Resetkání '94 - podzim

Report (Artie)

Report (Artie)

RESETKÁNÍ Podzim `94
aneb cesta tam a zase zpátky

M: Je 24.9.1994 n.l. 5.00 hod. a já jak blbec...

A: proč jak

M: ...zvoním na zvonek Arthurovic rodiny. Nic. Repeat. Nic. Už mě to začíná srát - beru cihlu (nebudu přehánět - dlažební kostku - nebo .. - kaméééneček ) a vrhám ho do oken Arthurovic paláce. Po chvíli nervního přešlapování...

A: a točení červenou kabelkou

M: ... se v okně objevil ospalej Arthurův ksicht.

A: Konečně Muph vypadnul (že prej musí ještě pověsit prádlo) a tak to tady vezmu do své moci. Tak tedy: Tak si tak po ránu medituju a tu najednou nějakej otrapa hází do okna šutry. No tak sem vykouknul a co to nevidím, pod oknem se klepe Muph a cosi na mně řve. A já na něj co tu otravuje tak po ránu.

Radši jsem se kouknul na hodinky. Zděšení. Házím na sebe pár kůží a batolím se z jeskyně. Muph už oddaně čekal před vchodem. Tak jsme vyspeedovali na vlak. Doběhli jsme včas, koupili vstupenky, teda jízdenky a čekáme na vlak. Mrzne. Vlak nemá zpoždění (naštěstí). Muph dověsil prádlo a tak mu předávám další psaní.

M: Je to na hovno, když se vám někdo montuje do vyprávění, děsně rychle ztrácím souvislosti... Kde jsme to skončili?...

A: V prdeli.

M: Jó, ve vlaku. Tak teda sedíme v příšerně přetopeným (nebo převytopeným) wagooně a děkujeme tomu dole (já osobně jsem atheista), že jsme ten train vůbec stihli. Konečně (po dlouhých 10ti minutách) jsme v Česká Třebová City (dále jen Č.T.C.). Nenažranej Arthur se chtěl naloadovat sušenčičkama a tak v domnění, že kupuje 2x Bravo sušenčičky, vyvalil optiku na prodavačku, která mu klidným tónem ohlásila cenu 30Kč a podala mu 2x pochybný časopis o světové hudební scéně. Po chvíli vysvětlování Arthur z prodavačky vymlátil výše uvedené žrádlo. Už mě bolej 9-Fingers a tak předávám klávesu Arthurovi.

A: No a pak jsme se šli nalejvat k občerstvovacímu automatu. Dali jsme si vysoce alkoholický čokoládový nápoj. Pak jsem si ještě zašel koupit ňáký rohlíky (to abych se mohl ve vlaku opíjet). No. A co teď. Cože? Jo ahá. Tak pak se teda dovalil vlak, my do něj nalezli, no a ......brm ...brm... ...vyhýbka... .....další.... ....dlouho nic... ...tunel... ...zase nic... ...hrozně moc tunelů... ... a jsme skoro v Brně (mezi tím bylo pár zastávek).

Tak jsme s úspěchem vystoupili na hlavním a meháme sehnat ňákou šalinu. Kdesi před náma jsme zahlédli kohosi z Ůstí (tak jsme se jich chytli). Dále jen zkratkovitě.

• Našli jsme zastávky šalin a zjistili jsme si tu správnou.
• Našli jsme i automat na jízdenky, ale z nedůvěry v automaty (kromě toho občerstvovacího v Č.T.C.) jsme radši koupili jízdenky ve stánku s erotickým čtivem.
• S jistotou jsme vlezli do shaliny a jeli směr Semilasso.
• Na druhé zastávce vystoupili naše objekty - nechtění průvodci - Muph zazmatkoval a vyřítil se ven. No a abych ho v tom nenechal, tak jsem vylez taky. Hned jsem ho seřval.
• Nechtění průvodci zahli kamsi někam.
• Šlapali jsme dál směr Semilasso.
• Muph si takticky odskočil kamsi na záchod.

M: Ale no tak.. Rači to vezmu sám.

• Arthur takticky (to sme ale taktici !) začal studovat jízdní řád. Zjistil spoustu zajímavých a užitečných informací (např. datum narození místního šéfa, tlak vzduchu v Athénách apod.). Podle něj by jsme měli jet s.č.?.
• Čekali jsme teda na tý zastávce. Najednou se přiřiti objevilo něco neidentifikovatelného ...ehm... se přiřítila jakási věc na kolech a rukou vztaženou k šňůře nad ní. Arthur (jako správnej zálesák) tvrdil, že to není ono. Poslechnul jsem ho. Věc si pro sebe něco zacinkala a zmizela. To teda doma v Ůstí nemáme! Problém byl v tom, že ta Věc se jmenovala 1 (aspoň to měla napsaný na hlavě) a dle tajných zdrojáků to byla ta, co jela tam. Arthure, poď zas psát chvíli ty !!!!

A: No tak ti teda velmi pěkně děkuju.

• Tak šlapeme dál směr (to už znáte).
• Chvíli nic.
• Vidíme před sebou šalinu. To stihnem.
• Nestihli jsme.
• Stojíme na zastávce (další). Přijíždí šalina. Nastoupili jsme.
• Vystupujem u Semilassa.
• Provádíme průzkum terrainu. Nigde nothing. Jen jakési Centrum jaderného výzkumu Semilasso (nebo co to bylo).
• Provádíme další průzkum. Tentokrát v přilehlé hospodě. Nic nevěděj.
• Provádíme další dvě okružní chůze. Nic.
• Riskli jsme to a ptáme se domorodého obyvatelstva (snad nás nesežerou).
• Zjistili jsme, že tady fuckt nic není (dík Mickie za info) a že je kousek dál (níž) jakýsi Společenský doom.
• Kráčíme back.
• Nic jsme nenašli a proto vyhledáváme nejbližší záchytku, vlastně zastávku. Asi pojedem zpátky a zbijem Mickieho.
• Mlčky přemejšlím (cosi se pálí) kde to může bejt.
• Kdosi mi rve hlavu doleva. Nic nevidim. Ááááách! Už vidím. Jakýsi maníci táhnou monitor a dvanáctikuli do jakýsi budovy na který je napsaný Společenský dům.
• Zjistili jsme, že jsme slepý.
• Padáme IN.

M: Hééj. Pusť mě k tomu !!!

A: Seš ňákej drzej.

M: Vrhli jsme se chodbou kupředu. Nějakej stůl a za ním jakási osoba. Tasím MINI-GUN a mířím. Arthur s klidem koupil u osoby nějakej bílej lísteček (zřejmě potřeboval na záchod). Je to chaos - nic nechápu. Kde jsme se tu vzali? Co tu děláme? Odkud přicházíme? Není čas na filozofické úvahy.

Schovávám MINI-GUN do kapsy (je přece jen MINI) a opičím se po Arthurovi. Tak. Teď mám ten lístek taky. Co s ním? Můžu si s ním leda vytřít. Áááárgh ! Takovejch strojů (stojíme v LAMERSKÝM Sále) jsem ješté neviděl ! Jééé a toho kouře ! Je tu pěknej smrad (Vochozka). Na plátně (filmovým (určitě ne stříbrným)) se proháněj ňáký vektory (odkud já to znám ? (že by Obecná Škola ? (Kdo ví (já teda ne !!! (to je teda zátvorej co?))))) a hrozně to duní. Všude spousta lidí, všichni optiku navrch head a čučej tupě do monitorů.

A: Tak a teď tě vyhodím a budu psát já. Všude samý kopíráky a gamesy. Hledáme někoho ze Scény. Pak jsme si všimli, že tam je taky vedle Scene platz.

Bylo tam kupa lidí např.:Jofa, Human Fucktor (sorry, Human Factor),Defor, atd. Bylo to fajn, příště jedem zas. No a bla, bla ,bla...........

(Zde jsme to radši ukončili.)

Do Amigy nadatlovali

Arthur & Muph
of
Raptors

P.S.: Omluvte naše zaludné pravopisné chibi. A taky slova (cituji): nějaký, jakýsi, jakési, jakéhosi, čehosi, kdohosivosikosibleble....

Arthur a Muph / Raptors

Report (Defor)

Report (Defor)

Mno. Takže 20. září tohoto roku se to zase seběhlo. Seběhli se všichni, kteří si myslí, že Amiga je ještě k něčemu dobrá a zaplať pánbůh si to myslelo dost lidí. I tentokrát byla zachována tradice a velký sál zaplnila smečka epileptických bytostí se zmutovanými končetinami (do tvaru joysticku). Reklamní kampaň na evergreen X-Copy (verze x.x až y.y) se mohla rozjet v plném tempu. Mnohohlavý dav zaplnil velký sál a vlivem chronického nedodržování směru jízdy byly zakrátko všechny komunikace beznadějně ucpány. Pouze jednou jsem se z podivného masochistického popudu prokousal velkým sálem a z úspěchem jsem se odtamtud i dostal, čímž vám mohu povědět co jsem viděl v druhém, menším a zajímavějším sále.

Co mně udivilo hned poprvé po příchodu do malého sálu byla účast Vectors, čímž dali jasně najevo, že již nemíní nikdy přijít pozdě. Velmi zajímavá byla účast. Překvapivě se nedostavil Buh/Pici, čímž mne velmi zarmoutil (buu bee). Jinak se však dostavili (až na výjimky) všichni. Jako obvykle se i tentokrát konala naše jediná scene competition organizována nestory české scény The Vectors. Avšak to, na co všichni ze scény urputně čekali, tentokrát velmi zklamalo mé čipy. V žádném případě to nebylo špatnou organizací. Chraň bůh. Organizace byla na jedničku. Byly připraveny židle a prostor pro všechny aktéry. Byla připravená nezbytná aparatura a znělka. Bohužel všemu podtrhly nohy soutěžní příspěvky.

Jako diamant mezi kamením zářila grafická soutěž, která byla dle mého názoru velmi kvalitní. Bohužel již hudební soutěž ukázala, že cosi s naší scénou není v pořádku. Já osobně nejsem hudebník a jsem not neznalý, avšak svým laickým citem jsem nenašel hudbu, která by se mi prostě líbila. Snesu techno, vydržím metal a přežiji i popíkovské vtloukání hřebíků. Co jsem však nevydržel byl šílený mix, který byl vyroben z 19 klaustrofobických příspěvků.

Na rovinu. To co se mi na hudbě líbí je melodičnost a rozdílnost žánrů, jestliže však skoro hodinu poslouchám technologické kvílení přerušované elektrickou pilou bez náznaku melodičnosti, mám snahu ukousnou si boltce. Není tedy divu, že zvítězil silně promiskuitní děs, který, jak jsem se sám dověděl, byl "vyroben" za jedno odpoledne (včetně samplování výkřiků). Inu všichni, kteří volili, dali přednost tomuto komickému prvku.

Korunu všemu však nasadila demo soutěž, v které se objevily 4 (slovy čtyři) příspěvky. Jelikož jich tedy nebylo mnoho, rád bych se chvíli věnoval každému zvlášť. Jako první se objevil příspěvek skupiny Agony. Jelikož tato skupina se vytvořila ze zkušených členů jiných skupin, očekával jsem kvalitní příspěvek, v kterém členové předvedou co se všechno naučili. Bohužel. V tomto intru nám byla předvedena pouze skutečnost, že Agony vlastní video digitizér a A1200. Celé intro se totiž skládalo z malých digitalizovaných sekvencí, na kterých nám členové Agony postupně předváděli své životní názory. Nad tím se procházel obvyklý scroll text, zajímavý snad jen svojí nečitelností. Zajímavé na celém díle bylo tedy jen gigantické logo v pozadí, poslouchatelná hudba a skutečnost, že se jedná o první produkt u nás, pracující pouze na AGA čipech.

Druhá v pořadí se představila velmi mladá skupinka Conspiracy. Ukázala nám své úplně první dílko a osobně si myslím, že bylo velmi zdařilé. Ačkoliv obsahovala již okoukané sekvence s konvexními vektory, bylo vše oblečeno v slušivém a vkusném hávu. Bez zbytečného zdržování bylo předvedeno co se coder za pár měsíců sám naučil. Vše podtrhovala zajímavá muzika introvského ražení, která se k tomu všemu prostě hodila. Na škodu byla snad jen absence grafiky, což se dá pochopit, víme-li, že Conspiracy jsou jen dva kluci - coder a hudebník. Osobně si myslím, že Mystery (coder) je jedním z nejnadanějších u nás. Spitfireovy (music) kvality byly již dříve prokázány, z čehož vyplývá, že z Conspiracy (přiberou-li pár dalších dobrých členů) by mohla být velmi dobrá grupa.

Na poslední chvíli byl do soutěže přijat velmi podivný třetí příspěvek. Po velmi zmateném úvodu, kdy nikdo nevěděl co se děje (není se co divit, když obrazovka je černá) se instalované reproduktory naplno rozezněly silnou hysterickou techno melodií obsahující kromě tudá tidá i bum bum bum bum, čímž jsem se lekl, že pokračuje hudební soutěž. Když jsem se probudil, uviděl jsem na obrazovce zmateného panáčka zrovna takového, jakého jsem ve svých šesti letech nakreslil na dveře chlapeckých záchodků. Komické prvky pokračovaly parodií na vektorové rotace. Když tato masturbace skončila a já jsem zatleskal šibalskému autorovi, s hrůzou jsem se dověděl, že to byl naprosto regulérní příspěvek do demo soutěže. Nic proti legraci - někdy snesu i ten smích, ale osobně si myslím, že každý autor by měl být vyzbrojen kouskem autocenzury, která mu řekne s čím přijít a s čím ne. Vím určitě, že po přečtení těchto kacířských slov budete na mně naštvaní, budete mi zazlívat moji naprostou nepřítomnost smyslu pro humor. Myslím si však, že někdy a někde by se mohlo něco myslet vážně, jinak můžeme celou demo soutěž (a soutěžení) zabalit a jít do vedlejšího sálu v poklidu mutovat do tvaru lamerpáky. Bojím se abychom svým soutěžením neodradili potenciální mladé autory... Jako třešničku na dortu bych chtěl uvést, že tento příspěvek obsadil třetí místo (no comment).

Jako čtvrtý (poslední) příspěvek do soutěže bylo uvedeno tracktro Chunky skupiny Division. Z pochopitelných důvodů nemůžu a ani nechci tento příspěvek rozebírat. To za mně, doufám, udělají jiní.

Po udělení cen a po dvou minutách pochybné slávy se každý autor jistě zamyslel co dál. Jestli má smysl ještě pokračovat. A bojím se, že někteří se zamysleli i nad tím, jestli má smysl zúčastnit se další soutěže. Úroveň soutěže byla mizerná a zúčastnit se takové a třeba i vyhrát nijak netěší. Nechci si myslet, že u nás nejsou dobří tvůrci (nyní nemluvím o graficích), chci uvěřit, že to co jsem viděl byla jen náhoda, shoda okolností, že se nesešlo to nej, co každý udělal. Chci věřit.

A závěr ?

Nebylo to žádné hezké čtení, snad je na vině to podzimní počasí, že článek tak vyzněl. Přesto chci skončit nějak optimisticky. Život do žil mi vlévá skutečnost, že mnoho skupin se soutěžení nezúčastnilo. Snad oni přinesou na další, tentokrát zimní, Resetkání něco pěkného.

Tak tedy kde jste - Citadel, Crazy Boys, The Fear, Pici .... .... .. . ?

Defor (OKO 5)

Report (Jofa)

Report (Jofa)

Pár slov o grafické soutěži...

Jofa si dovoluje připojit malý pokec k příspěvkům z grafické soutěže. A začneme pěkným sešupem od shora až dolů.

Celebration
(autor: Pic / Magic Birds)

Docela pěkná práce, perfektní příspěvek do GFX compa, má vše co má mít obrázek pro to aby v takové soutěži vyhrál. Jeden základní motiv (žádné roztříštěné detaily), působivé barvičky, dobré zpracování). Nerad bych autorovi lezl do svědomí, ale trochu mi předloha smrdí digitalizací. (Předem se autorovi omlouván, pokud se mýlím.)

Fredyho návrat
(autor: Cobold / Division)

Tenhle obrázek se mi líbil asi nejvíc, dobré barvičky i zpracování, nutno však podotknout, že se Cobold nepouštěl na žádný tenký led, protože zvolil Hires - Interlace a odstíny jen jedné barvy.

Iceman
(autor: Frogger / Division)

Na první pohled nepůsobí špatně (myslím, že za to může vděčná kombinace odstínů barvy modré a žlutohnědé), při bližším přiblížení už tento obrázek není tak bez chyby, odstíny obou barev jsou velmi tvrdě odděleny a působí jako pěst na oko, osvětlení Icemana taky není nejlepšií. Osobně už jsem viděl mnohen lepší práce od Froggera.

Dwarfs
(autor: Roger)

Tohle byla prostě bomba, už dlouho jsem chtěl něco podobného na soutěži provést, ale upřímně řečeno, na tohle bych neměl.

Cyklosporra
(autor: Dodo III)

Dodo je jeden z mála autorů, kteří kreslí ze své makovice, jeho díla jsou velmi působivá (spadají do oblasti hororu až morbidnosti), bohužel technické zpracováni trochu pokulhává, bylo by dobré zlepšit jednak samotnou techniku v DPaintu, ale hlavně zvolit lepší osvětlení a nebát se tvrdších stínů!

Fight
(autor: Alias / MDS)

Pro Aliase platí to samé v bledě modrém.

Call Me
(autor: Belzebub / Citadel)

Co tady říci, dnes už klasický námět ženské tváře, kde úspěch obrázku závisí spíše na kráse zvoleného objektu než na práci samotné. Technika je dobrá, pro lepší umístění v soutěži si tedy bude muset Belzebub vybrat hezčí holčinu.

Athena
(autor: K.Střela)

Obrázek spíš působí jako vystřižený detail z nějakého většího celku, navozená atmosféra není špatná, v technice zpracování i osvětlení je však co dohánět.

StillBirth
(autor: Ventor / PICI)

Nechápu proč se tento obrázek umístil až na devátém místě, technicky se mi zdá nejlépe zvládnutý ze všech přihlášených prací. Je pravdou, že navozuje pokojnou atmosféru a diváka by spíše uspal než vyprovokal k udělení bodů, přesto ale pořád kroutím hlavou a ptám se proč, proč, proč.

ShotDown
(autor: Arthur / Raptors)

Hamové obrázky nemají v naší soutěži nějak štěstí, obrázek Arthura není zdaleka špatný, chtělo by to hlavně působivěji zpracované dané téma a celoplošný formát.

Závěrem bych chtěl naše grafiky vyzvat k tomu, aby více používali svůj prostor mezi dvěma ušina (jak říká Dodo) a kreslili raději svoje vlastní věci než aby pracovali jako kopírky na poloviční úvazek, hlavní motivace přichází z tvůrčí rabóty a ne otrocké dřiny.

Jofa (Exit #06)

Report (Trixie)

Report (Trixie)

Jsem jeden z těch, kteří přežili. Jsem jeden z těch, které ona událost změnila od základu a jejichž život se už nikdy nebude moci vrátit do normálních kolejí. Jsem jeden z těch, kteří se noc co noc probouzejí se smrtelným výkřikem na rtech. Jsem jeden z těch, kteří přežili hudební soutěž na podzimním Resetkání.

V EXITu #4 se mi dostalo té milé povinnosti zhodnotit jakožto zasvěcená osoba hudební soutěž z Resetkání Jaro 94. Hodnocení podle mě dopadlo docela dobře. Těšil jsem se, že podzimní soutěž bude ještě lepší, že se opět zvedne kvalitativní laťka české amigovské hudby a že si budu moci poslechnout výtvory nových talentovaných muzikantů.

Žel, nestalo se tak. Podzimní music - compo bylo prostě jedním slovem HORROR, a všichni zúčastnění diváci, lépe řečeno posluchači, mi jistě dají za pravdu. Skutečně se divím, že měli tu trpělivost sedět na svých židlích a nechat si tlouct do hlavy takové sračky.

Tak abyste věděli, velevážení zúčastnění "hudebníci" - s výjimkou Buba / Conspiracy jste mě vůbec nepotěšili. A musím se jen obdivovat tomu, že jste se odvážili veřejně představit takové beznadějné výplody. Copak nikdo z vás nemá trochu soudnosti? Kam se poděla sebekritika?

Všichni se hrdě hlásíte ke scéně, všichni byste chtěli dělat gejmy, ale to, co jste předvedli na Resetu, absolutně nenasvědčuje vaší způsobilosti k takové práci. Uvažujte o tom, než zase půjdete soutěžit.

Trixie (Exit #06)