévrů, které umožňovalo zvýšit doposud dosahované procento úspěchu z nuly na pětinásobek (!!).

Avšak přímo hors concours, v tom byli všichni zajedno, je prý geniálně vymyšlený automat cti hejtmana pěchoty Gustava Bortdinera, důstojníka známého daleko za hranicemi země pro neobyčejně svérázné pojetí čestného slova.

Jen považme, hodinový stroj, který snadno, bez instrukcí nebo předběžných znalostí dokáže ovládat každý lajtnant -- aparát -- zkrátka a dobře: strojový důstojnický kodex cti s vodním splachováním -- jediným hmatem natočitelný kterýmkoli směrem -- jenž činí zbytečným zdlouhavé a úmorné cepování a předpisování takového pojetí cti, jaké je pro jednotlivé případy žádoucí, a místo toho zavádí čistě mechanický pohon.   Mnoho, přemnoho takových věcí vyšlo najevo, ale po nějakém vynálezu nebo objevu profesora Dredrebaisela ani stopy.

A tak se nabádalo k trpělivosti, aby se věci nechaly uzrát jako polní plody a aby se vyčkalo výsledků výpravy na Borneo.
--- A míjely měsíce.---

Veškeré pověsti o velkém vynálezu už dávno usnuly a udělaly místo novým otázkám, když tu jedny evropské noviny přinesly zprávu, že profesor Dredrebaisel a s ním možná všichni jeho společníci bídně zahynuli -- strohými slovy telegramu:  

          13. květen. Silindong, distrikt Pakpak, Borneo.
 
                    (kabelová zpráva našeho dopisovatele)

  "Profesor Dredrebaisel včera večer v noci ve svém
bytě roztrhán na kusy smečkou orangutanů. Mnoho sluhů
a hlídačů postihl stejný osud. Asistent dr. Slyfox se
pohřešuje. Učencův psací stůl roztříštěn. Podlahu
pokrývají spousty badatelových spisů a poznámek."
  To byla stručná pohřební řeč, s níž byla uložena do hrobu tak skvělá věc.

    II.
 
      Motto:

"Zadnici v rámu lampasů, pýchou se cvokl nadýmá,
  a že myslet nemusí, tím větší radost má."
 
Dopis,
který o tři roky později napsal z Bornea svému příteli jistý dr. Ipse:
 

Silindong (Borneo), 1.dubna 1906      

Milý starý příteli,
 
víš-li pak ještě, jak jsme si před dávnými lety u Maadera dali slovo, že si okamžitě napíšeme, kdybychom na své životní pouti snad narazili na příhody, které se vymykají vyšlapaným cestám a obsahují něco mimořádného, tajuplného, co se nehodí -- jak bych to řekl do koloběhu triviálních událostí ?
A hle, můj milý, dnes bych tedy měl to štěstí, že tě mohu o něčem podobném zpravit a vyplašit tě z tvých alchymistických foliantů, nebo v čem jiném toho času hloubáš.
Jakpak ti asi bude tam v Evropě, když se někdo na dalekém Borneu opováží přiložit sekeru poznání ke kořenům Tvé neomezené úcty ke všemu, co se označuje jako kasta bojovníků ?
Kéž bych tě mohl chvilinku potají pozorovat, až budeš tento dopis číst, jestli se v tvé duši nezačnou od sebe odlučovat pojmy: stejnokrojová pýchha a: láska k vlasti, asi jako opadává z perníkového husara cukrový nápis, když na něj dlouho prší.
  Řekni, nikdy jsi o tom nepřemýšlel, čím to je, že vzdělaní lidé téhož stavu -- ba i holiči -- se vzájemě nazývají "kolegové" (což znamená tolik jako lidé, kteří společně čtou, studují), kdežto stav "cvoklů" -- vzpomínáš si ještě na tu proslulou, foneticky tak nesmírně výstižnou přezdívku pro oficíry ? -- zatímco stav cvoklů se mezi sebou oslovuje "kamaráde" ?! (od camera -- komora ve společné jizbě spáti, povalovati se).
  Vždycky mi tu napadá zdařilý nadpis jedné kapitoly u středověkého učence van Helmonta: "Co smyslu hlubokého a tajemství ve slovech a výrazech skryto jest." --
  Ale teď střemhlav do víru událostí !
  Tak hádej, s kým jsem se tu seznámil. S nikým jiným než s Mr. G. R. S. Slyfoxem M. D. a F. K. S., někdejším asistentem nebohého profesora Dredrebaisela. Jen považ !
  Tady v Silindongu, v nejhlubších pralesech Bornea ! -- Mr. Slyfox je totižž jediný, kdo přežil tehdejší výpravu, a hned po smrti profesora Dredrebaisela, jehož pokusy řídil zcela sám, a to hned od začátku -- ve skutečnosti byl profesor Dredrebaisel vždycky jen nastrčená figura -- opustil Borneo a odcestoval do Evropy, aby několika státům, především tomu, který od počátku jevil takový zájem a jejž všichni tak neobyčejně ctíme a milujeme -- nabídl svůj objev nebo lépe řečeno vynález ve zdokonalené podobě.
  Jak ten podnik dopadl, o tom později -- zatím stačí, že teď tu Mr. Slyfox zase sedí v Silindongu -- chudý jako kostelní myš -- a pokračujeme ve svých studiích.
  Rád bys věděl, ty netrpělivče, v čem vynález profesora Dredrebaisela, lépe řečeno Mr. Slyfoxe vlastně záležel !
  Je to tak ? Tedy poslouchej:
  Mr. Slyfox se po celá desetiletí zabýval očkovací statistikou a dospěl k závěru, že v končinách, kde se očkovací látka proti neštovicím už neodebírá od lidí, nýbrž od telat, byl zřejmý nápadný vzrůst "pudu obrany vlasti", dokonce i tam, kde k tomu nebylo sebemenšího podnětu.
  Od tohoto pozorování až k pozdějším epochálním pokusům byl ve vynalézavém mozku Mr. Slyfoxe jenom krok.
  Se sebejistotou Američana, kterému není nic svaté, uvedl zmíněný symptom do přímé souvislosti s méněcenným myšlením telete, a tím byl dán řetěz experimentů.
  Už první pokusy s několika vybranými exempláři samčích, ale chirurgicky korigovaných ovcí -- což my laici prostě nazýváme skopec -- dopadly skvěle.   Jestliže tato očkovací látka, získáná ze skopců -- tkazvaný skopcoglobin simplex A -- prošla ještě krevním oběhem jednoho či dvou lenochodů, pak se stala tak účinnou, že při aplikaci na mladistvé nepředpojaté osoby vyvolávala v nejkratší době jakousi primární vlasteneckou demenci.
  U dědičně zatížených indiviuduí stupňoval se tento stav ve dvou případech dokonce až k takzvané nevyléčitelné progresívní patriománii.
  Jaká hluboká změna přitom proběhla i ve vnitřním uměleckém životě očkovaných, to dokládá zajisté nejlépe případ, kdy takový očkovanec, jeden z našich nejváženějších jízdních básníků, zahájil svůj nejnovější svazek básní verši:
 
  "Vy meči po mém boku - ó
  Váš lesk mi svítí v oku -ó!"
atd. atd.

 
  Ale to je jen tak mimochodem.
  Zpočátku, to jistě víš, se vlády velice zajímaly o vynález, jenž měl být uveden pod jménem profesora Dredrebaisela, a jeden syndikát zálohoval náklady na expedici.
  V Silindongu, v nejhlubších pralesích Bornea, ve vlasti orangutana, pak bylo schytáno na dvě stě takových opic a neprodleně očkováno skopcoglibinem, simplex A.
  Mr. Slyfox si totož řekl, že ony produkty lymf, jež lze získat z lenochoda, by vzhledem ke vzácnosti těchto živočichů přišly při hromadném použití ve vojenství příliš draho.
  Čím lenochod -- dík svému podstatnému přebytku stupidity -- přispívá k posílení očkovací látky, to se jistě dá s prospěchem nahradit, tak učenec doufal, převažující opičatostí orangutana.
  Neblahé následky, vyvolané tím, že tak mnoho silných zvířat bylo uzavřeno pohromadě, nemohl ovšem předvídat nikdo.
  Ona noc hrůzy, v níž opice rozbily své klece a roztříštily všecko na padrť, usmrtily profesora Dredrebaisela a malajské hlídače, jen o vlas mohla stát život i Mr. Slyfoxe (unikl smrti jako zázrakem).
  Po dovršení díla zkázy konali orangutani několikadenní poradu, jejíž účel a cíl byl zprvu zcela nepochopitelný, později však vrhl pronikavé světlo na účinek skopcoglobinu a co s ním souvisí.
  Z bezpečného úkrytu mohl Američan přesně pozorovat, jak si opičáci po takřka nekonečném klábosení zvolili ze svého středu vůdce -- a sice onon exemplář, který byl už během svého zajetí všem nápadný jako úplně zblblý -- a vzápětí mu nalepili na zadek pozlátko (!), které našli v rozbité bedně.
  Co se odehrávalo před učencovýma očima bezprostředně potom, muselo rovněž vyvolat krajní úžas.
  Orangutani se totiž seřadili do útvarů, dali si na ramena haluze a pruty, nebo co jinak ve spěchu popadli, a seřazeni těsně vedle sebe, zatímco vůdce kráčel s důležitou tváří kus vpředu, táhli vzpřímeni po stezkách pralesa.
  Co chvíli vyrážel Pozlacený pronikavé:
  Gvéé -- gvegg ! Gvéé .. gvegg !
a pak to na všecky přišlo jako temná extáze.
  V jejich výrazu se objevila jakási podivná zhovadilost, jediným trhnutím otáčeli obličej doleva a při chůzi mlátili nohama o zem jako stižení vzteklinou.
  Byl to jistě nazapomenutelný pohled. -- "Celé okamžiky," to jsou vlastní slova Mr. Slyfox, "mi bylo, jako kdybych už nebyl v pralese, ale docela, docela jinde. -- V nějakých evropských kasárnách.
  A když jsem později dokonce přihlížel, jak opičí smečka drží jeden vzpouzející se exemplář a provádí před ním na ukořistěném kufru na klobouky ohlušující vyrvál tak dlouho, až i ten vzpurník byl zachvácen ¸primární patriotickou extází' -- tu se mi vhrnula do mysli doslova záplava úplně nových myšlenek.
  Ty opice nikdy neměly žádný vzor, řekl jsem si, a přesto i ony přišly na myšlenku zdobit si zadek zlatem -- chtějíce tím vyvolat bojovný dojem -- a vymyslely instituce, které ve světle pravého poznání určitě vznikly jako účinek skopcoglobinových látek, jež zamlžují mozek, ať už byly naočkovány, nebo vznikají v těle autotoxiny následkem zděděné omezenosti.--- "
  Úmyslně Ti nevykládám, milý starý příteli, myšlenkový postup Mr. Slyfoxe podrobněji.
  Už proto, abych Tě nepřipravil o rafinovaný požitek, že si budeš moci všecko domyslet sám.
  Kdyby mi teď třebas napadlo tvrdit, že cvoklovství nemá se skutečnou láskou k vlasti vůbec nic společného a z velké části prýští z temné touhy dělat dojem na prostitutky obojího pohlaví -- napodobovat jakési směšné tetřeví tokání -- řekni sám, nemusel bys mi teď dát za pravdu ?
  Či by bylo skutečně možné, že by dva tak staří přátelé -- tak důvěrně spolu zvětralí -- mohli být v tak fundamentální pravdě byť jen na okamžik rozdílného mínění ?
  A nestačilo by v opačném případě uvědomit si vzdělanostní úroveň stavu cvoklů ? -- ovšem vždy -- i zde -- mám na mysli určitou velmoc.
  Avšak pryč se všemi úvahami.
  Chtěl jsem Tě už jen zpravit o tom, jak se zachovaly státy, jimž Mr. Slyfox skopcoglobin nabídl.
  Jedem stručně odmítl, hodlaje nejprve pozorovat účinek v jiných zemích. Jiný stát se vyjádřil, jako obvykle neoficiálně a přes prostředníka, v tom smyslu, že převážná většina jeho obyvatelstva -- dík rodové lásce k vládcům a trvalému hlubokému vlivu citátů, naučených zpaměti v raném věku, vlasteneckých písní, jakož i důmyslně vymyšlených dětských hraček atd. atd. -- beztak již dosáhla žádoucí úrovně. Očkovací proces jako onen nabízený, jemuž ostatně byla politováníhodným úmrtním pana profesora Dredrebaisela odňata záruka, jeví se tudíž jako předčasný; mehledě k tomu, že podle názoru odborníků naprosto není dokázáno, jestli by skopcoglobin jako jiné toxiny po nějaké době nemohl vyvolat v krvi tvorbu takzvaných látek, čímž by pak nastal účinek právě opačný. Jinak že budou pokusy Mr. Slyfoxe i nadále sledovány s živým zájmem a že se vždy bude atd. atd.   ---- A tak teď Mr. Slyfox se svým podnikem uvázl na suchu a chtě nechtě musí tu své očkovací pokusy provádět na všelijaké havěti.
  A já mu při tom pomáhám.
  Kdyby se proti očekávání nedostavily opravdu velké úspěchy, pak jsme oba rozhodnuti chytit a naočkovat nosorožce.
  To pak už --- tím se Mr. Slyfox zaručuje -- určitě přesvědčí každého skeptika.
  Ale aby ses, starý příteli, snad nechvěl o můj život, musím Ti ještě říci, že od opic nám už žádné nebezpečí nehrozí.
  I my jsme si ozdobili zadnice pozlátkem, a jestliže při setkání s těmi zvířaty potlačíme jakýkoliv projev inteligence, jsme pokládáni za oficíry, vysoce váženi a úplně bezpečni. Třeba řekneš, že je to ode mne bezcharakterní, ale prosím Tě, co všecko člověk neudělá, když je nucen žít mezi orangutany.
  Ale teď už musím chvatně skončit, venku -- už docela blízko -- slyším řízné Gvéé -- gvegg! Gvéé -- gvegg! vlasteneckých opic.
 
        Srdečně Tě tudíž ve spěchu zdraví

Tvůj starý Egon Ipse.                

 

 
 

Poznámky a vysvětlivky:


Slyfox (ang.)
lstivý lišák, symbolické jméno, velká písmena za jménem jsou značky hodností
 
hors concours (fr.)
mimo soutěž
 
J. B. van Helmont (1577-1644)
vlámský lékař, chemik a mystický filosof
 
Egon Ipse (lat.)
ego - já, ipse - sám

V povídce jsou silně znát autorovy neblahé zkušenosti ze střetů s důstojníky. Je zde také varování před mocí masmédií (noviny). Sám byl na základě lživého nařčení v pražských novinách prakticky dohnán k bankrotu a odchodu do ciziny.

Opsal TRAGIC ze Sbírky Černá koule, Odeon 1986.      

__________________________________________  
.
 
Další ve frontě:
 
vokecÁvky II   Frcovačka,   Dopisárna,   Konečník


VokeCáVKy HarDWare WArEZ WorkBenchoviny KoDeŇiNa DeMÁăE Gfx&Muzika PaŇBY
Vokecávky Hardware Warez WBoviny Kodeřina Dema Gfx&Muz Pařby